11th Doctor meets Rose AU [Doctor Who Czech FanFiction]

#1

Pořád tomu nemůže uvěřit. Prochází zalidněnými ulicemi a hlavou se mu honí jen samé myšlenky týkající se Rose. Jeho Rose, kterou tady uvěznil se svým minulým „já" vzniknuvší z ruky jeho předchozí podoby. Uvědomí si, že až je oba potká, ani jeden jej zřejmě nepoznají. Chce je vůbec potkat? Bolest ze ztráty Amelie a Roryho se za tak krátkou dobu nemohla vstřebat, a kdyby teď měl přihlížet, jak Rose vede svůj šťastný život se svou rodinou a svým Doctorem, zničilo by ho to. Svým Doctorem. Vždyť to byl v podstatě pořád on. Nebo už ne?

Mimoděk nasměruje své kroky známou cestou k honosnému domu Tylerových. Bydlí tam ještě vůbec? A najde zde Rose? „Ne." Zavrtí hlavou. Prioritou je teď najít zdroj energie, který by zprovoznil TARDIS. Pak může poklidně odejít, aniž by musel trpět při pohledu na jedinou osobu, kterou miloval, jak jí v životě nic (a nikdo) nechybí.

V jaké je vůbec době? Jak je to dlouho, co ji zde (již podruhé) opustil? Nezapomněla na něj úplně, když teď měla svého Doctora? Chtěla by s ním znovu cestovat, nebo by jej odmítla? To jsou otázky, na které nedokáže přestat myslet. Otázky, na které nezná odpovědi, ale brzy by se je mohl dozvědět. Možná ještě dnes. Podle jeho hodinek je právě čas oběda. Dům Petera a Jackie Tylerových je už nedaleko.

Vzpomíná na ty dny s Rose, kdy tady byli poprvé. Myslel si, že oba naposledy. Když se rozhlédl po okolí, všude kolem sebe viděl armádu kyberlidí, jak jej obklopuje ze všech stran. Zatřepe hlavou, aby onu vzpomínku zapudil. Vzpomínku na to, jak byla Rose zničená, když tady měla nechat Mickeyho, a jak byl zničený on, když se o nějakou dobu později ona rozhodla, že zůstane s ním, ale pak málem skončila v nicotě, kdyby ji Peter nezachránil. Záchrana. Skončila uvězněná zde v paralelním vesmíru a on jí ani nestihl říct, jak ji miluje. Tehdy si myslel, že ji viděl naposledy, ale neviděl. Ten den, kdy ji viděl při invazi Daleků, byl snad nejšťastnější v jeho životě. Byla to ona, jeho Rose, která mu přišla na pomoc až z takové dálky, z dálky, ze které bylo nemožné se za ním dostat, ale ona to dokázala. A pak málem umřel, málem zase vše ztratil, ale naštěstí měl u sebe svou ruku. Ruku, ze které se později zrodil lidský Doctor. Její Doctor. Ach, jak s příšerně těžkým srdcem ji s ním opět zanechal v tomto vesmíru, aniž by jí řekl, co k ní cítí. Ten druhý to dokázal. Udělal Rose šťastnou, a přesně to potřebuje. Potřebuje to, co udělá šťastnou ji, ne jeho.

Zastaví se těsně u brány a skrze mříže se dlouze zadívá na onen obrovský dům, kde se Rose poprvé setkala se svými rodiči, kteří vlastně ani nebyli její rodiče, protože žádnou dceru neměli. Pak Jackie v tomto světě zemřela, aby ji mohla nahradit pravá Jackie, kterou Rose neváhala opustit jen proto, aby se k němu vrátila. Při myšlence na to, jak mohl Rose ztratit v nicotě, kde by byla uvězněna s miliony Daleky a kyberlidí, se otřásl. Nakonec bylo dobře, že zůstala zde, kde mohla vést spokojený život, který jí on nikdy nabídnout nemohl.

Najednou za vstupní bránou zaslechne zvuky. Poznal, že patří Jackie, která ve špinavých džínech a kostkované košili dělala cosi na zahradě. Schoval se za řídké křoví stojící opodál a zaposlouchal se do jejího rozhovoru s kýmsi po telefonu.

„Ahoj, zlato, konečně jsi mi to zvedla." Že by měl takové štěstí a Jackie by teď mluvila právě s Rose?

„Já vím, že teď toho s Johnem máte hodně, ale byla bych ráda, kdybyste přišli na večeři. Plánujeme ji s tátou už dlouho, jenže vám do toho vždycky něco vleze, takže ti dávám vědět předem." S Johnem? Jistě, přece zde nemůže žít jako Doctor, ale jako John Smith. Jackie tedy mluvila s Rose.

„Vážně? Tak to je skvělé, budeme se moc těšit! Pa." Konec rozhovoru.

Rose tady dneska přijde i se svým Doctorem. Tedy, s Johnem. Jedna jeho část tajně doufala, že jim to spolu nevyšlo, aby s ním odešla a on ji mohl mít jen pro sebe. Nevzpomínal si, že by byl kdy tak sobecký. Ale nemá na trochu sobeckosti právo? Stovky let zachraňuje všechny možné světy a co z toho má? Akorát to, že všichni, na kterých mu záleží, odchází.

Pořád přemýšlí, kde by Rose s Johnem našel. Když spolu mluvili na té pláži, Rose se zmínila, že pracuje v obchodě. Zdali tam stále je? V tom samém obchodě, ve kterém ji před takovou dobou zachránil? Rozhodne se, že se tam zajde podívat.

*

Ve výloze obchodního domu zahlédne stejné figuríny, proti kterým museli s Rose kdysi bojovat. Vypadají neškodně. Podle novin v odpadkovém koši je červen 2013, to znamená, že od doby, kdy ji zde nadobro zanechal, uplynulo už pět let. Za takovou dobu se toho dá stihnout hodně. Rose teď může být vdaná a mít děti. Děti. Nad tou myšlenkou se pousměje a odhodlaně vchází dovnitř.

Nemá cenu ji hledat na tak velkém místě, kde se motá plno lidí. Doctor přechází přímo k pultíku s informacemi, za kterým sedí příjemně vypadající brunetka s kulatým obličejem. Vřele se na něj usměje a ihned se ptá, s čím mu může pomoci. „Hledám Rose, Rose Tylerovou. Je tady dneska?" otáže se a svůj pohled nervózně zabodne do země. Je tohle dobrý nápad. „Vy asi myslíte Rose Smithovou, že? Tylerová za svobodna." Bruneta za přepážkou se usměje ještě zářivěji a Doctor k ní vzhlédne. „Ano, jistě, promiňte." Vykoktá. „Rose Smithová. Je tady?" Dívka se usměje a nasměruje Doctora k oddělení s dámským oblečením. „Děkuji." Špitne a odchází oním směrem.

Tak ona se opravdu vdala. Už to není jeho Rose Tylerová, ale Smithová. Proplete se masou lidí až k oddělení, kde by měl podle všeho Rose najít, ale nikde ji neviděl. Začne se rozhlížet všemi směry, ale i když je poměrně vysoký, moc to nepomáhá. Nejsou po ní nikde ani stopy. Poněkud zklamaně si začne prohlížet stojan, na kterém visí pár triček s potiskem britské vlajky a mimoděk si vzpomene, jak Rose s jedním takovým tričkem na sobě visela na provaze vzducholodě během jednoho z německých náletů za druhé světové války. Lehce po něm přejede prsty a zavře oči. Vybavuje se mu vzpomínka na lidi v plynových maskách, kteří je zahnali do jednoho pokoje, kde se zamkli. Čekali na Jacka, který zmizel, aby je mohl zachránit svou lodí, zatímco Rose pustila příjemnou hudbu a donutila jej tančit. Pak tančili i v TARDIS, kde měl poprvé pocit, že...

„Mohu vám pomoct, pane?" Polekaně nadskočil, když za sebou uslyšel známý hlas a otočil se. S vytřeštěnýma očima zíral na o hlavu menší blondýnku s růžovými tvářemi a plnými rty, za kterými se skrýval ten nejkrásnější úsměv, který kdy viděl. Stála před ním jeho Rose.