Lovesong

{17}

Oliver se usadil, zvedl si nohy a usrkl šampaňského. Tohle se mu líbilo. Bál se totiž, jak zvládne dvanáctihodinový let v nepohodlné sedačce s minimálním prostorem na nohy. Nebyl zvyklý cestovat takové dálky, protože v Asii nikdy nebyl.

Půl hodiny po odletu se u něj Elias objevil znovu. Tentokrát ale nesundal roletu, tentokrát přišel do Oliverova království. 

Oliver k němu překvapeně vzhlédl. "Jdeme řešit byznys," oznámil mu Elias. Oliver se tedy natlačil na sedačce k jedné straně, ale Elias si sedl na část, kde měl před chvíli Oliver nohy. "Předpokládám, že smlouvu jsi četl?" zeptal se hned.

Oliver přikývl. Elias pokračoval. "A máš vlastní techniku?"

Tentokrát zavrtěl hlavou. "Doufal jsem, že bych si mohl zase půjčit-"

"To nevadí, pořídíme ti. Proto se ptám. Máš nějakou preferovanou značku fotoaparátů? Nebo model?" přerušil ho Elias.

"Ani ne."

"Tak jo, řeknu někomu z týmu, kdo už je v Japonsku, ať ti něco sežene. Než přistaneme, budeš mít techniku koupenou," usmál se spokojeně. Pak se otočil na Oliverovu obrazovku, de měl pozastavený film. "Na co se díváš?"

"To je všechno?" zeptal se překvapeně.

Elias se podíval zpátky na něj. "Všechno info máš ve smlouvě, ne? Jen jsem se chtěl zeptat na tu techniku," pokrčil rameny.

"A jen kvůli tomu mi platíš Premium? To jsi mi mohl napsat," podivil se Oliver.

"Tak chceš zpátky? Není problém," zasmál se Elias a podíval se na šampaňské v Oliverově ruce. Na první pohled šlo vidět, jak si to užívá.

"Ne, ne, to je dobrý," zamumlal Oliver. "Díky za tu techniku."

"Taky přepošli Harper nějaké potvrzení z mailu nebo něco, jak si platíš Photoshop. Taky ti to proplatí," vzpomněl si Elias. "Teď už mi řekneš, na co se díváš?"

Oliver trhl pohledem k obrazovce. Viděl teprve pět minut onoho filmu a ani nevěděl, na co se dívá. "Upřímně? Od toho, co jsme vzlétli, se snažím najít film, co mě alespoň nějak zaujme v prvních pěti minutách. Jinak jdu asi spát."

"A tenhle?"

"Jdu na další."

Elias se uchechtl a bez dalšího slova vyjel na dotykové obrazovce z filmu ven. Oliver ani nevěděl, že je dotyková, celou dobu ji ovládal pomocí ovladače. Elias kliknul na nějaký film dříve, než si Oliver stihl přečíst název. "Já jdu teď koukat na tenhle. Můj oblíbený. Klasika. Můžeš ho zkusit, ručím za něj vlastním životem. Jen bych mu dal na rozjezd alespoň deset minut," prohlásil a stoupnul si. Ve sluchátkách, která Oliver držel, se rozezněla úvodní hudba. Elias ale s chválou filmu ještě neskončil. "Čím více ho vidím, tím je lepší. Poprvé jsem ho viděl s bráchou a neustále přeříkával všechny hlášky. Tak mě to štvalo a teď dělám to samý. Ale prostě to k tomu patří."

"Tak sedej," odpověděl mu Oliver.

"Co?"

"Chci ten film se vším všudy. Takže i s hláškami od někoho, kdo to už viděl. A jestli odejdeš, beztak ho stejně po pěti minutách zase vypnu."

Elias ho chvíli překvapeně sledoval. Nebo spíše stísněné místo vedle Olivera. Sedačky ale byly natolik velké, aby se tam dvě osoby ještě vlezly. Pak se váhavě vedle Olivera posadil a vzal si od něj jedno sluchátko. "To ti Harper vykecala, že se cítím osaměle nebo co? Já si jen dělal srandu."

"Cože?" podíval se na něj Oliver.

"Oh, nevykecala? Stejně to je blbost. Jen jsem na ni byl ráno nepříjemný, tak jsem to svedl na to, že mám depky, protože na turné jsem neustále obklopený lidmi, ale zároveň se cítím sám. Vždycky na to skočí," uchechtl se.

Oliver se nejprve zasmál taky, ale pak nahmatal ovladač a film ještě stopl. "Vážně je to taková blbost?" zeptal se ho. 

Elias se vyhnul jeho pohledu. "Jasně."

Oliver se k němu blíže naklonil a ztišil hlas. "Promiň, že to vytahuju. Ale jestli se tak opravdu cítíš, je to pochopitelný. Ještě vzhledem k tomu, že jsi tu měl Waltera a ten už tu není."

"Já téměř zapomněl, že o Walterovi víš," povzdechl si Elias. "Tohle Harper ale říct nemůžu."

"A brácha?"

"Byl jsem s ním polovinu volna," jemně se uchechtl. "Myslím, že už mě má plný zuby."

"Jestli se takhle cítíš, nemůžeš to dusit v sobě. Vždyť tě to zničí," zašeptal Oliver.

Elias se na něj otočil. "Poslední dva roky v sobě toho dusím tolik, že bys mi ani nevěřil. Jsem v tom mistr. Kdybych to nedělal, mám už dávno po kariéře," řekl. Pak kývnul na obrazovku. "Už to pusť. Jsem v pohodě."

Oliver si povzdechl, ale film na Eliasův pokyn pustil. Neměl se k tomu vyjadřovat, ani mu tady dávat rady do života. Elias ho nebral jako někoho, s kým by mohl své problémy rozebírat, a Oliver tady jen využil něčeho, o čem věděl, i když neměl. 

Uběhlo pár minut filmu, když Elias ještě dodal: "Ale díky za starost."

Oliver nepatrně přikývl. To ještě nevěděl, jakou oporou se Eliasovi v následujících týdnech v Asii stane.

ɛ ɜ

oh to watch a movie with a famous handsome singer on a plane in premium class