Smyslná přitažlivost

~7~

,,To je mi líto." Je to jediné na co se zmůžu. Naštěstí za chvíli přijede pán nedochvilný a my společně vyrazíme na onen stadion.

Zastavíme před hlavní budovou, kde sídlí vedení areálu.

,,Takže slečno už jsem zapomněl vaše jméno."

,,Jsem Dina, Dina Dormanová."

,,Jo děkuju, tak pojď se mnou." Mrkne na mě a lišácky se usměje. Já nad tím protočím oči a vystoupím.

Naše první kroky zamíří k dráze pro biatlonisty a skiatlonisty, kde mě mistr Johny zavede do buňky s lyžemi.

,,Lyžuješ?"

,,Ani náhodou."

,,Kdyby jsi se narodila tu, stála by jsi na lyžích dřív než by jsi chodila." Zasměje se a začne vybírat lyže.

,,Promiň, ale co to děláš?" Vyjeknu trochu zděšeně.

,,Jdeme na lyže, vždycky je lepší to vidět přímo a na lyžích je to nejlepší." V uvozovkách mě ujistí a zvesela dál vybírá lyže.

,,Na tohle mě nikdo nikdy nedostane." Ukážu na vybrané lyže a zamračím se, tak abych vypadala děsivě.

Sice nevím jak to dělá nebo jestli jeho charisma má na mě opravdu velký vliv, ale ten debil mě na ty lyže opravdu dostal. Teď si to štrádujeme k nejvyššímu stoupání tady na Holmenkollenu a já absolutně nevím co mám dělat.

,,No vidíš, jde ti to skvěle." Řekne Johny, když vyjede ten kopec jako nic a já už v půlce funím jako lokomotiva. Vyškrábu se až ne vrchol kopce a hodím po něm vražedný pohled.

,,Vražda, smrt, zabití v očích, jsi drsná holka, tak jedeme dál." Odpíchne se a jako nic sjede kopec.

,,Tebe zabiju hned jak to sjedu, jestli to sjedu." Řeknu si pro sebe a zkusím napodobit jeho postoj.

Bohužel, jak jsem měla pravdu, tak jsem to sjela hezky po zadku.

,,Ale jo, nebylo to tak hrozný." Tváří se seriózně, ale já vím, že zadržuje výbuch smíchu.

,,Kdybych nebyla mokrá a celá rozlámaná po té mojí eskapádě, co jsem tady předvedla, tak bych tě tu namístě uškrtila, ale momentálně jsi jediný, kdo mě co nejrychleji dostane do tepla."

,,A víš co já si myslím Diano?"

,,Dino." Zavrčím skrze zatnuté zuby.

,,Jo, to máš jedno, já myslím, že pohybem se člověk zahřeje nejlépe." Mrkne na mě a odpíchne se.

,,Děláš si srandu?!" Křičím na něho, ale je to marné. Nakonec se taky nějak dám do pohybu a po chvíli ho doženu.

Za necelou půl hodinu se vrátíme na stadion, kde si co nejrychleji odepnu lyže. Myslím, že jsem nastavila nový rekord v sundavání lyží.

,,Neboj, za pár dní si běžky zamiluješ."

,,To asi těžko." Strčím mu běžky i s hůlkama a vydám se do lyžárny, kde mám svoje teplý boty.

,,Hej hej, počkej!"

,,Proč?" Otočím se na něho.

,,Jdeš na druhou stranu."  Zasměje se a vydá se správným směrem. Protočím oči a vydám se za ním. Konečně vrátím lyže, vezmu si svoje boty a vydám se ven.

,,Ale nebylo to špatný, teď tě zvu na čaj."

,,Kdybych nebyla zmrzlá až na kost, tak bych tě poslala do patřičných mezí, ale přijímám tvé pozvání na čaj."

,,Super." Vítězně se usměje a vydá se k luxusní restauraci, která je hned vedle velké tribuny.

,,Máte to tu docela vychytaný." Musím uznat, že z venku poměrně malá restaurace vypadá uvnitř, tak velká, luxusní a přitom i docela útulná.

,,To víš, máme city pro detail." Dojde k pultu a objedná dva velké, horké čaje. I když by mi v tuhle chvíli bodl spíš svařák, ale nebudu si stěžovat. I čaj je dobrý.

Rychle se napiju a mým tělem hned propluje vlna horka. Je to snad nejlepší pocit za dnešní den.

,,Proč jsi taková uťáplá?"

,,Nejsem uťáplá"

,,Na lyže mě nikdo nedostane." Paroduje můj hlas.

,,Hej, ty si dovoluješ." Otevřu pusu, ale potom se zasměju.

,,Aaa, ledová královna trochu roztála, ten čaj, ale dělá divy." Usměje se a já lehce přikývnu.

,,Dobrý vtip umím ocenit. Jsi docela vtipný šašek."

,,Cože? Vtipný šašek? Tak to jsi přehnala. Počkej, já ti to vrátím." Mrkne na mě a zasměje se.

,,Ty nedáš pokoj. Tvoje manželka z tebe musí být hotová."

,,Tak to nevím, protože žádnou manželku nemám." Trochu mě to překvapí a zároveň i trochu potěší. Počkat cože? Potěší? To ne, tenhle pocit ne a obzvláště ne u něho.

,,No i to je možná lepší." Pokusím se ho setřít, ale moc se mi to nevede.

,,Ty jsi znervózněla?"

,,Cože? Ne, já, už půjdu, mám ještě práci, musím všechno sepsat." Dopiju čaj a vyhodím kelímek.

,,Tak jo vezmu tě k sobě a uděláme to společně." Chytne mě za paži a vydá se ke svému autu. Chci se stáhnout, ale nemá tu cenu, tenhle člověk je neodbytný a já nevím, jestli mi to vadí nebo mě to přitahuje.

Další kapitola je tu, je trochu kratší, ale příští bude delší

Bára 💞