Smyslná přitažlivost

~4~

Chvíli si ho jako v tranzu prohlížím, než se na mě otočí. Lehce sebou škubnu.

,,Omlouvám se, nechtěla jsem na vás tak koukat." Moje tváře naberou červenou barvu, což u mě není úplně zvykem. Jeho zelené oči se zabodnou do mě. Jeho skoro až černé vlasy má hezky upravené a nagelované. Na sobě má drahý oblek a vůni Hugo Boss.

,,V pohodě, taky jsem koukal, když jste si četla ty dokumenty. Jsem Andrew." Usměje se a natáhne ke mně ruku, kterou s úsměvem přijmu. Trochu mě překvapí jeho stisk, je jemný a takový trochu nucený.

,,Dina, těší mě." Nasadím lehký úsměv, aby se neřeklo, ale celá situace už je trochu na bodu mrazu.

,,Hezké jméno. Letíš do Osla? Kvůli čemu?"

,,Pracovní cesta a ty?"

,,Mám tam přestup a pak domů do Austrálie."

,,Takže Australan, všimla jsem si, že máš zvláštní přízvuk."

,,Ty taky nemáš americký přízvuk."

,,Jsem z Manchesteru, ale už dva roky mám byt v New Yorku a rok před tím jsem bydlela se svou kamarádkou Jess, než jsem si právě našla byt."

,,Co jsi studovala?"

,,Management a podnikání, teď jsem manažerka přední Newyorské firmy Rut Devenportové."

,,Mhmm, já vedu její firmu v Austrálii, je to moje dobrá společnice." Rozuměla jsem mu dobře? Rut je statná čtyřicátnice a hezkého chlapa nenechá jen tak být. Nebudu jí lézt do zelí, v tuhle chvíli pro mě tento atraktivní kousek chlapa skončil.

,,Hezké, hele promiň, ale ještě toho mám dost, tak se do toho musím pustit, než přistaneme." Tak tohle bylo opravdu trapné.

Celou cestu se snažím jeho přítomnost nevnímat. Dost mi v tom pomáhají sluchátka v uších a moje nejoblíbenější písničky do letadla. Konečně mám přečtenou celou složku a můžu si tak užívat pohled na hedvábné mraky.

Kolem páté hodiny konečně přistávám na letišti v Oslu, už z výšky bylo toto město nádherné, tak snad bude i ze země. Chvíli počkám, než se letadlo trochu vyprázdní a potom se i já vydám ven.

Když procházím kolem prosklených stěn, všimnu si nehezkého počasí venku. Hned se kouknu na své oblečení, které tvoří džíny, tričko a lehký svetřík. Potichu si zanadávám, bohužel co jsem tak zjišťovala tak, Norové jsou ve většině případech hodně dobří v angličtině, proto se na mě otočí pár lidí, jak z letadla, tak ti, co pracují na letišti.

Výborně, trapas hned první den, co jsem tu a ještě domů nejedu. Nevěnuju tomu pozornost a dojdu k pásu, kde počkám na svoje dva kufry. Nadále sleduju dění venku. Bohužel počasí se nemoudří, ba naopak je to ještě horší.

,,Bezva, tak tohle bude veselé." Zašeptám nabroušeně. Přijede můj první kufr a já si ho sundám z pásu. Počkám na ten druhý, v automatu si koupím si kafe a vydám se do deštivého dne tady v Oslu.

Beznadějně se snažím chytnout místní taxi, které by mě mělo odvést do jednoho hotelu, kde mám sraz s paní Andersenovou. Nemám ani deštník a už jsem promočená až na kost. Korunu tomu nasadí ještě velké černé BMW, které projede kolem mě a doslova mě spláchne vodou z louže.

,,Ty hovado!" Zanadávám si, měl štěstí, že jsem ho neviděla, jinak bych si ho našla a to by viděl. Naštvaně si odfrknu. Vyhodím kelímek s kafem, které jsem na sebe taky hodila, vysunu madla od kufrů a vydám se podle trasy k hotelu. Není to moc daleko, takže tam zvládnu dojít sama.

U hotelu je spousta lidí snad z každého kouta. Vypadá to na nějaký sněm. Na střeše hotelu jsou stěžně a na nich vlajkou vlajky snad všech zemí Evropy.

,,Slečna Dormanová?!" Zavolá na mě starší paní, které může být tak kolem padesáti.

,,Jsem Inge Andersenová." Podá mi ruku a hned mě schová pod velký deštník.

,,Dina Dormanová, ráda vás poznávám." Trochu zvýším hlas, abychom se přes bušící kapky slyšely.

,,Pojďte se schovat do hotelu, za chvíli by to mělo přestat, tak vás potom zavedu na místo, kde budete bydlet." Oznámí mi, popadne jeden kufr a vydá se do hotelu. Se svými botami na podpatku se s ní snažím udržet krok.

,,Děkuju. Vůbec jsem nemohla chytit taxi."

,,Tady to máme trochu jinak, tady se taxi předem objednává, měla jste mi dát vědět, zarezervovala bych ho."

,,Omlouvám se, to mě nenapadlo. Mohla bych si někde dát sprchu, nebo se alespoň převléknout?"

,,Určitě, zavedu vás tam a udělám vám horkou čokoládu."

,,Je, to budete hodná." Děkovně se usměju. Vezmu si kufr s oblečením a následuju ji do sprch, které jsou součástí posilovny, naštěstí je už zavřená a já to tu mám celé pro sebe.

Dám si rychlou sprchu a převléknu se do suchého oblečení. Z kufru si vytáhnu také svůj nepromokavý elegantní kabát, pro jistotu. Upravím si své líčení a vrátím se na recepci, kde už čeká paní Inge se šálky s horkou čokoládou.

Usměju se na ni a sednu si do křesílka naproti ní. Ihned uchopím šálek s horkou čokoládou a napiju se. Mým tělem hned propluje příjemné teplo a já se tak cítím mnohem lépe. Celkově tento hotel ve mně probouzí vánoční atmosféru a to do Vánoc zbývá něco přes dva měsíce.

Chvíli klábosíme ovšem možném, za tu dobu jsem zjistila, že tento hotel je součástí jakého si zimního střediska, kam lidé z celého světa jezdí lyžovat. Tento resort vlastní ona se svým bratrem. Také jsem zjistila, že má čtyři synovce a jednu neteř. Za tu hodinu povídání jsme se hodně sblížily a mně tak je mnohem sympatičtější než na první pohled.

,,Počasí se umoudřilo, je čas vyrazit, ať si můžete odpočinout." Zvedne se, odnese hrnečky, vrátí se ke mně, popadne jeden kufr a vydá se ven. Nakonec se rozhlédnu po recepci tohoto překrásného hotelu a pomalu se vydám za slečnou Inge.

Po cestě do mé chatičky zahlédnu mně povědomé černé BMW. Naštěstí jsem se už uklidnila, takže tu nebudu dělat zbytečné scény. Mám tu dělat svou práci, ne divadlo.

,,Tak tady to je." Otevře dveře od malé roubené chatky a já vejdu. Hned mě do nosu praští vůně dřeva a jehličí. Pohled na velice útulnou místnost mě hned uchvátí.

,,Je to tu krásné." Zatočím se dokola, je to tu jak v pohádce.

,,Jsem ráda, že se vám tu líbí, kdybyste něco potřebovala, tak stačí zavolat mě, nebo tu určitě najdete i mého synovce."

Hmm, neříkám, že bych ho nerada poznala.

Máme tu další kapitolu, užijte si ji a uvidíme se u další

Bára💞