Byl jsem Morax [ChildexZhongli]

Vyznání

Ráno jsem se probudil v mnou vyrobeném přístřešku. Chvilku jsem se rozhlížel a přemýšlel co se stalo. Když jsem koukl k sobě pod deku, zjistil jsem že jsem úplně nahý. Začervenal jsem se a zjistil, že Childe tu není. Omotal jsem deku okolo sebe a vyšel ven. Bylo velice teplo a svítilo sluníčko. Nejprve jsem ho nikde neviděl, ale pak jsem si všiml, že sedí na molu u vody. Vzal jsem své již suché oblečení a oblékl se. Nejistě jsem se vydal jeho směrem a přemýšlel co se stalo a co mu řeknu. Když jsem byl až u něj všiml jsem si, že je nejspíš zasnění a nevnímá, že jsem přišel. Měl na sobě svoje oblečení, ale boty měl sundáné a bosé nohy ponořené ve vodě. Chvilku jsem tam stál a koukal na něj. Po chvilce otevřel oči a všiml si že tam jsem. Trochu se lekl a hned na to se začal smát.

,,Páni, pane Zhongli, tohle mi dělat nemůžete." Řekl a dál se smál.

,,O-Omlouvám se." Usmál jsem se, ale nervozita neustupovala.

,,Jak jste se vypsal, nechcete se přidat ke mně? Voda je příjemná." Zeptal se na dvě věci naráz.

,,Oh, jistě." Sundal jsem si boty, sedl jsem si k němu, a nohy ponořil do vody. Byla opravdu příjemně teplá a já se trochu uvolnil. Oba jsme mlčky seděli a koukali na klidně vlnící se vodu. Childe dělal jako kdyby se nic nestalo, za to já si to pamatoval, až moc dobře. Začervenal jsem se při vzpomínce na jeho polibek.

,,No," protáhl se ,,nepůjdeme se najíst?" Z mého hlubokého zasnění mě náhle probudil jeho hlas. Zmateně jsem kývl. Choval se opravdu jako kdyby mi včera neřekl ta slova na které jsem čekal tak dlouho. Ale stále jsem neztrácel naději, že se o tom zmíní třeba u jídla. Ovšem to se nestalo. Jedli jsme, Childe vtipkoval a choval se jako jindy. Ani zmínka o jeho včerejším vyznání. Najednou vstal a začal balit všechny věci. Pomalu jsem začínal mít jeho chování dost a tak jsem vzal věci do vlastních rukou.

,,K tomu včerejšku." Začal jsem opatrně. ,,Myslel jsi váž-" Nestačil jsem nic ani pořádně říct když v tom mě Childe přerušil.

,,Moc se omlouvám, ale vzpomněl jsem si, že musím jít. Právě teď mám být někde úplně jidne."

,,Počkej." Řekl jsem chladně a chytl ho za rameno když už se chystal odejít.

,,Dě-Děje se něco, pane Zhongli?" Zeptal se nervózně a otočil se.

,,To včera, co jsi mi řekl. Je to pravda?" Nedíval jsem se mu přitom do očí, ale měl sklopený pohled.

,,Včera myslíte co konkrétně?" Začal.

,,Je snad jasné co myslím. Políbil jsi mě přece."

,,Asi se vám něco zdálo! Já nic-"

,,Lžeš!" Nestačil nic doříct, protože jsem ho překřičel. Očividně tuhle reakci nečekal a zarazil se. Podíval jsem se na něj. ,,Lžeš." Zopakoval jsem, tentokrát klidně. On jenom stál s jeho překvapeným výrazem a mlčel.

,,J-Já-" Snažil se ze sebe něco dostat, ale nevěděl co říct.

,,Vím co se včera stalo, tak se mi tady nesnaž tvrdit opak!" Opět jsem mu skočil do jeho "řeči". Nahnul jsem se k němu blíž. ,,Tak je to pravda?" Mlčel a uhýbal pohledem. Nakonec se jeho výraz změnil v nepřítomný.

,,O ničem nevím..." Řekl bez jakýchkoliv emocí. Pustil jsem jeho rameno a otočil se zády.

,,Snažíš se ze mě dělat hlupáka?" Procházel jsem se před ním dokola. ,,Asi zapomínáš, kdo jsem býval. Zeptej se mě, co se stalo před dvěma tisíci lety, v neděli v osm hodin večer, a já ti budu schopný říct dopodrobna všechno. Ano, nejsem již Morax, ale moje paměť je stále stejná. Tak se mi nesnaž tvrdit, že se mi vše jen zdálo." Childovi se třásly rty jako kdyby něco chtěl říct, ale dále mlčel.
,,Když už jsme u toho," otočil jsem se na něj ,,tenkrát, jak jsi mi tvrdil, že jsem se jenom opil a nic se nestalo byla taky lež, že." Ani jsem to nepokládal jako otázku, ale spíše jako fakt.