Byl jsem Morax [ChildexZhongli]

Překonej svůj strach

Dnes je sobota, což znamená, že mám schůzku s Childem. Vstal jsem a byl plný energie. Nemohl jsem se dočkat, až ho uvidím. Včera mi od něj přišel dopis, že se sejdeme u brány do Liyue a půjdeme na malou vycházku. Jsem rád, že pro jednou nejdeme do restaurace, ale i někam jinam. Měl jsem čas do odpoledne, takže jsem ho využil, abych si dal před cestou čaj a připravil se. Když byl čas vyrazil jsem na místo, kde jsme se měli sejít. Cestou se mi honily hlavou různé myšlenky na to co mu vlastně chci říct a jak to udělám, nebo jestli to vůbec udělám. Když jsem byl skoro na místě, už jsem ho zdálky viděl. Byl opřený o dřevěný sloup brány, ale vypadal jinak. Měl na sobě zvláštní oblečení. Začal na mě mávat a volat. Přišel jsem blíže a prohlédl si ho.

,,Pane Zhongli! Jsem rád, že jste dorazil." Usmál se.

,,Zdravím." Usmál jsem se taky a znovu se zaměřil na jeho oblečení. Nikdy jsem na něm nic podobného neviděl. Očividně si všiml mého zájmu a postavil se rovně abych měl lepší pohled.

,,Líbí se vám? Je to moje oblečení na nejrůznější venkovní aktivity, což se dneska bude hodit hehe." Měl tmavě plátěné kalhoty s vysokými boty, košili s vestou a velkou tašku. Přísahal bych, že už jsem to oblečení na někom někde viděl, ale nemohl jsem si vzpomenout kde.

,,Pěkné. Kam se vůbec chystáme?" Zeptal jsem se a dál přemýšlel.

,,To je tak trochu překvapení." Poškrábal se nervózně na zátylku. ,,Mám v plánu se projít po okolí a pak uvidíte." Usmíval se. Překvapení? Teď nevím co si o tom myslet.

,,No dobře." Řekl jsem nejistě. Nevím jestli z toho mám dobrý pocit, ale budu ho následovat.

,,Není se čeho bát, skutečně! Tak tedy, můžeme vyrazit?" Kývl jsem a následoval ho. Cestou jsem byl trochu nervózní a myslím, že i Childe to poznal.
,,Na dnešek jsem se těšil, jak vy?" Začal, aby trochu uvolnil atmosféru. Trochu jsem se zarazil a přemýšlel jak odpověď. Mám říct, že od doby co jsem ho naposledy viděl jsem pořádně nespal a čekal na tenhle den? Mám říct, že jediné nad čím jsem přemýšlel byl on a jeho rty? Jak moc jsem byl nadšený, když tenhle den konečně nastal a já ho mohl znovu vidět?

,,Jistě, rád se procházím." Bylo hrozné v sobě potlačit tu chuť říct pravdu, ale vím že bych to stejně nezvládl. Ještě není ten čas.

,,Snad se Vám bude líbit i zbytek dne. Dlouho jsem přemýšlel kam bychom mohli vyrazit a pak jsem si řekl, že tohle by mohlo být ono. Ale nic neprozradím dokud nebudeme na místě." Mrknul na mě a já se usmál.
Šli jsme snad dobrých patnáct minut když najednou mi Childe zezadu zakryl oči.

,,D-Děje se něco?" Lekl jsem se.

,,Ne ne, jenom nechci abyste to viděl hned, takže než dojdeme přímo na místo bude lepší když budete mít zakryté oči." Zasmál se. Šli jsme ještě kousek dolů když Childe zastavil.
,,Jsme na místě." Pomalu mi odkryl oči. Byli jsme u vody. Nejdřív jsem nechápal co se děje, ale když jsem viděl co Childe vytahuje z tašky zastavilo se mi srdce.

,,My jdeme rybařit?!" Vykřikl jsem v panice. Childe se začal velice smát, když ke mně přicházel s prutem a rybářskou čepicí. Už chápu, kde jsem viděl tohle oblečení, nosí ho lidé když chodí na ryby.

,,Klídek, bude to zábava!" Řekl a nasadil mi rybářskou čepici.

,,V žádném případě, tohle já odmítám. Jenom pohled na něco slizkého a zaručuji ti, že odsud neodejdu živý." Snažil jsem se zachovat klid, ale očividně mi to moc nešlo.

,,Prosím vás!" Začal se ještě víc smát. ,,Vy že něco nezvládnete? Ale no tak, jsou to jen ryby, žádné chobotnice nebo plži." Pohlédl mi do očí a když viděl, že pořád nejsem moc přesvědčený zkusil obrácenou psychologii. ,,No, ale jestli opravdu máte takový strach tak můžeme jít jinam, třeba zpátky do města na jídlo. Přece jenom chytání ryb nezvládne úplně každý." Mrknul na mě. Povzdechl jsem si.