Byl jsem Morax [ChildexZhongli]

Hůlky

Dnes se opět opakovala má rutina. Ráno jako každé jiné. Časné vstávání, čaj, otravná Hu Tao, papíry, přemýšlení, další čaj, více otravné Hu Tao, další přemýšlení. Dobré bylo aspoň to, že dnes jsem měl k večeru volno. A tak jsem přemýšlel co s mým volným časem udělám a jak ho využiju. Přemýšlel jsem nad operou, která se měla konat toho večera a nebo nad dlouho procházkou po Liyue. Každopádně do večera bylo ještě času dost a tak jsem si řekl, že to nechám na náhodě a jak se mi zrovna bude chtít. Když jsem měl další zařizování ve městě potkal jsem opět Childa. Spíš to, ale vypadalo že mě hledal.

,,Pane Zhongli, zdravím Vás!" Pozdravil mě udýchaně. Od něčeho utíkal?

,,Zdravím, děje se něco?" Pohlédl jsem na něj.

,,Ne nic, já jenom, viděl jsem Vás a- " chvilku se odmlčel a pak se zhluboka nadechl ,,Nechce dneska někam zajít? Mám volno a řekl jsem si že Vás pozvu." Trochu mě jeho otázka z nějakého důvodu zaskočila, ale mile. Vlastně ne mile, ale byl jsem šťastný.

,,Jistě rád půjdu. Dneska mám k večeru volno tak řekněme, od půl osmé." Snažil jsem se chovat trošku chladněji, abych na sobě nedal nic znát.

,,Super, tak v osm u restaurace Wanmin?"

,,Souhlasím." Odpověděl jsem. Pak jsme se s Childem rozloučili, a já ho ještě chvilku pozoroval jak odchází. Nevím jak to popsat, ale uvnitř sebe jsem cítil opravdu příjemné teplo. Bylo to velice zvláštní, ještě doteď jsem byl jako tělo bez duše a najednou tohle. Každopádně ihned po té jsem šel znovu pracovat. Celou dobu jsem přemýšlel nad tím, až se spolu sejdeme a pomalu mi nešlo na nic jiné myslet. Při určitých chvilkách jsem se dokonce přistihl jak se lehce usmívam.
,,No tak, dej se dohromady!" Řekl jsem si pro sebe. Díky všem Archonum nikdo zrovna nebyl poblíž, takže jsem vypadal jako blázen tak možná sám pro sebe. Po nějaké době ke mně přišla Hu Tao a chvilku mě pozorovala. Stáli jsme tak aspoň třicet sekund dokud jsem nepromluvil. ,,Ehm" odkašlal jsem si ,,děje se něco?" zeptal jsem se nervózně. Ještě chvilku mě pozorovala a pak přišla blíž.

,,Zdáte se mi nějaký jiný. Divnější než obvykle." Divnější? To říká ta pravá.

,,Já jenom přemýšlím ohledně Lampionového festivalu. Mám toho hodně na práci a chci vše stihnout, tak jsem možná více zamýšlený." Na jednu stranu jsem nelhal. Hodně věcí bylo letos svěřeno mně, jelikož jsem tak trochu chodící encyklopedie co se zvyků a tradic týká.

,,Tohle je jiný. Už Vás znám nějakou dobu, takže tohle mi neuniká." Mluvila trochu vážně, což mě zaskočilo. Pak mi pohlédla do očí. Ja se mezitím napil svého čaje.
,,Někdo se Vám líbí, že jo." Zaculila se a její vážnost opadla. Svůj čaj jsem po uvědomí co právě řekla vyprskl.

,,P-Prosím?!" Začal jsem koktat a trochu jsem zrudl. Hu Tao to očividně přišlo velice vtipné.

,,Takže jo, ayaya není se za co stydět." Smála se. Mně to, ale tak vtipné nepřišlo. Tenhle pocit jsem zažil poprvé, a nebylo to vůbec nic příjemného. Každopádně jsem musel zpět do své vážnější role.

,,Nikdo se mi nelíbí. Tyto pocity pro mne nemají žádnou hodnotu." Začal jsem opatrně.

,,Budu hádat." Vypadalo to jakoby moji odpovědět ani neslyšela nebo spíš nechtěla slyšet a zamyslela se. ,,Častokrát se okolo Vás motá ten zrzek, Childe myslím?" Když to řekla sevřel se mi žaludek. Už jsem měl v plánu ji přerušit, ale pak se zamyslela znovu. ,,Hm to ne. To by bylo až moc divné. Co takhle Lady Ningguang? Je krásná, elegantní, chytrá a bohatá. Což by ve Vaší situaci byla výhoda, jelikož si pořád "zapomínáte peněženku". Takže by to teoreticky mohla být ona. Když už mluvíme o peněžence, existuje vůbec? Nikdy jsem si nevšimla-" Povzdechl jsem si a dál jsem nevnímal jeji monolog.