Charmaine |Harry Styles|

2.

Charmaine

,,Candice, co to bylo za týpka?" Odvlekla jsem jí mimo dav dění za což jsem si od ní vysloužila otrávený povzdech. ,,Styles? Jeden píčus, ale dobře šuká," zasmála se. Měla toho vypito mnohem víc než já, ale nevím, kdy to stihla, vzhledem k tomu, že jsme u sebe nebyly tak patnáct minut. ,,Drž se od něj dál Char, není to dobrej člověk," najednou zvážněla jakoby z ní všechen alkohol vyprchal.

Pokrčila jsem obočí a nevěřícně na ní koukala. Po chvíli mě to přestalo bavit a já si šla sednout k baru. ,,Vodku," mávla jsem na menšího muže, který mi jí hned podal. Kývla jsem na poděkování a vyklopila jí do sebe na ex.

,,Neměla bys tak chlastat," ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a věnovala Mariovi vražedný pohled. ,,Ale já chci," uchechtla jsem a seskočila z barové židličky a Mario mě musel přidržet, abych se neocitla rozpláclá na zemi. ,,Pojď tančiiiiiit," opile jsem se zasmála a chytla ho za ruku. Mario pokroutil očima a na parketu mě chytl za boky. Otočila jsem se k němu zády a začala se vrnit do hudby. Mario je velice dobrý společník na tanec v baru. Nejen, že je sexy, ale taky je skvělým tanečníkem.

,,Myslím, že by s tím pitím stačilo," znovu se ozval, když jsem se natahovala na bar pro další vodku. ,,Mhmm," byla jsem pěkně opilá, nevnímala jsem, proto jsem si jen sedla na židli a opřela si hlavu o bar. ,,Fajn, tak pojď," stáhl mě dolů a odvlekl ke Candice, která tancovala s Connorem. ,,Guys, jdem," Mario zavelel a teď me pro změnu táhl k východu, kde mě udeřily světla aut.

,,Charmaine De'Sante, okamžitě nastup do auta," hlas toho kreténa bych poznala všude. ,,Ale notak papá....," zasmála jsem se. ,,zrovna se tak skvěle bavím," fňukla jsem a protáhla se. ,,Neser mě," jekl po mně a vydal se k nám. Mario se napnul a jáse uchechtla. ,,To bych si já nikdy nedovolila," ironicky jsem se pousmála. ,,Pusť jí," podíval se na Maria. ,,Řekl jsem, abys jí pustil," zopakoval to, když Mariovo stisknutí mé paže zesílilo. ,,Nepustím ji," zavrčel můj úžasný kamarád. Všimli jste si někdy někdo, že ty popelnice před barem vypadají jako červi požírající polorozpadlé tělo krávy?

,,Jsem její otec," otče, otče, já tě tak ale neberu. ,,A ona k vám očividně nechce," konstatinoval Connor, který si stoupl vedle mě z druhé strany. Proč ten měsíc vypadá jak plesnivej pomeranč? ,,Charmaiane, říkám to naposledy, nastup si," jeho hlas zněl přísně, kdybych ho neznala, asi bych se ho i bála. ,,Je, čau Aericu," provokovala jsem ho, věděla jsem to moc dobře, nesnášel, když jsem mu říkala jménem. ,,Tohle jsi posrala holčičko," tohle byly jeho poslední slova. Usmála jsem se a zamávala mu, když mi věnoval naštvaný pohled z okýnka auta.

,,Tvůj táta je magor," zkonstativala Candice. ,,Jo, to je," pokrčila jsem ramena a pustila Mariovo ruku. ,,Co teď budeš dělat? Chceš u nás přespat?" Navrhla mi, ale já záporně zakývla hlavou. ,,Co bych dělala, půjdu domů," opile jsem škytla a natáhla ruku směrem k domu. ,,Jsi si jistá?" Otázal se Connor. ,,Jasný, nikdy jsem nebyla poslušná dcera, nic výjimečnýho," mrkla jsem na něj a rozsvítila si telefon. 3:21 hezkej čas na to, jít sama pěšky domů. ,,Nechceš vyprovodit?" Navrhl Mario a Connor s ním souhlasil. ,,Nee, dobrý," zazubila jsem se, ikdyž někde uvnitř jsem cítila strach z té tmy venku. ,,Hned jak dorazíš, napiš nám," rozkázal mi Mario a vtáhl si mě do objetí, stejně tak udělal Connor. ,,Buď opatrná Charmaiane," zahrozila mi Candice a taky mě objala. ,,Já to jinak neumím," zavtipkovala jsem. Alkohol ze mě pomalu vyprchával a já už začínala přemýšlet nad následky, za neuposlechnutí toho trouby.

Seřve mě? To není nic neobvyklého.
Dá mi zaracha? Ten stejně nedodržím.
Zmlátí mě? Chodila jsem na sebeobranu za jejich zády.
Pošle mě na tábor? Proč by to doprdele dělal?

Bloudila jsem ulicemi a nikde nebyla ani noha, kromě toulavých koček. Jako malá jsem je chodila krmit, ale pak mi to ti parchanti zakázali. Vlastně.. Dělala jsem hodně věcí, které mi zakázali a až zpětně si uvědomuju, že jsem je neměla poslechnout.

Došla jsem před dům a šla přesně svou vyšlapanou cestičkou po tom příšerném trávníku tak, aby mě nezachytily kamery. Počkala jsem, než se kamera na  otočí a vylezla k sobě na balkón a vlezla do pokoje. Ano, dělám to často. Rychle jsem se převlékla a švihla sebou do postele, ale ještě předtím projistotu zamkla. ,,Jsem ok, doma ve své postýlce," poslala jsem do skupiny a jako důkaz jim poslala selfie. Všichni tři si to během chvíle rozbrazili a popřáli mi dobrou noc, stejně tak, jako já jím.

***

Když jsem se vzbudila, bylo skoro dvanáct, ale ipřesto jsem měla pocit, jako bych skoro nespala. Možná to bylo proto, že jsem včera neměla vypito zrovna málo. Zalezla jsem do koupelny a rovnou si to namířila do sprchy, abych se probrala.

Vlasy jsem nechala volně schnout a hodila na sebe tepláky a mikinu hnědé barvy.

S hlubokým nádechem jsem odemkla dveře a šla do kuchyně, kde u stolu seděli ti dva kašpaři. Mamuška s její paštikou na obličeji a papánek dokonale ustrojen. ,,To je dost, že ses uráčela přijít, můžeš mi říct, co to včera bylo?!" Nečekala bych, že by po mně vyjela jako první ta zrzatá. ,,Co by? Užívala jsem si, to snobové neumí," otevřela jsem lednici a vyndala z ní těstovinový salát, který jsem si včera dělala. ,,Takhle se mnou mluvit nebudeš!" Vypískla a dala mi facku. Chytla jsem jí ruku a nevěřícně se na ní podívala. Ruku jsem jí zkroutila do nepříjemné polohy. ,,Ups," roztomile jsem zamrkala a její ruku pustila.

Pokud se ptáte, ne, ta facka fakt nebolela. ,,Charmaiane!" Tentokrát se ozval fotřík. ,,Copak Aericku," strčila jsem si do pusy lžíci salátu a blažene si povzdehla. ,,Máš domácí vězení, ani se nehneš z pokoje!" Přiblížil se ke mně a já si zase strčila další sousto do pusy. ,,Ok," vzala jsem si talíř a šla do pokoje, neměla jsem náladu se s nimi bavit. Nesnáším je, nesnáším je, nesnáším je.

Nechápu, že se tahle můžou chovat k vlastní dceři.  Vím, že se k nim nechovám dobře, ale to má sakra důvod, však jsou příšerní. Zazobaní snobové, kteří řeší jenom prachy. Jako malou mě strkali do různých domovů, kde několik nocí přespím, aby si mohli jet na dovolenou. Všechno mi zakazovali, neměla jsem kamarády, nechodila jsem na kroužky, měla jsem domácí školu, až na střední jsem se jim vzezřela a vynutila si docházku na normální střední školu, ipřestože byla soukromá a plná snobských dětí, jako jsou oni. Nikdy jsem neměla domácí zvíře, nikdy mi nekoupili žádnou sladkost, nikdy mě nevzali do kina, na výlet, oblečení mi kupovali služebné, co máme v domě. Vzali mi všechno, po čem malá holčička touží.

Naštvaně jsem bouchla do skříně a potom zaskurčela bolestí.

Neměla jsem žádné sourozence, žádnou babičku, dědu, strejda, tetu ani jakékoliv jiné příbuzné neznám, zakázali mi chodit do společnosti, zakázali mi všechno.