Charmaine |Harry Styles|

1.

Charmaiane

,,Ty si vážně myslíš, že tě budu poslouchat? Nebuď hloupá," vyjela jsem po své matce, která mi neustále říkala co mám dělat. ,,Charmaiane!" Ozval se hluboký hlas mého otce a já věděla, že je zle. ,,Kurva," zaklela jsem a ta zrzavá bestie po mně hodila vražedný pohled. Nechápu, po kom jsem měla hnědé vlasy, vzhledem k tomu, že matka byla zrzka a táta byl blond.

,,Co chceš," ani jsem mu nevěnovala pohled a zkontrolovala telefon, jestli mi náhodou nepsala Candice.

,,Něco jsem ti včera říkal," všimla jsem si jeho rozzuřené tváře. ,,Asi jsem to zapomněla," věděla jsem, že riskuji, protože nejednou, mě uhodil, ale ipřesto jsem mykla rameny a dál mu nevěnovala pozornost, protože mi blikala kontrolka od messengeru, která označovala zprávu od mé vypatlané plastové kámošky. Ups.

,,Za deset minut tam kde vždycky, jde i Connor s Mariem." Přesně tak, zněla její zpráva a já ani neztrácela čas s odpovědí, protože to bylo zbytečné.

Mezitím co tu na mě rodiče měli blbý narážky jsem se zvedla a hodila na sebe mikinu a conversky. ,,Kam si myslíš, že jdeš?" Ozval se ječivý hlásek.
,,Ven," mrkla jsem na ní a opustila tuhle nechutnou budovu. Nedalo se tomu říkat domov, necítila jsem se tam tak.

Vyšla jsem z pozemku a konečně se nadechla vzduchu, protože dokud jsem byla na perfektně zastřiženém trávníku okolo vily za několik mega, se tomu dýchání říkat nedalo. Tak moc jsem ty snoby nesnášela, jediná moje rodina byla Candice, kterou jsem znala ale poněkud krátce. Poznaly jsme se v klubu před méně než rokem, hned druhý den, co jsme se sem s famílií přestěhovali. A díky za to, protože ona mi ukázala jak žít a já začala mít rodiče ještě víc u prdele než předtím, což jsem si myslela, že už ani nejde. A ejhle, jde.

,,Tohle nebylo deset minut," přesně těmito slovy mě přivítal Connor, menší, černovlasý a potetovaný klučina. ,,Sorry," mykla jsem rameny a objala Candice, kterou držel Connor okolo ramen. ,,Kde je Mar?" Pozdvihla jsem obočí, když jsem nikde neviděla náš slavný modrooký mrakodrap. ,,Tady," ozvalo se za mnou. Vysoký blonďák s modrýma očima a dokonalým úsměvem, to je přesně Mario. ,,Čau," kývla jsem na pozdrav. ,,Co je v plánu?" Podívala jsem se na Candice, která si vyměňovala sliny s Connorem. Pokud si myslíte, že ty dva spolu chodí, jste na omylu, ty dva spolu píchají.

,,Klub," prohodila do vzduchu a všichni přikývli, proto jsme se rozešli směrem náš oblíbený klub, nebo jak já ráda říkám, rozešli jsme se směrem k chlastu. ,,Osmnáct bylo?" Ve vchodu mě zastavil všemi známý Jordan. Nejednou, mě zkoušel zdrogovat, konkrétně ketaminem, ale vždy jsem s ním vypekla a nikdy se mu to nepovedlo, naštěstí. ,,Nebuď vtipnej," věnovala jsem mu ironický úsměv a proklouzla za Candice, která se už vecpala dovnitř. 
,,Jde se pařit!" Zakřičela a vytáhla mě k baru. ,,Dvakrát sex on the beach," mávla na barmana a on nám začal připravovat drinky. ,,A nechtěly byste si jeden takovej sex on the beach dát?" Ozval se vedle nás Carl, další z nechutnejch a totálně marnejch týpků z klubu. ,,Ne, dík," odvětila jsem a šly jsme za Mariem, který postával opodál.

,,Hej," Mario se zarazil a začal nás skenovat pohledem. ,,Co," pozdvihla jsem obočí. ,,Connore, pojď sem!" Křikl na černovlasého klučinu, okolo kterého se motaly dvě, jak je to slušné pojmenování? Děvky. 

,,Co je?" Nevrle zavrčel, když k nám přišel. ,,Že si jsou podobný?" Když tohle vyslovil, začala jsem se smát. ,,Nevím, kolik jste toho stihli vychlastat, ale pobavili jste mě," uchechtla jsem se a napila se svého drinku. ,,Jsme obě dvě hnědooké brunety, co chceš," Candice pokroutila očima a svýma plastickýma bokama do mě šťouchla.

Všichni se o něčem bavili, ale já se do konverzace moc nezapojovala a jen jsem si vychutnával svůj asi třetí drink. Ucítila jsem na sobě pohled, proto jsem začala vyhledávat pár očí, které mě tak upřeně pozorovali, ale nikoho jsem nemohla najít. ,,Hele, Harry!" Candice štouchla do Maria a ten se otočil a na někoho mávl. Otočila jsem se jejich směrem a konečně zjistila, kdo mě tak upřeně pozoroval, protože ani teď, když k nám šel, ze mě oči nespouštěl. ,,Nazdar Stylesiii," ozval se náš opilý bad boy. ,,Čus," odvětil a furt mě projížděl pohledem, jakkdyby v očích měl skenery, které se mě snaží identifikovat. ,,Tohle je Char," představila mě. ,,Čau," kývla jsem k němu a vyndala si telefon, protože jsem byla poměrně nervozní, pod jeho intenzivním pohledem.

Měla jsem několik zmeškaných hovorů od těch imbecilů, co si říkají rodiče, proto jsem pokroutila očima. ,,Trable v ráji?" Ozval se vedle mě Henry, nebo jak se vlastně jmenuje ,,Trable doma," odvětila jsem a potáhla si z cigarety, kterou jsem hned potom típla o zeď vedle mě. Dál už nic neříkal, jen mě zase skenoval. ,,Byla bych ti moc vděčná, kdybys mě furt nesvlíkal pohledem," vzhlédla jsem k němu od svého telefonu a zpozorovala jeho úšklebek, který se mu po mých slovech na tváři objevil. ,,Nejsi můj typ," prohodil a já pozdvihla obočí. ,,Copak, jsi na párky?" Pro změnu jsem se ušklíbla já a tím, jsem ho zmrazila v pohybu. ,,Nebuď drzá, nevíš, s kým mluvíš," přistoupil ke mně o krok blíž. ,,Nečum na mě, nevíš, koho vidíš," krok blíž jsem zopakovala a teď, jsme stáli tváří tvář, kdybych nebyla o půl hlavy nižší.  Nechápejte mě zle, nejsem malá, ale on je extrémně vysokej, ještě víc, než Mario. ,,Vím moc dobře, koho vidím, Charmaiane De'Sante," vyslovil celé mé jméno a odešel. Zůstala jsem tam stát jako zamražená. Jak doprdele zná moje jméno?

Zdravíčko, přicházím s novým příběhem na ,trh'. Na úvod poměrně kratší kapitola, ale snad to nevadí. ;) Budu ráda, za váš názor popřípadě hvězdičku. <3