Každý jedinec je v neustálé interakci s prostředím. Život je v podstatě stálá adaptace na měnící se podmínky, trvající od narození až do smrti.
Adaptace vyjadřuje vyrovnávání, obnovování rovnováhy jedince a prostředí. Tento proces se může týkat jak obnovování fyzické rovnováhy organismu, tak obnovování mezi osobností a prostředím, ale i vnitřní rovnováhy organismu a osobnosti.
Může být vázán na uspokojování základních tělesných potřeb i potřeb psychických, sociálních a spirituálních. Může mít podobu adaptace pasivní (akomodace – přizpůsobování se) nebo podobu adaptace aktivní (asimilace – přizpůsobování si). Proces uspokojování potřeb bývá spojen s překážkami, problémy a potížemi. Jejich překonávání k životu patří, tvoří přirozenou součást života.
Když překážky nebo obtíže jsou neúměrně velké s ohledem na možnosti jedince, nemusí proběhnout adekvátní adaptace. Aktivizují se obranné mechanismy, které při krátkodobém nebo dlouhodobém působení zabrání jedinci, aby se situaci přizpůsobil a nastává tzv. maladaptace – nesprávná adaptace na zátěž.
Jedinec si během života musí osvojit způsoby, jak bude různé situace řešit a překonávat.
Adaptace znamená schopnost organismu přizpůsobit se zevním, dříve se nevyskytujícím podmínkám. Dostane-li se jedinec do nového prostředí, situace, nastane u něho určitá změna, která pomáhá organismu žít v nově vzniklých podmínkách.
Funkci obranných mechanismů objevil S. Freud, systematicky je poprvé popsala jeho dcera A. Freudová (1946), v současné době je popsaných kolem 40 mechanismů.
Obranné mechanismy jsou autonomně probíhající způsoby chování.
Mezi základní obranné mechanismy patří útok a únik.
ÚTOK
AGRESE se projevuje u dětí i dospělých. Je zjevná či skrytá
a) zaměřená přímo, proti zdroji ohrožení (překážce)
b) zaměřená proti náhradnímu objektu („hledání viníka")
c) zaměřená proti sobě samému; sebetrestání.
Může mít formy křiku, afekty zlosti, fyzického násilí, záchvaty vzteku, vyhrůžky gestikulací, mimikou, urážky, vyhrožování, ironií aj.
PROJEKCE spočívá v promítání určitých psychických jevů či vlastností do okolí, ve svádění viny za svůj čin či přestupek na někoho jiného nebo jde o přisuzování vlastních rysů, motivů, názorů a myšlenek jiným lidem. Nejčastěji jsou uvedeny spojením „měl bych", „musím" nebo „nesmím".
a) promítání příčin vlastního neúspěchu do jednání jiných lidí
b) promítání svých vlastností (zvláštností) do jiných lidí
c) promítání příčin vlastního chování do interpretace motivace chování jiných lidí
EGOCENTRISMUS je krajní forma individualismu a egoismu. Jedinec se maximálně snaží být středem pozornosti, upoutává pozornost pouze k vlastní osobě (často jde o potřeby zvýšit svou sebeúctu). Jedinec netuší, že svým chováním mohou vytvářet problémy ostatním.
RACIONALIZACE je rozumové zdůvodnění a ospravedlňování neúspěchu. Jedinec sám sobě zdůvodní a vysvětlí, proč tak jedná nebo dokonce sníží i význam cíle, který se mu nepodařilo dosáhnout. Využívá hledání tzv. „objektivních příčin" a vykonstruuje „omluvu" sám pro sebe (brání se výčitkám svědomí – bylo mnoho maturitních otázek k opakování, nedalo se to stihnout).
Součástí racionalizace je metoda „kyselých hroznů", kdy jedinec v situaci neúspěchu bagatelizuje cíl, vysloví domněnku, že o dosažení cíle vlastně nestál – zpochybní jeho cenu, deklasuje cíle, jehož dosažení nebylo úspěšné („stejně titul nepotřebuji. Bc dneska nic neznamená"). J. C. Adcock: „Je to v zájmu duševního zdraví, když můžeme najít chyby v tom, co je pro nás nedosažitelné."
Sourozenci kyselých hroznů jsou sladké citrony.
Základ je v Ezopově bajce o lišce, která dostala chuť na hrozny – sladké a krásné hrozny. Nemohla na ně dosáhnout, měla zlost. Aby se jí ulevilo, řekla si, že ty hrozny byly stejně určitě kyselé a že tedy vůbec nevadí, že zůstaly na místě.
Metoda „sladkých citronů" představuje vyzdvihování předností toho, co je dosažitelné, ale méně hodnotné, vyhlášení úspěchu při prokazatelném neúspěchu. Jedinec nechce uznat neúspěch.
Jedince propustí ze zaměstnání z důvodu jeho pochybení. Zdůvodnění: Stejně jsem chtěl odejít.
Sourozenci sladkých citronů jsou kyselé hrozny.
IDENTIFIKACE (ztotožnění se) s osobou, která daného cíle již dosáhla. Žádoucí vlastnosti jiných lidí připisujeme sobě nebo se přímo s těmito jedinci ztotožňujeme. Jedinec hledá oporu v silné osobnosti nebo skupině.
KOMPENZACE znamená vzájemné vyrovnání nebo poskytnutí náhrady, neúspěch v jedné oblasti kompenzuje v jiné oblasti. Volba náhradního cíle představuje „nejracionálnější" obranný mechanismus. Náhradní cíl – méně žádoucí a lákavý, ale je dosažitelný.
ÚNIK patří k velmi častým formám neadaptivního chování. Děti i dospělí jedinci uplatňují různé druhy úniku, což je chování před nepříjemnou situací.
NEGATIVISMUS (opačné reagování) se projevuje v zesíleném odporu vůči potlačované tendenci. Jde o chování, které je protichůdné skrytým přáním či motivům. Vidíme často u dětí, které se brání proti omezování samostatnosti nebo proti nadměrnému, bezohlednému vnucování požadavků. U dospělého bývá projev snahy o samostatnost a opozici za každou cenu, někdy projev bezradnosti.
REGRESE jedná se o únik k vývojově nižšímu až infantilnímu způsobu chování, který již jedinec překonal.
REPRESE (potlačení, vytěsnění) je vědomá snaha zapomenout na cíl (neuspokojenou potřebu), vytlačit nepříjemnost na okraj vědomí. Potlačení jakéhokoliv přání či nápadu, a to ještě dříve, než byl vysloven.
TRANSGRESE je opačný jev než regrese tzv. únik dopředu.
SUBLIMACE je uvolnění psychického napětí únikem k vyšším nebo nižším principům myšlení a chování. Nahrazování chování společensky neschvalovaného, chováním společensky schvalovaným.
SOMATIZACE (odvedení, přenesení, přeměna – konverze) psychického napětí do oblasti tělesné; únik do nemoci (vztah mezi emocemi a vegetativní NS). Vznik psychosomatických, civilizačních poruch.
IZOLACE je omezení nebo ztráta sociálního kontaktu, stažení se do samoty, odloučení se, osamocení, nebezpečí vzniku „sociální deprivace". Vystupňovaná formu úniku, která nemocnému umožňuje vyhnout se některým zátěžím, zklamáním, neúspěchům.
FIXACE (ustrnutí, ulpívání) na neefektivním způsobu řešení, chování k jiné osobě nebo při uspokojování určité potřeby, ale také může jít o zastavení vývoje jedince.
DEFLEXE je opak fixace, odklon od přímého kontaktu převedením pozornosti na nedůležitá nebo prázdná témata.
REZIGNACE (odevzdání se, zřeknutí se) je stav jedince, který je provázen lhostejností, pasivitou, apatií ve vztahu k zátěži, depresivními pocity a bezmoci. Tento stav může být způsoben i dlouhodobým působením zátěže na jedince, který již nenachází dostatečné mechanismy k obraně a rezignuje.
DISOCIACE (rozklad, rozpad) signalizuje, že v NŽS může dojít k narušení jednoty osobnosti. Nejčastěji dochází k takzvanému nutkavému jednání jako obraně organismu, což má redukovat úzkost.
