Sociální učení je osvojování pravidel a komplexních způsobů chování a jednání přiměřených určité sociální situaci.
Sociální učení je nástrojem socializace, probíhá celoživotně a umožňuje lidem pohybovat se bezpečně ve společnosti jiných lidí.
Imitace (napodobování) je přebírání, opakování a napodobování chování a jednání určitého modelu, vzoru, modelu (matka, otec, sourozenec, sportovec atd.). Je to primární forma sociálního učení. Dělíme ji na automatickou (nevědomou) a uvědomělou, kdy dochází k vědomému napodobování forem chování. Imitace se děje přímo, na základě vlastního pozorování, nebo nepřímo na základě popisu, instrukce. Imitovat může člověk např. řeč, úsměv, gesta, činnosti aj.
Identifikace (ztotožnění) je vyšší formou napodobování. Identifikace je založena na introjekci, stavu, kdy se zvolený vzor promítá do vlastního já. Jedinec si osvojuje způsoby chování, jednání, normy, hodnoty, které chápe jako podstatné znaky svého modelu. Model je přebírán jako celek. Identifikovat se jedinec může jak s kladným vzorem (profesionální zaměstnanec), tak i se vzorem záporným (uživatel drog).
Observace (z latinského „observo"), odezírat, pozorovat je založena na pozorování chování a jednání jiných osob, za které je sociálně odměňován jeho model a vyhýbá se takovému chování, za které je pozorovaný subjekt trestán (zpravidla idol – např. u sourozenců – mladší sleduje staršího, co dělá a jaký to má efekt). [odměna vs. trest].
Posilování je založeno na principu sociálních odměn a trestů (posilují žádoucí způsoby chování nebo potlačují nežádoucí způsoby chování). Odměny – verbální, neverbální, fyzické, psychické, sociální (pohlazení, úsměv, lichotka, kompliment, dobrá známka, láska). Tresty – verbální, neverbální, fyzické, psychické, sociální (zákaz, projev nesouhlasu, zamítnutí, pohrůžka).
Anticipace (očekávání) je založená na projevech očekávání toho, jak se bude jedinec chovat („vmanévrování" osoby do určitého chování, jednání, osvojení si chování dle role). Anticipace může mít pozitivní vliv (např. „dokážeš to, jsi šikovný", vyjadřuje důvěru v jeho schopnosti, což posiluje touhu dosáhnout cíle), nebo negativní vliv (např. „zase jen dostatečná, jako obvykle, to jsi celý ty").
Asociace (podmiňování) je forma sociálního učení založená na vytváření spojů mezi podněty (působící na jedince v časové a prostorové návaznosti) a odpověďmi na ně (můžeš jít do kina, ale musíš si udělat úkoly a jít se psem).
Sugesce je nekritické přejímání názorů a postojů (není ověřena jejich správnost) jedince, který má významnou pozici, přirozenou autoritu nebo patří k referenční skupině. Sugestibilita lidí je individuální a prostřednictví ní lze působit na podvědomí člověka.
Přebírání rolí je forma sociálního učení, kdy si člověk osvojuje způsob chování a jednání podle role, kterou ve společnosti zastává, např. role dítěte, žáka, rodiče, zdravotnického pracovníka.
Interakční učení zasahuje osobnost velmi hluboko, protože je syntézou rozumu, citu, akce a je zpevňováno sociální atmosférou. V interakčním učení se utváří sociální kompetence (schopnost chápat mezilidské vztahy, iniciovat jejich vznik, rozvíjet a prohlubovat je a také je usměrňovat a řídit).
Sociální činnost, při které dochází k socializačnímu procesu patří hra, učení a práce. Hra se uplatňuje především v předškolním věku, učení je typické pro školní věk a práce pro dospělost.
