Cena Krve (Moon)

4

Každý člověk by měl mít někoho komu může věřit. Alespoň jednoho člověka, který ho dokáže rozesmát, zvednout mu náladu, nebo mu pomoc kdykoliv to bude potřebovat. Já ho našla a jediný v co můžu doufat je že se mnou zůstane už navždy. Kdoví co navždy bude znamenat v našem případě.

Pohled Sama

Ráno som sa zobudil celý dolámaný na gauči. Ani mi to nevadilo. Stále som trochu zmätený zo včerajška. Stále nechápem ako by niekto mohol urobiť toto svojmu dieťaťu. Rozmýšľam nad tým či náhodou nie je ešte maloletá mohol by som to nahlásiť ako domáce násilie. Aj keď neviem či by to potvrdila má z rodičom strach najskôr. A kto vie či sa jej možno nie vyhrážali. To už bolo na väzení. Zase sú jej rodičia asi nejako známy takže by im trest znížili a asi by sa nejako aj vyplatili. A bez dôkazov by to najskôr považovali za vtip. Na chodbách sú ale kamery, lenže to by som sa musel vlámať do riaditeľne. Prečo to vlastne toľko riešim veď jej poznám sotva deň. Jo je pekná ale na škole je veľa pekných dievčat ktoré by za to stáli. Možno mi pripomína kamarátku z detstva, ktorá sa podrezala. Asi ju chcem ochrániť prednú samotnú. A asi tiež pretože je jedna z mála ľudí ktorí sa so mnou nezačal ihneď baviť pretože som pekný alebo slávny. Ale ona sa so mnou nie začala baviť skôr sa ma snažila zbaviť. Snaží sa aby som sa s ňou nebavil a presne preto sa budem snažiť aby sa mi otvorila. To znie divne. Z premýšľaním mne vytrhlo zvonenie telefónu. Vzal som telefón a pozriem sa kto volá. Klára. S úsmevom som jej to zdvihol. "Ahoj Klári ako sa máš,,

Zavrel som svoju skrinku a vydal sa ku skrinke od Lily. Stála tam ve stejné mikine ako včera a brala si učebnice. Oprel som sa o skrinku naproti nej a s úsmevom som ju pozoroval. Po chvíli zabuchla skrinku a chystala sa odísť najskôr do triedy. "Ani ma nepozdravíš,, spýtal som sa pobavene. Škubla sebou prekvapením. "Ahoj?,, spýtala sa zmätene. Musel som sa nad ňou usmiať je hrozne roztomilá keď je zmätená. "Co potřebuješ,, opýtala sa ma tentoraz priamo a naklonila hlavu na bok. Prešiel som k nej a upravil jej kapucňu, ktorú stále nosila. "Nič čo by som potreboval,, pokrčil som ramenami a stále som sa umieval. "Tak proč se semnou bavíš.,, zamračila sa na mňa "Len tak,, pokrčil som znovu ramenami. Musel som ju už štvať. S povzdychom sa otočila a zase sa rozišla. Dohnal som jej a zrovnal s ňou krok." Prečo vlastne nosíš tú kapucňu,, zamyslene som sa jej spýtal. "Proč tě to zajíma,, "Len tak bez nej si krajší,, Prudko sa narovnala ale pokračovala ďalej akoby som nič nepovedal. "Moje vlasy upoutají pozornost všude a to já nechci,, Zamrmlala tak potichu že som jej skoro nepočul. "Zabudol som sa ťa znovu opýtať na meno,, Zmenil som radšej tému. Zrejme nechce hovoriť o svojej minulosti. "Proč tě to zajíma,, "Chcem vedieť meno dievčaťa ktoré som zachránil,, Chcela mi na to niečo povedať ale na poslednú chvíľu si to rozmyslela a namiesto toho povedala."Lili jmenuju Lili,, Usmial som sa na nej. Aspoň meno mi povedala keď už nič iné. Zastavil som a ona sa na mäzmatene pozrela. Natiahol som k nej ruku. "Ja som Samuel pre teba ale Sam alebo Samko,, S úsmevom mi rukou potriasla. "Moc mě těší Same,,

Pohled Lili
Vůbec ho nechápu. Proč se chce bavit s někým jako já když je ve škole spoustu lepších dívek. Ale rozhodla jsem se to neřešit. Stačí že ho znám druhý den a už teď vůbec nestíhám jeho myšlení. Kdo by stíhal, protože řekněte mi. Když se bavíte o škole nemůžete přece jen tak přejít na to jaké jsou moje oblíbené značky oblečení. Nechápu kde na to přišel a jak jsem již zmínila asi se to radši ani nepokusil pochopit.

Když mi skončila poslední hodina, vydala jsem se na oběd který stejně nesním. Ale chodit tam musím kvůli rodičům. Zařadila jsem se do fronty která byla hodně dlouhá tak jako vždy. Při přemýšlení co dneska budu ještě dělat jsem se konečně dostala na řadu. Vzala jsem si jídlo a šla se posadit k volnému stolu dál o těch oblíbených. Tak normálně jsem se v tom jídle rýpala když si ke mě sedl Sam.  "Co děláš,,  zeptala jsem se zmateně. "Ako idem obedovať s kamarátkou,, zmateně jsem na něj pohlédla a zamračila se. "Odkdy jsme kamarádi,, zeptala jsem se zmateně. "Ode dneška,,  odpověděl nezaujatě a pustil se do svého jídla. Rozhlédla jsem se po jídelně a zjistila že na nás kouká  minimálně polovina školy. "Asi by si měl jíst ke stolu oblíbenců a přestat se semnou bavit,, řekla jsem a naštvaně nakrčila nos když na mě málem vyplivl to co měl v puse. "Chovej se jako člověk,, okřikla jsem ho. On na to ale nereagoval a hleděl na mě jako bych spadla ze stromu. Chvíli jsme na sebe zírali dokud nepromluvil. "Počkaj to sa tu v tejto škole nemôžem baviť s kým chcem alebo prečo sa ma snažíš dostať do tej ich partičky.,, Dámy a pánové pogratulujte Samovi že pochopil moje myšlenkové pochody. "Jo přesně o to se snažím, protože jestli sis nevšiml tak buď jsi v oblíbené partě, děláš to co oblíbená a jestli ne tak skončíš zmlácený a pak už se k nim radši přidáš. Věř mi bavit se semnou je jako by sis podepsal rozsudek smrti. A mě si ho tím pádem podepsal taky, protože za to co jsem udělala mě už teď chce zabít. Nevím jestli přenese přes srdce že se místo ní bavíš semnou.,, Nejhorší na tom bylo že to byla pravda a taky to že to byla moje nejdelší věta kterou jsem mu zatím řekla. Teda myslím kdo ví co jsem mlela za nesmysly když jsem spala. Chvíli po mém monologu vybouchl smíchy. "Tak t-to si ma do-dosta-la,, Vykoktal ze sebe přes záchvat smíchu. Protočila jsem nad ním oči ale mírnému úsměvu se neubránila.  "Asi na sebe pozornost nepřestaneš přitahovat co?,, zamumlala jsem. Zvedla jsem se z místa a šla odnést oběd v původním stavu. Nechápu naší jídelnu, jsou tu vydávací okýnka nemáte na výběr z jídla a celkově to tu vypadá jak na základce. "Počkaj na mňa predsa,, vyjekl na celou jídelnu když jsem se dostala ke dveřím. Rychle jsem se otočila a utekla do útrop školy.