Cena Krve (Moon)

3

Víte jak nám naši rodiče furt říkají jak jsme jejich štěstí. Jak my holky jsme tatínkovi princezny. Jak vy kluci jste maminčiny zlatíčka. Někteří z nás něco takové od rodičů nikdy neslyšelo. Víte co jsme museli poslouchat my? Jsi hrozně líný/á proč nám nikdy s ničím nepomůžeš? Dostal/a jsi jedna mínus, měla to být jednička! Ty jsi zapomněl/a? Já ti ukážu jak zapomínám já. My se o tebe staráme pořád, a ty po mě ani nechceš uklidit. Co jsem komu udělal za tuhle dceru/syna. A to není všechno. Je to jen zlomek z toho co my posloucháme denně. A pak se nás lidi ptají proč to děláš? Protože jsem neměla rodičovskou lásku jako vy. Protože jsem pro svoje rodiče jen přítěží. Protože mě nikdo nemá rád a já se cítím sama. Tak to máme pokud to někdo nezmění. Jak to máte vy?

Pohled Lili

Když jsem znovu nabyla vědomí bylo pro mě těžké dýchat, teda hlavně pusou, ale dobrá věc byla že mě už hlava nebolela a pocit nevolnosti také ustoupil. A teď ty špatné věci, za prvé zkurveně mě bolela ruka, za druhé kurversky mě bolel krk, za třetí dost sprostě jsem nadávala takže to se mnou bylo špatný a za čtvrtý jsem cítila pánskou kolínskou. S tím jsem se zděšeně vyhoupla do sedu a zmateně se rozhlížela  po bytě, do kterého mě odnesl. V hlavě mi běhal seznam věcí které jsem si musela ujasnit. Za prvé, matka mě zase navštívila. Za druhé zase mě zmlátila. Za třetí zastavil jí nějaký kluk který je nejspíš naprostý sebevrah. A za čtvrtý jsem byla v jeho bytě a měla  na sobě jeho věci. Vetší pocit studu v životě už neprožiju. Nejspíš.

Pohled Sama

Už nejakú chvíľu strihám na notebooku nové video. Vôbec mi to nejde. Pred chvíľu som bol skontrolovať tu dievča vyzerala v pohode ale stále premýšľam nad tým prečo by jej niekto ubližoval. Po chvíli počujem hrozne hlasnú ranu. Na nič nečakám aponáhľam do obývačky. Nachádzam ju na zemi ako sa zmätene rozhliada akoby ešte nebola úplne pri zmysloch. "Hej si v poriadku.,, Spýtal som sa a opatrne k nej pristúpil. Zmätene sa na mňa pozrela a vykuľovala oči. Chvíľu sa na mňa pozerala ako keby premýšľala či má šancu na útek. Nakoniec pomaly kývla a pokúsila sa zdvihnúť. Bohužiaľ sa zaprela o tú zranenú ruku a znovu skončila na zemi." Opatrne.,, Usmial som sa na nej. A pomohol jej späť na pohovku. "Co se stalo,, Spýtala sa potichu ale ja som jej aj tak počul. "Videl som ako ťa tá žena bije tak som ti pomohol, medzitým si omdlela na nedostatok vzduchu.,, Chvíľu zarazene pozerala do zeme. "Díky,, zamumlala. Potom sme mlčali. Premýšľal som či sa jej mám opýtať kto tá žena bola." Vieš, začal som, nemáš žízeň alebo hlad.,, vydýchol som nakoniec. Bál som sa že keď sa jej spýtam tak jej vyplaším a nepomôžem jej. Neviem prečo mi na tom záleží nepoznám jitak dlho. Mal by som vypočuť ostatných a nebaviť sa s ňou. Napriek tomu mi nejde do hlavy, prečo sa s takou peknou a dovolím si tvrdiť aj milé dievča nikto nebaví. Čakal by som, že sa jej budú klaňať. Prebral ma dotyk na ramene. "Jsi v pořádku,, spýtala sa ma opatrne "Jo prepáč hovorila si niečo, zamyslel som sa,, usmial som sa na nej ospravedlňujúco. "Řikala jsem v pořádku a že nic nepotřebuju., odmlčala sa, Víš fakt si vážím toho že jsi se mě zastal a postaral se o mě. A nechci být na tebe hnusná ale musím domů, nechci tě otravovat,, "Neotravuješ,, Vyhrkol som až príliš rýchlo. "I tak neměl by ses se mnou bavit,, Zdvihol som obočie a uškrnul sa. „Pretože to chce Rebecca alebo ako sa volá?,, zmätene sa na mňa pozrela. "Proč by to chtěla Rebecca, to já jsem to chtěla a proč tě nemusí zajímat.,, Odpovedala rovno aj na otázku, ktorú som nevyslovil. " A teď vážně půjdu domů nevíš kde mám batoch?,, Spýtala sa zvedavo. Nemôžem ju tu držať preto som jej doniesol baťoch a vyprevadil jej von. Na strihanie videa som sa vykašľal a šiel sa pozrieť na nejaký film. Keď som sa pozeral na scénu kde sa dvaja hlavní hrdinovia predstavovali uvedomil som si že som sa jej neopýtal na meno. Samozrejme viem ako sa volá ale bol by som radšej keby mi to povedala sama. 

Pohled Lili

Vyšla jsem z baráku ve kterém Sam dočasně bydlel. Poznávala jsem místo kde bydlí takže mi nehrozilo že zabloudím. Naštěstí nebydlel tak daleko ode mě a já aspoň mohla být doma do deseti minut. Nevím za jak dlouho jsem byla zpátky, nikdy nepočítám jak dlouho mi trvá cesta. Nohy mě teda do těch deseti minut dovedli k paneláku ve kterém bydlím. Výtah, který tam naštěstí byl, mě dovezl do úplně horního patra kde bydlím. Odemkla jsem dveře, skopla boty a vydala se do kuchyně pro lékárničku. Z té jsem jen chtěla prášek proti bolesti a sprej který měl zrychlit hojení ran. Prášek putoval okamžitě do pusy zatímco se sprejem jdu vždy do koupelny kde si to nastříkám na rány. Chodím tam kvůli toho abych nic nezašpinila. S ošetřenými ranami jsem se po celém dni konečně podívala na a zhrozila se kolik bylo hodin. Můj spánek trval víc jak půl dne. Můj telefon neukazoval že by mě někdo sháněl a vzhledem k tomu že jsem neměla na nic chuť byla moje volba co budu zbytek dne dělat jasná. Zbytek dne jsem se věnovala natáčení a stříhání videí, když přišel večer a já sebou praštila do postele uvědomila jsem si ,že i přes množství napsaných hodin za dnešek, mnou lomcovala únava. O pár chvil později můj mozek vypnul a já usnula.  V tu chvíli bych radši zůstala vzhůru.