Fuck》Dojae [ ✔ ]

『8』

    Od setkání s Jaehyunem uběhlo několik dní, ale já na to musel pořád myslet; spíš na něj. Jaehyun vypadá porad skvělé i za těch šest let. Nejspíš se objevily city, které byly dlouho zamčené...

,, No jo, už jdu ! " řekl jsem lehce naštvaně, když už po několikáté někdo zazvonil.
,, Co chcete ? " dveře jsem otevřel a podíval se na dotyčnou osobu.
,, J-jaehyune ? Co tady děláš ? " narovnal jsem se a byl připravený kdykoliv zavřít dveře.

,, Přišel jsem na návštěvu. " usmál se na mě, jakoby nešlo o nic vážného.
,, Copak nemůžu navštívit svého starého kamaráda ? " nadzvedl obočí.

,, Jak jsi vůbec zjistil, kde bydlím ? " úplně jsem ignoroval to co říkal a položil svou otázku.

,, Johnny mi to řekl. " odpověděl.
,, Bavil se s Taeyongem a on mu řekl tvou adresu, takže se to dostalo i ke mně. " víc se usmál.
,, Tak pustíš mě dál ? " otázal se.

Jasně... Že mě nepřekvapuje, že Taeyong vykecl mou adresu Johnnymu a ten ji samozřejmě musel povědět Jaehyunovi; jaké to mám štěstí.

,, Jo, jasně. " kývl jsem a dveře víc otevřel a sám kousek uhl, aby mohl vejít. Jaehyun tak udělal a já za ním zavřel dveře.

Udělal jsem chybu, že jsem ho k sobě pustil ? Ovšem. A to očištěné velkou chybu. Také jsem ale zvědavý, proč tu opravdu je. Návštěva starého kamaráda mu nežeru.

,, Dáš si něco k pití ? " zeptal jsem se ho, když se usadil v obýváku na pohovce.
,, Promiň za ten nepořádek, ale děcka jsou dost nepořádné. " omluvil jsem se mu za několik hraček na zemi. Anj nevím proč, vždyť jsem se mu vůbec omlouvat nemusel.

,, Máš pivo ? " zvedl ke mně pohled, protože jsem stál celkem velký kus od něj.
,, Za to se omlouvat nemusíš. Děti jsou děti, sám to znám. " uchechtl se.

Sám to znám... A mým srdcem opět jakoby projel nůž. On má také dítě ? Nejspíš s tou slečnou, kvůli které mi před šesti lety nepřišel pomoct. Já jsem vážně naivní.

,, Bohužel pivo nemám, ale mohu ti nabídnout jablečný džus. Toho mám až přebytek. " pověděl jsem mu.
,, Takže... Ty máš dítě ? " opatrně jsem se zeptal.

Jaehyun se zasmál.
,, Dobře, tak si dám jablečný džus, děkuji. " zase mi věnoval ten jeho dokonalý úsměv, který mě i po tak dlouhé době dostává do kolen.
,, Vlastně mám. Jmenuje se Renjun. Někdy bych ho mohl přivést za kluky. " odpověděl mi a já se zase cítil hrozně, i když jsem k tomu neměl žádný důvod.

Snažím se přes něj dostat několik let a on si sem prostě nakráčí, zpět do mého života, který opět zničí.

,, To by bylo fajn. " zamumlal jsem, ale i přesto jsem mu věnoval falešný úsměv, který Jaehyun nedokázal rozeznat od toho pravého.

Víc už jsem neřekl a vydal se do kuchyně, ve které jsem ze skříňky vytáhl dvě sklenice a položil je na linku. Poté jsem z lednice vytáhl krabici s džusem a naplnil obě sklenice. Krabici jsem vrátil zpět do lednice, zavřel ji a do rukou vzal sklenice a i s nimi jsem se vrátil do obýváku.

,, Tady to máš. " postavil jsem jednu ze sklenic před něj a sám se posadil kousek od něj se svou sklenicí v ruce.

,, Děkuji. " poděkoval, vzal sklenici ze stolu a napil se. Poté, skoro prázdnou, ji položil zpět.

,, Není zač. " také jsem se napil, ale sklenici stále držel v rukách.
,, Mohu vědět, kdo je ta šťastná, která s tebou má dítě ? " zeptal jsem se čistě ze zvědavosti.

,, No, není to ona, ale on. " podíval se na mě.
,, A vlastně už není ani on. " řekl trochu smutně, ale jen opravdu trošku.

,, To mě moc mrzí. " sklopil jsem pohled. Upřímně, ani nevím jestli je mi ho líto nebo ne; za to vše co mi provedl.
,, Povíš mi něco víc ? " ptal jsem se dál ( opravdu jsem byl zvědavý co se stalo )

,, Poznal jsem se s ním krátce po tom, co jsi mě začal ignorovat. Rád bych věděl, proč. Každopádně jsme spolu nějaký čas byli a on jednoho dne utekl. " pověděl mi.
,, O několik měsíců později za mnou přišel nějaký chlap s dítětem, že je moje. Ten stejný chlap mi řekl, že WinWin umřel den po porodu. " dokončil své vyprávění.

,, Už jsem to jednou řekl, ale mrzí mě to. " podíval jsem se na něj a opět upil ze svého jablečného džusu.

,, Nemusí. " pokroutil s úsměvem hlavou.
,, Opustil mě, a pak mi nechal na krku dítě, o kterém jsem ani nevěděl. Ale Renjuna mám rád, o tom žádná. "

Jaký příběh mi to jenom připomíná ? Ach, jasně ! Ten můj ! I když otec mých dvou dětí stále žije.

,, Povíš mi teď, proč jsi se se mnou přestal bavit a šest let se mi neozval ? " nadzvedl obě obočí.
,, Nikdo mi nic nechtěl říct a i Taeyong s Tenem mě ignorovali. " dodal lehce naštvaně.

,, Jaehyune... " odmlčel jsem se a hledal ta správná slova.
,, Já jsem-

,, Mami ! Mami ! " dolů přiletěl Jeno; můj malý zachránce.

,, Copak se děje, Zlatíčko ? " věnoval jsem mu svou pozornost a sklenici položil na stolek.

,, Jaemin se poblinkal. " pověděl mi.
,, Říká, že mu není vůbec dobře. "

,, Dobře. " zvedl jsem se z pohovky.
,, Zůstaň teď chvíli dole a já se o Jaemina postarám. " pohladil jsem ho ve vlasech a běžel do pokojíčku za svým nemocným synem.

Nebudu lhát, nikdy jsem nebyl šťastnější, že se jeden z mých synů pozvracel ( myslím, že tohle ještě nikdo nikdy neřekl ).

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Já vím, já vím... Jsem příšerná, že jsem dlouho nic nevydala 🥺 Moc se omlouvám, ale vůbec jsem netušila jak dál a teď mě konečně něco napadlo.

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere