Fuck》Dojae [ ✔ ]

『5』

    Světlo. Ano, viděl jsem světlo, ale ne to, o kterém se říká, že za ním máš jít, když umřeš. Ne, to ne... Ale nemocniční světlo, díky čemuž jsem pochopil, že ještě žiju ( no, moc nadšený z toho teda nejsem ).

,, Doyoungu ? " uslyšel jsem rozklepaný hlas svého kamaráda, který mě držel za ruku. Uvědomil jsem si to až teď, protože mi onu ruku zmáčkl.
,, Doyoungu, pane Bože. " vydechl a svou volnou ruku mi dal na tvář a tím si tak mou hlavu natočil na sebe.

,, Co... Co se stalo ? " otázal jsem se velice tichým hlasem. Snažil jsem se mluvit normálně, ale mé hlasivky dokázaly pouze tohle ( pořád lepší než nic ).

,, Co se stalo ? To se ptáš ty mě ?! " lehce zvýšil hlas.
,, Ty si snad nepamatuješ, že jsi si se snažil zabít ?! "

Jen jsem na Taeyonga koukal a hledal ta správná slova, kterými bych ho nějak uchlácholil, ale nic mě nenapadlo. Protože ani nemohlo, vždyť jsem se opravdu pokusil o sebevraždu. Na to se asi nic říct nedá...

,, Taeyongu. " pokojem se ozval další hlas, který nepatřil nikomu jinému než jeho příteli. Teď už vlastně snoubenci.
,, Nebuď na něj zlí, rozhodně ne teď. Mluvili jsme o tom. " mluvil na něj klidně. Dokonce jsem si všiml, že mu dal ruku na rameno.

,, Jo, jo máš pravdu. " zhluboka se nadechl a následně i vydechl a podíval se mi přímo do očí.
,, Promiň, Doie. " po tváři, na které měl pořád svou ruku, mě jemně pohladil.

,, To nic. " sklopil jsem pohled. Uviděl jsem totiž v Taeyongových očích slzy a já se prostě nemohl dívat, jak můj kamarád brečí kvůli mně.
,, Máš právo být naštvaný. Udělal jsem hloupost, ale chtěl jsem jít pryč. " přiznal jsem se se značným studem ve svém hlase.

Věděl jsem už od začátku, že sebevražda je hloupost, ale v ten daný moment jsem naprosto přestal myslet a chtěl mít všechno už z krku. A hlavně nikdy nevidět Jaehyuna ( jak moc mi ten idiot ublížil, ale i tak mi chybí ).

,, Můžeš mi prosím říct, pročpak jsi to udělal ? " otázal se a svou ruku z mé tváře dal pryč. Ovšem mě stále držel tou druhou.
,, Bože, můžeš ten telefon konečně vypnout nebo něco ?! " štěkl po Tenovi, když pokojem zazněl zvonek mého mobilu.

,, Počkej, kdo mi volá ? " najednou jsem zpozorněl a snažil se pohledem najít Tena, aby mi mobil podal nebo mi aspoň řekl, kdo po mně touží.

,, Kdo myslíš ? " Taeyong se na mě naštvaně podíval. Hádám, že je rozhozený ještě kvůli tomu mobilu.
,, Tvůj úžasný Jaehyun. " plivl sarkasticky a ještě u toho pokroutil očima. Až se dozví, proč jsem se chtěl zabít...

,, O-on mi pořád volá ? " trochu jsem se zakoktal. Třeba o mě nakonec zájem má a chce se mnou být.

,, Volá ti už tři dny. " pověděl mi Ten a já vykulil nevěřícně oči. Tři dny... Tři celé dny mi volá a touží po mně. No, pak mi to došlo.

,, Já jsem mimo tři dny ? " zeptal jsem se a pohledem těkal z Tena na Taeyonga, který si volnou rukou utřel tváře od slz.
,, Musím mu zavolat zpět ! " mým tělem projel nával energie, který byl značně poznat, když jsem byl několik dní bez pohybu.

,, Děláš si srandu ?! " Taeyong po mně opět vyjel a pustil mou ruku, kterou stále držel ( no, teď už ne ).
,, Ty si s ním vážně teď chceš volat, když si doslova vyvázl smrti ?! " nadzvedl obočí a nevěřícně pokroutil hlavou.
,, Víš co, půjdu teď na chvíli ven se uklidnit. " oznámil a z pokoje odešel.

Páni... Musím být úžasný kamarád, když je Taeyong na mě pořád naštvaný a to mi stačí jen otevřít pusu. Naprosto perfektní.

,, Nechci být na ničí straně, ale Taeyong má pravdu. " řekl po chvíli Ten a přesunul se na místo, kde před chvílí stál Taeyong.
,, Jsi si opravdu jistý, že mu chceš zavolat ? " položil otázku, která mě donutila se zamyslet.

Jsem si jistý ? Já vůbec nevím. Jediná má myšlenka je na Jaehyuna a šanci, že chce být se mnou a bude mě konečně milovat. Sakra, co to se mnou je ?! Myslím na něj a doufám, že bude všechno dobré. S ním bude všechno dobré.

,, Doyoungu ? " oslovil mě a tím mě dostal z mého usilovného, ač marného přemýšlení. Sice jsem se teď na Tena soustředil, ale ještě jsem mu neodpověděl.
,, Jestli s ním opravdu chceš mluvit, máš šanci. Zase ti volá. " natáhl ke mně ruku, ve které držel můj mobil.

,, Můžeš to vypnout. " řekl jsem nejistě, ale v duchu si říkal, že dělám dobře. Vždyť mě tenhle vztah s ním ničí ( ano, došlo mi to až po tom, co jsem si málem vzal život ).
,, A rovnou jeho číslo zablokuj. " dodal jsem a svůj pohled upřel na opačnou stranu pokoje.

Postel, na které ležím, je umístěna v prostřed pokoje, takže po pravé straně mám Tena a chodbičku s dveřmi a záchodem. Na levé straně je noční stolek a okno, ze kterého se teď dívám.

,, Dobře. " Ten učinil jak jsem mu řekl a mobil schoval k sobě do kapse.
,, Všechno bude dobré. Najdeš někoho lepšího než je Jaehyun a budeš se mít konečně dobře. " tentokrát mě chytil za ruku on a pohladil mě po jejím hřbetu.

,, Snad máš pravdu. " opět jsem na něj koukl a vydechl.

Je velice lehké říkat takové slova, že všechno bude dobrý, a že si najdu někoho lepšího, ale je to vážně tak lehké jak to zní ? Samozřejmě, že tomu tak není. Právě naopak, je to těžké. Hlavně, když někoho milujete už dva roky a nedokážete na něm vidět to špatné, které absolutně bije do očí, ale jak jsem řekl. Miluji ho už dva roky a já jen vidím to dobré. Viděl... Asi.

Tohle bude ještě dlouhá kapitola mého života, ale já jsem ochotný ji napsat jenom ve světlém, i když příběh za tím je tak temný.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

😇😇²

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere