Vylepšená čarodějka

14. Pochybné bystro, a gauč

Došli jsme do nějakého bystra, na to jak velmi pochybně vypadlo tam bylo opravdu hodně lidí. Pavouček mě poslal k rozvrzanému stolu, a sám zůstal u kasy po chvíli přinesl jídlo a pití. Ani jsem nepoděkovala a jakmile mi přinesl to pití tak jsem se napila „Mmm... To je strašně dobrý!!! Co to je?” zasmál se, jen jsem se na něj nechápavě podívala a jemu z tváře spadnul úsměv „To je Fanta, nikdy jsi to n měla?” v jeho očích bylo něco jako smutek a lítost, ale já jsem jen pokrčila rameny „V Hydře jsi rád když ti dají hnou vodu.” „Jsem Peter, n musíš mi říkat Pavouček.” já jsem se na Petera usmála „Já vím jak se jmenuješ, ale Pavouček se k tobě hodí. A teď mi řekni, chodíš do školy? Jaké to tam je? Máš tam hodně kanárů?” začala jsem to že sebe všechno chrlit že se Peter musel nahnout přes stůl a položit mi ruce na ramena abych se trošku sklidila, omluvně jsem se na něj usmála a on si jen povzdechl „Jo chodím do školy, a ne moc přátel nemám mám vlastně jen Neda.” skočila jsem mu do řeči „A mě! Jsem Angela. A moc ráda bych nějakou chvíli okupovala tvůj gauč.” Peter i já jsme se zasmáli „Dobře ale řekni mi od kud jsi a co vlastně umíš.” jen jsem pokrývala hlavou, a začala vyprávět. Řekla jsem mu všechno jak jsem byla s Peggy jak jsem se beznadějně zamilovala do Nickyho který o tom nikdy nevěděl, a pak vlastně umřel. Jak mě chytila Hydra a já milovala tu moc co mi dali ale pak jsem to tam začala nesnášet, jak mě zamrazovali. Jak jsem se znamila s Wandou a Pietrem který se stal pro mě vším, ale jak hnusně se ke mě zachoval. „Aha, no, kolik že ti je?” zamyslela jsem se „17 pokud nechceš aby tě trefil šlak tak se v tom nerýpej.” Pavouček jen kývl na souhlas. Prohlédl si mě naprosto rentgenovým pohledem „No s tvé schopnosti? Nemusíš mi říkat jaké jsou nebo co jsi musela pro ně vytrpět ale řekni máš je pod kontrolou?” na chvíli jsem  se zamyslela ale pak jsem jen kývla na souhlas že mám. Peter se usmál „No dobře, pojď. Představím že tetě May. Bude ráda až uvidí že mám novou kamarádku.” jak to dotekla začal se zvedat od stolu a vydal se pryč z bystra. Rychle jsem ho doběhla „Já jsem tvoje kamarádka?” Peter se jen usmál „Myslím že jo.” pokrčila rameny jako by se nic nedělo ale já ho okamžitě objala „To je super! Mám nového kamaráda!” jakmile jsem ho obejmula viděla jsem že mu zemřeli rodiče a i strýček, a že se mi příšerně líbí nějaká dívka co se jmenuje Liv. Pustila jsem ho tak rychle jak jsem ho objala, dala jsem si ruce v bok „Promiň.” Peter jen pokrčil rameny, a rozešel se zase „Budeš se mnou chodit do školy?” zeptal se po dlouhých minutách ticha, na chvíli jsem se zamyslela „A to můžu.” on jen kývnul „Ty jsi tu ta co umí vlést lidem do hlavy, tak proč si trošku nepomoct?” „To mě nikdy nenapadlo.” jeho pouta byla fakt chytrá.