Vylepšená čarodějka

3. Sokovia 1/2

Do deseti minut byli všichni opravdu oblečení. Já jsem s Wandou a Pietrem zůstala tak jak jsem byla a jen následovala za nimi. Když tu nejednou mi začali brnět prsty u rukou a bolet hlava rychle jsem křikla na Wandu „Wando! Pomoc, budu mít vizi." než Wanda stihla cokoliv tak už mě držel Pietro v náručí. Hned v tu chvíli co se mě dotknul se to stalo. Jako vždy se mé oči zbarvili do čistě  bílé. A pak jsem viděla útržky budoucnosti, Pietro se obětuje pro Legolase, Sokovia vylétne, Wanda už zůstane s Avengers a zamiluje se do Visona, Bucky je naživu. Všechno tohle jsem viděla a pak bolest hlavy pomalu přestala, brnění prstů přestalo a já se mohla konečně nadechnout z plných plic. Okamžitě jsem zalapala po dechu, všichni se na mě podívali. A okamžitě přišli ke mě Wanda se hned zeptala „Alice? Co jsi viděla? Byla ji v tranzu jen tři minuty." podívala jsem se na ně na všechny „Sokovia vylétne do vzduchu, nevím proč nebo jak ale stane se to. Pietro aby jsme zachránili musíš být s Wandou a já s Legolasem. Tak to bude nejlepší. To je o tomhle všechno." všichni kývli a dali se do plánování Pietro zůstal se mnou. Když byli všichni z doslechu zeptal se „Proč mám zůstat s Wandou? A viděla jsi toho víc  že?" povzdechla jsem si „Jak je šmaria možné že to vždycky poznáš?" jen se usmál tak aby ukázal všechny své bílé zuby „Princezno však víš že to poznám už od doby kdy jsme byli v Hydře. Vždycky když zatajíš část své vize, cuká ti v pravém koutku. Tak s pravdou ven." jen jsem se usmála „Tak jo ale hlavně nevyšiluj, dobře? Wanda se zamiluje do Visna a zůstane u Avengers, Bucky Barns je naživu. Netuším jak ale je. A proč že máš být furt u Wandy? Víš ty se pro Clinta obětuješ a dostaneš pár kulek ze kterých už tě ta tvoje super rychlost nevyléčí. Prosím, zůstaň na živu!" Pietro polknul a dal mi pusu na čelo „Neboj na živu zůstanu, konečně jsem si tě zase našel. A s Wandou se teď máme skvěle. Já umírat nehodlám." řekl to a já si oddechla. „Díky Pietro." dala jsem mu pusu na tvář a vydala jsem se za Visonem. Když jsem se otočila na Pietra držel se za tvář na kterou jsem mu dala pusu. Usmála jsem se jen tak pro sebe. "Zdravím tě Visone." Vison svůj pohled přesunul na mě „Také tě zdravím malá čarodějko." usmála jsem se na něj „Visone, víš. Mohla bych se kouknout do tvé hlavy? Víš to co máš tady-" dotkla jsem se kamene nekonečna na jeho čele „tenhle kamén nekonečna pomohl Pitrovi a Wandě k jejich schopnostem, chtěla jsem se podívat jak je možné že je to dokázalo probudit." Wanda slyšela náš rozhovor „Moment probudit?" zase na nás všichni koukali a poslouchali náš rozhovor „Ano, snad jsi si nemyslela že tohle je vyvolalo! Nebuď hloupá, tohle jen vzalo vaše dovednosti a proměnilo je v něco víc, jako třeba když jsi unavená tvé tělo jede jen na poloviční výkon ale vypiješ kafe a tvé tělo pojede na celý výkon. Tohle bylo takové kafe pro vás." Wanda vyjeveně koukala a Pietro měl pusu dokořán „Mužů tedy Visone?" obrátila jsem se zpět na Visona „Když ti to udělá radost malá čarodějko." kývla jsem. Položila jsem mu ruku na čelo a druhou jsem se přesně dotkla kamene nekonečna okolo nás se zjevilo hodně vzpomínek některý byli Ultrona, jiné zase Visnovo. Ultronovi byli strašné chtěl vyloženě vyhladit všechny lidi. Ale Vison měl myšlenky jen na to aby se naučil ovládat kámen aby zachránil lidstvo. Jeho myslělenky se přehráli jako obrázkový film. „To je obdivuhodné." ozval se myslím že Tony „Děkuji Tony." dlouhovlasý blonďák se ozval „A co tvoje další schopnosti?"  pokrčila jsem rameny když tu se ozval Pietro „Ukaž mu čaro mluvu." zasmála jsem se takhle jsme tomu s Pietrem říkali vždy když jsme si dělali srandu z vojáků Hydry. Nasadila jsem autoritativní tón, a nechala všechnu svou magii aby podpořila mé slova „Antony Starku, slyšela jsem že jsi si dal přímo teď facku." Tonyho zorničky se zmenšily a on si opravdu dal facku, ovšem pak hned se probral a chytal se za tvář a přemýšlel jak se to stalo „Tohle se ti povedlo lidská dívko. Mé jméno je Thor Odinson."  kývla jsem na souhlas „Thore děkuji ti za tvé uznání, jelikož ty jsi přeci jen bůh. Ale já už nejsem člověk. Díky těm testům jsem ztratila duši." Wanda i Pietro se na mě nehezky podívali „Al však víš že to není pravda." po tváři mi stekla samostatná slza „Co není pravda Wando? Sama Hydra mě dopovala drogami abych jim neublížila, tak moc se mě báli. Jelikož nejsem člověk, jsem jen mutant co se nenechá ovládat a proto je nebezpečný." Pietro se ke me normální rychlostí rozešel a obejmul mě, zničeno nic se přidala i Wanda, Nathasa, Steve a Vision. Nathasa se na mě podívala „Každý z nás je tady nebezpečný, a je jedno kolik schopností budeš mít. Když budeš dělat správná rozhodnutí tak nikdy nebudeš nebezpečná." kývla jsem na souhlas. „Mohla bych prosím dostat trošku vody?" Steve kývnul a šel pro malou flašku s vodou. „Postavíš jí prosím doprostřed mezi nás?" Steve kývnul, na nic se neptal. „Všichni prosím maličkato odtupte." Všichni se rozestoupili k stěnám letounu. Začala jsem nenápadně pohybovat prostředníčkem, ukazováčkem a palcem, do dvou sekund víčko z lahve spadlo. Vydechla jsem všechen vzduch z plic. Soustředila jsem na vodu v lahvy. Jednu ruku jsem začala pomalu zvedat a díky tomu jsem zvedla i onu vodu, druhou rukou jsem luskla a vzala všechno světlo z letounu, to jsem spojila s vodou a tu nechala rozzářit. Vodu jsem nechala párkrát obtočit místnost v dlouhém světelném vodním provází místnost. Všichni lapali po dechu. Začala jsem už jen pomocí mysli dělat z vody zvířátka, například vlka, slona a lva. Pak jsem znovu luskla a všechny stíny spolu se světlem se vrátili na své místo. A já jsem vrátila vodu do lahve a pomocí schopností znovu zašroubovala láhev. „Myslím že ti dlužím omluvu, sice jsme teď všichni viděli jen pouťové triky. Ale myslím že ty by jsi byla schopná zachránit sama celý svět." usmála jsem se nad komplimentem od Tonyho „Děkuji Tony, ale tohle je zatím nic. Sice už moje utlumovací prášky slábnou, ale furt nejedu na 100%." usmála jsem se. Clint se ozval od ovládacího panelu. „Už jsme tu!" Tony si promnul ruce „Tak jdeme na to děcka." zasmála jsem se „Víš doufám o tom že já a tady Kapitán, jsme tak dvakrát starý jako ty?" všichni jsem zasmáli. Dokonce i Vison mě na tváři něco jako úsměv. Ale pak už se šlo řešit jak zachráníme Sokovii.