Vylepšená čarodějka

1. Něco za něco

Seděla jsem na zadku v mé bílé místnosti. Je to mučící technika při které by měl dotyčný zešílet pomocí toho že bude obklopen bílou barvou ale, na mě to nefunguje. Někdo by řekl že mám imunní mysl, pravda je však ta že mě od šílenství dělí malí kousek. Ale nehodlám někomu udělat radost tím že me zlomí, a to dobře vím že radost by z toho mělo dost lidí. Věděla jsem že přijdou, slyšela jsem zvuky boje z venku a navíc jsem cítila přítomnost a pach magie. Otevřeli se dveře, ani jsem se nemohla a dál jsem seděla na posteli „Alice?" nehla jsem se ani o milimetr „Nathasa Romanoff, potěšení je na mé straně." nejistota se dala cítit ve vzduchu „Já- tedy my-" povzdechla jsem si „Ano vy slavní Avengers spolu se zrádci- že zdravím Wandu a Pietra- jste přišli zachránit ubohou dívku kterou vězní hydra. Nenech se vysmát, chcete jen pomoct zabít Ultrona jelikož ten imbecil Stark zase něco posral." slezla jsem z postele, a vydala se směrem k ní. Když se najednou za jejími zády objevil on „Jakto že do háje žiješ?!" překvapení v jeho tváři bylo opravdové „Mohl bych se tě zeptat na to samé Alice." Nathasa vypadala mírně mimo mísu „Ty tu holku znáš Steve?" uchechtla jsem se „Jestli mě zná? On nechal mojí sestru aby se do něj zamilovala a pak spadnul s letadlem! Jakto že mi nikdo v týhle posraný budově neřekl že žiješ?! Jak to  že jsem neměla vizi?" Steve na me pořád koukal jako na ducha „Jak je možný že žiješ? A jak to  že je ti pořád 16?"  usmála jsem se na něj „16, mi není už dávno. Přesněji mi je něco okolo osmdesáti, tady moc dobře nepoznáš jak plyne čas." najednou někdo vběhl dovnitř „Můžete chvátnout?" zadívala jsem se pořádně „Pietro?" dotyčný se zastavil v pohybu a otočil se na mě „Alice?! O můj bože!" rozeběhl se ke mě, a pevně mě obejmul. Obejmula jsem ho co nejsilněji to šlo „Tak o tobě mluvila Wanda když řekla že má někoho kdo nám pomůže." zachychotala jsem se „Už to tak bude, ale víš že já nemůžu." to co jsme si teď říkali jsme slyšeli jen my dva a Natasha spolu se Stevem se jen dívali. „To vymyslíme pak teď už pojď musíme do bezpečí." kývla jsem na souhlas „Pomůžu vám když vy pomůžete mě až přijde ten správný čas. Souhlasíte? Vaše slovo se ovšem vztahuje na celý váš tým." Natasaha kývla „Máš mé slovo Alice." řekl Steve „Tvé slovo si strč tam kam slunce nesvítí." Steve se nadechoval že mi odpoví ale Natasha ho umlčela rychlým dupnutím na nohu. Pietro mě popadl do náručí a vyběhl se mnou ven.