,, Co tě mrzí?" Zeptala jsem se nechápavě.,, četla jsem ti myšlenky." Přiznala.,, Wan-" Chtěla jsem jí napomenout.,, Já vím. Chceš si o tom promluvit?" Zeptala se a trochu se odtáhla. Jen Jsem kývla na souhlas.,, Nemůžeme někam kde nás nebude odposlouchávat Jarvis?" Podívala jsem se na ní prosebně.,, Jasně. Jen nevím kam.",, To nech na mě." Chytla jsem jí za ruku a odváděla pryč.
,, Jdeme s Wan ven. Nevím kdy se vrátíme." Přišla jsem za Buckym.,, Hlavně neudělej nějakou hloupost." řekl a usmál se.,, Nápodobně. Miluju tě." Políbila jsem ho a odešla s Wandou.,, Kam že to jdeme?" Zeptala se když jsme vyšli z AT.,, Uvidíš."
,, A co ta tvoje kovová ruka?",, Jen ať se lidi dívají, mně už to je jedno." Zrychlila jsem a Wan za mnou běžela. Dostali jsme se k domu kde jsem s Buckym dřív bydlela a opatrně jsem došla do patra kde jsme měli byt s Buckym, sedla jsem si a nohy dala do díry která s tam vytvořila.
,, Určitě víš že v devětatřicátým začala 2. světová válka. Když se Bucky dostal do 107 já se tam dostala taky. Kam jsem se hnula já tam on a obráceně což se docela hodilo. Jakoby jsme si četli myšlenky, to nám mimochodem zůstalo do teď, a věděli jsme co chce ten druhý udělat takže jsme byli perfektně sehraný. Bohužel si toho všimla Hydra a měla jasný cíl: dostat nás. Jednou nás přepadli ale bohužel Bucky si byl něco zařídit před budovou. Dostali mě a zabili všechny co se mě snažili chránit. Nevím co se stalo za dobu mé nepřítomnosti u ostatních ale do mě rvali jedno sérum za druhým, mučili mě a už téhdy mazali paměť.
Vlasně mám v několika věcech výpadky jako třeba: Jak jsem zatraceně přišla o ruku? ale to radši nechci vědět. Matně vím, že jsem bojovala proti Steveovi a Buckymu. Vím, že jsem zabila Starkovi rodiče, Parkerovi rodiče a ročiče mnoha dalších-"
,, Zabila jsi i moje rodiče?" Přerušila mě.,, Já... já... nechtěla jsem... t-to oni mě přinutili." Sklopila jsem hlavu s uslzenýma očima.,, Ty jsi mi zabila rodiče?!" Začali jí rudnout oči a stejně tak ruce.,, Omlouvám se. Já vážně nechtěla. Nemáš ani ponětí jaké to je. Jen do toho. Zabij mě. Zasloužím si to." Jakmile Wanda vystřelila kouli telekineze proletěl mezi námi štít.
Poslala jsem Wandu do světa snů.,, Měli jsem nechat jí mě zabít." Lehla jsem si vedle ni protože mě kousek té koule trefil a i ten kousek mě poslal do sladkého bezvědomí.
