Vyvolená Bohem

Kapitola 8. - Nevolnosti

Venku už začalo pravé zimní počasí, byla už  pěkná zima, přesně prosincové počasí a také to znamenalo, že s Anubisem spolu chodíme již dva měsíce. Poslední dobou jsem se cítila  tak zvláštně, moc jsem nejedla, můj spánek se dost zhoršil a nepomohly k tomu ani ty zvláštní ranní nevolnosti. Na všechny jsem byla nepříjemná, jelikož jsem měla neustále špatnou náladu. Jeden den jsem však přišla na to, co je se mnou špatně.
Zrovna k nám přišel Benjamin, naštěstí jsme se setkávaly méně často, protože musel pracovat a vydělávat peníze. Seděla jsem u stolu a nimrala se v omeletě, jež matka připravila k snídani. Benjamin se opíral o stůl a bavil se s otcem o práci, ostatně tak jako vždy. Mé černé kudrny tentokrát zakrývaly můj bledý obličej, jinak jsem je vždycky měla v drdolu. Ani jsem si nevšimla, že si ke mně blonďák přisedl.
,, Hope? Babe?," oslovil mě, já jsem však nereagovala a nepřítomně jsem civěla do jídla. Mladík jen starostlivě svraštil obličej a vyměnil si významný pohled s mým bratrem.
,, Hope?" zkusil to znovu a položil sice jemně dlaň na mé rameno, ale i přesto jsem sebou trhla.
,, Vidíš, chová se děsně divně," neodolal poznamenat William kousavě. S Benjaminem byli mimochodem nejlepší přátele.
Já jsem zavrtěla hlavou a na tváři vytvořila křečovitý úsměv.
,, Hope, zlato, děje se něco? Nic jsi nesnědla a všichni kolem tebe si všimli, že nějak nejíš?," odhrnul mi prsty mé vlasy z obličeje, čímž uviděl můj nezvykle bledý obličej.
,, Panebože, ty jsi teda bledá," vyděsil se hned a sahal mi na čelo, aniž by čekal na nějakou moji odpověď na jeho předešlou otázku.
,, Jen jsem špatně spala, toť vše," odsekla jsem nevrle a odtrčila jeho ruku. Taková nálada nebyla ani v nejmenším mým zvykem a blonďatého chlapce taky mé chování pěkně překvapilo.
,, Holčičko moje, pokud ti něco opravdu je, myslím-?," začala moje matka automaticky starostlivě, což mě najednou začalo hrozně lézt na nervy.
,, Prostě mě nechte být!," vyjela jsem na ni zhurta a, až mě to překvapilo a prudce se postavila. Byla jsem tak hrozně unavená, nebylo mi vůbec dobře a nálada byla taky na bodě mrazu. Hnědovlasá žena se na mě tak překvapeně podívala a dokonce u ucouvla.
,, Hope! Co si to sakra-!" už mě chtěl William jistě škodolibě pokárat za mé náhle chování, ale přerušila jsem ho tím, že se mi z toho prudkého stoupnutí náhle zatočila hlava, já jsem se zapotácela, můj žaludek udělal kotrmelec, ucítila jsem zápach zvratků, které se mi taky hned vydraly do úst a ven. Chytla jsem se za břicho a ohnala jsem se a vyvrhla obsah žaludku, v němž stejně nic nebylo. William jen vytřeštil oči a raději zavřel ústa a nemohla jsem v nich spatřit tu náhlou starost, zatímco Benjamin se jen znechuceně otočil, aby to nemohl vidět.
,, Zlatíčko moje!," vzpamatovala se matka a hned mě pomohla do koupelny, abych to tam vyvrhla celé do vany a ne na zem. Poté, co to přestalo, se mi tak třásly nohy, že jsem se na nich neudržela. Matka mě naštěstí držela pevně a pomohla mi vypláchnout si ústa a poté mě dovedla si lehnout. Zatím se mi mé nevolnosti dařilo skrývat, ale dneska to bylo poněkud horší.
Slyšela jsem ještě nějaké hlasy dole, asi řešili, co se mnou je. Jen jsem se zachumlala do peřiny, zavřela jsem znavená víčka a nechala všechny starosti odplout ve snaze si odpočinout.
                         ***
Bylo asi odpoledne, když jsem se vzbudila. Sedla jsem si, zazívala a promnula si oči. Z nočního stolku jsem si vzala mobil a podívala jsem se, jak dlouho jsem spala. Bylo přesně 12:00. Otevřela jsem svůj IPhone a hned uviděla nějaké zprávy. První byla od mého černovláska.
Anu 🖤: My love? Je všechno v pořádku? Nejsi ve škole, dělám si starosti :(
Jen jsem se usmála, hrudí mi projel hřejivý pocit. Hned jsem mu odpověděla:
Hope Scarlett: Jen mi dneska není dobře, večer se ti ozvu :3
Další zpráva byla od Amy a Marilyn.
Amy: Girl, všechno v poho? Nejsi ve škole, přijdeš o všecky klepy :d
Jen jsem se pobaveně uchechtla, ta umí zlepšit náladu. Amy a Marilyn jsem odpověděla, že mi jen není dobře. Oběd jsem do sebe moc nedostala, ale snažila jsem se. Přes den to bylo jakž takž v pohodě, a tak jsem se jala dělat úkoly do školy. Večer jsem všechny přesvědčila, že je mi již dobře, Benjamin mě hned objal a řekl, že by nesnesl, kdybych onemocněla. Nic jsem na to neřekla a šla nahoru si promluvit s Anupem a trénovat chvíli svoji temnou magii. Slíbila jsem mu, že se zítra uvidíme a poslala jsem mu vzdušnou pusu. Přes noc to bylo však naprosté utrpení, zvracela jsem několikrát za sebou a měla jsem křeče, takže mě matka poslala za doktorem, že nic jiného nepřicházelo v úvahu. Tak jsem se oblékla a otec mě dovezl do nemocnice.
,, Hodně štěstí a hned brnkni, až tě vyšetří," naléhal s obočím svraštěným starostmi. Kývla jsem hlavou a políbila jsem ho rychle na tvář. Vzala jsem si kabelku a vešla do nemocnice a šla do čekárny. Asi po půl hodině mě zavolali. . Vysvětlila jsem jim své problémy a doktorka mi pokynula, ať si vlezu na ordinační lůžko. Sundala jsem si boty a lehla jsem si tam. Poměrně mladá doktorka mě tedy začala prohmatávat břicho a udělala pro jistotu rentgen.
,, No teda, slečno Scarlett," vydechla se zvednutým obočím paní doktorka, ,,to je tedy krajně nepříjemné". Její modré oči se do mě přísně zabodly.
,, Co se děje? Co je se mnou?," nechápala jsem a její ostrost v očích mě dost znervózňovala.
,, Milá slečno, vypadá to, že jste v jiném stavu, jinak řečeno, těhotná," osvětlila doktorka věcně. Jen jsem se na ni šokovaně podívala. Slyšela jsem správně?
,, P-počkat, co-cože? T-tě-těhotná?!," vyhrkla jsem koktavě.
,, Ano, slečno Scarlett. Jste těhotná,".
____
T.B.C