Led jako čokoláda (Znovu na ledě 2)

24 - Tady si někdo vrznul

„Jen se nedělej, teďka seš taky s bandou chlapů jako jediná ženská a jelas tam dobrovolně. Není to zas tak moc jiný," snažil se mi to vymluvit.

Povytáhla jsem obočí. „Není? To teda je, můj drahý. Tady mám svůj pokoj, svoji sprchu a hlavně nemusím čuchat ty smrady ze špinavýho oblečení a bot."

„Nedělej se, fajnovko," zasmál se Rambo. „Stejně se ti s náma líbilo." Kdybych byla s nimi a ne tisíce mil daleko a neodděloval nás oceán, vzal by mě teď Rambo pod svoje křídlo a udělal mi na hlavě ořecha. Bože, jak jsem to nesnášela. Vždycky jsem si pak připadala jako ta malá holka, co jim běhá za zadkem a nedá jim pokoj. Přesně jako osina v zadku.

„To víš, že líbilo, ale znovu tuhle šílenost absolvovat v nejbližší době rozhodně nechci." Bylo neuvěřitelné vtipkovat s nimi, i když jen takhle na dálku.

„Tsss, ještě s náma ráda pojedeš," zasmál se Rambo, ale Tyler ho nenechal mluvit dál, přerušil ho svoji otázkou. „Jakto, že voláš? Děje se něco?"

Zakroutila jsem hlavou. „Jen jsem vás chtěla vidět. Chybíte mi," vysvětlila jsem. Vím, že to nebyla úplně stoprocentní pravda. Něco se dělo, ale ještě nebyl ten správný moment, abych o tom mluvila. Sama jsem vlastně nevěděla, co znamenal dnešní den a co bude dál.

„Ooooo, ty jsi rozkošná," rozplýval se Rambo. „Taky jsi nám chyběla."

„Pro jednou musím s tímhle blbem naprosto souhlasit. Opravdu si nám chyběla," přisadil si Tyler a já měla co dělat, aby se mi na tváři nerozvinul blažený úsměv. Vlastně, bylo to dost marné. Ten blaženej úsměv jsem měla. Rovnou od ucha k uchu. Zírala jsem na obrazovku na ty moje dva hromotluky a culila se jako měsíček na hnoji. Jen tak, pro nic za nic. Opravdu, kdyby mě viděl někdo cizí, nejspíš by přemýšlel na čem jedu.

Rambo se naklonil blíž k obrazovce. Přimhouřil oči a zkoumal moji osobu. Na čele se mu tvořily vrásky, od toho, jak usilovně přemýšlel. Hryzal si u toho spodní ret, až dokud se mu obličej znovu neprojasnil. Okamžitě se napřímil a zasmál se. Pokýval na mě obočím a z jeho úst vypadla věta, kterou bych nikdy v životě nepředvídala.

„Áááá tady si někdo vrznul," zařechtal se. V tu ránu mu přiletěl pohlavek. Tyler přesunul pohled ode mě k němu a zamračil se, provrtával do něj díru.

„Tohle už nikdy neříkej!" zabručel. „Je to moje ségra, takovýhle informace o ní vědět nepotřebuju."

Rambo se od něj odtáhl. „Vidíš, jak to s ním mám těžký," promluvil ke mně a čekal politování. Pak se obrátil zpět na bráchu. „Já ji taky beru jako ségru, nešil hnedka. Nemáš snad smysl pro humor? Bohové, co to mám za nejlepšího kámoše?!" Protočil panenky nad Tylerovou reakcí.

„Žádnej sex nebyl," ujistila jsem bráchu rychle, když se nepřestával mračit, ale smála jsem se. „Ale i kdyby jo, měl bys mi to přát. Já ti taky přeju každou dobitou fanynku, i když jim druhý den ráno zlomíš srdce."

Tyler obrátil rychle pohled na mě a zvedl ukazováček do pozoru. Namířil ho mým směrem. „Héééj, teď se nebavíme o mě přece. Já jsem velkej kluk, ale ty seš pořád ještě malá holčička." Shlížel na mě a i přes webkameru byla cítit jeho starost. Myslel to vážně. Můj velký milující bráška. Můj ochránce.

„Kde ses zasekl? Tak v patnácti? Už dávno nejsem malá holčička, Táji. Ta už dávno vyrostla," protestovala jsem a na tváři mi pohrával mírný úsměv. Věděla jsem, že o mě má pouze starost a snaží se, abych byla šťastná a spokojená, ale nechat si ujít příležitost si rýpnout a pozlobit ho, to bych nebyla já.