výprava za záchranou Vánoc

24. kapitola: Konec dobrý, všechno dobré

Clerfortským mečem mohl královnu zabít kdokoliv, ale jen v rukou vyvolené Wanky mohl meč (tedy jeho úlomek) vzít Ledové královně dostatek moci, aby se nevrátila, alepsoň tisíc let. A to byla dost dlouhá doba. Minimálně na to, aby se Wanka do Haldira zamilovala. Pokud to tedy šlo ještě víc.

Návrat do Clerfortu se uskutečnil jen na krátkou dobu, a to jen proto, aby ukázala, že se nebojí opravdu nahlas říct, co si o těch hulvátech nahoře myslí.  I Haldir jí chvílemi musel krotit, aby jí náhodou nepraskla cévka.

Po tom, co si však vylila srdce, odjela i s Haldirem do elfí vesnice. Trvdila, že je to nejlepší místo na svatbu. Tam si však po svatbě na něco vzpomněla.

„Haldire, co se stalo s královstvím Ledové královny po její smrti?" zajímalo jí, avšak ani Haldir neznal odpověď. Proto je jejcih další cesta zavedla právě tam. Do hradu z ledu, který se ani v nejteplejších letních dnech neroztekl. Tedy nikdy dříve, jenže pak, najendou, možná to bylo Wančinýma ohnivýma vlasama, se pod nohama manželů objevila kaluž vody. Hrad byl pod vrstvou ledu snad ještě krásnější. A ani nevypadal tak mrazivě, jako před tím.

Brzy se Wanka s Haldirem stali spíše královnou a králem. Takže Ilmare nebyla zas tak daleko od pravdy!

A když už království nebylo vůbec opuštěné, a vlastně i velmi krásné, vypadalo docela jako z pohádky. Pokud tedy tohle celé, nebyla jen pohádka, neboť někteří tvrdí, že se tohle doopravdy nestalo. Že to byl pouhý výmysl slepé dívky, která při ztrátě rodiny přišla i o rozum. Zbláznila se. Vymyslela si vlastní přátele, vlastní jiný život. A jednoho dne do ní udeřil blesk a ona zemřela, ale její příběhy? Ty se vyprávějí dál už devět sed devadesát devět let. A všichni, kdo těm příběhům věří, se bojí, neboť za rok, má prý Ilmare povstat, přivést Ledovou královnu k životu a pomstít se těm, kteří zapříčinili smrt jejích rodičů. Pěkně se příběhy mohou změnit, když je každý trochu poupraví, že?