výprava za záchranou Vánoc

3. kapitola: příchod do Perpiris

Promrzlá, unavená a hladová Wanka poklekla před branami Perpiris. Přímo před nohami strážce. Do kolen se jí zažral chlad a bolest, když dopadla na tvrdý terén přikrytý studeným sněhem. Vlasy měla mokré, jak se na nich sněhové vločky roztékaly a prsty téměř úplně zmrzlé. Dokonce měla pocit, že je již pokrývala tenká vrstva ledu.

„Slečno, je vám něco?" ptali se okamžitě tmavovlasí stráže a pomohli dívce na nohy. Okamžitě si všimli jejích zrzavých vlasů, a tak je okamžitě napadlo, že je to jejich spása. Proto jeden strážný zůstal hlídat před branami Perpiris, zatímco ten druhý pomohl dívce do hradu. Vedl jí skrze dlouhou chodbu až do velké síně, kde se společně zastavili a pohlédli do očí své královny.
„Veličenstvo," vydechl stráže a poklekl, přičemž byl nucen dívku vedle sebe pustit. Čekal, že i ona poklekne, ale ona jen hleděla před sebe, jako omámená.

„Haldire," promluvila již i královna a pokynula mu, aby vstal.

„Veličenstvo, tato dívka, stroze oděna," upozornil na to, že dívka na sobě má pouze tílko a volné kalhoty, „vynořila se ze sněhové vánice a padla zjevným vyčerpáním," dokončil svůj projev.

Královna si dívku prohlédla. Od bosých promrzlých nohou, přes třesoucí se ramena, až po zrzavé vlasy. Byla to dívka, která je měla zachránit?

„Potřebuje zahřát," povzdechla si královna, když viděla promrzlé světlé tělo. Jak dlouho bloudila vánici? Hodiny? Pomyslela si královna. Poručila služebné, aby přinesla deky a suché teplé oblečení, do něhož by se mohla Wanka obléct.

Mezitím v Ledovém království to ožívalo. Vítr se proplétal mezi zmrzlými stromy a vyvolával chaos mezi Ledovými, kteří nedočkavě čekaly, až se konečně budou moci pohnout. Po padesáti letech, budou moci konečně zamířit jinam, než kam byli po pádu jejich královny odvezeni. Sestra Ledové královny – Shiva – nemohla dopustit, aby byli Ledoví shozeni z útesu. Proto přikázala, že všichni Ledoví budou odvezeni zpět do Ledového království, kde budou daleko od ostatních Zaralejosánů.