výprava za záchranou Vánoc

8. kapitola: myšlenkami v Clerfortu

Ráno bylo poněkud tmavší než předchozí dny. Obloha byla totiž zatažená a přes černá mračna nemohla projít světla dvou velkých měsíců, natož malých hvězd. Wanka si přála vidět souhvězdí bojovníka, to jí totiž vždy dodalo sílu. Viděla v něm svého otce, který do posledních sil bojoval za svá práva. Po jeho smrti Wanka klesla do druhé, a tudíž skoro nejnižší, kasty. Byla dítětem nevhodně choavajicího se muže. Muže, který králi nevyhovoval. A zrzavá dívka onehdy přísahala, že se pomstí.

Ohnivé vlasy schovala pod kapucí tlusté bundu a o nadále bloudila zasněženým Perpiris. Celou noc oči nezamhouřila, jak musela myslet na svůj domov. Kdyby neslíbila na hrobu svého otce její pomstu, nikdy by se do Clerfortu nevrátila.

Všichni v Zaralejos se domnívali, jak je Clerfort krásná země. A ano, opravdu její velká část byla sluncem zalitá, zalidněná část, plná víl, mágů, či jiných tvorů ovládajících magii. Avšak pod touto hezkou slupkou se skrývala ta temná Clerfortská část. Ta část, v níž vznikl i slavný Clerfortský meč, jímž byla údajně zabita Ledová královna. Ta část, kde se lidé krásného slunce nejspíš nikdy nedočkají. Část, kde je v obchodech prošlé jídlo, ve vzduchu je cítit hnůj, prach, zatuchlina a strach. Neuvěřitelný strach, který se každému občanu zarývá za nehty. Strach z toho, kdo bude další, koho si strážní vyhlédnou. Padlé víly, trolové a skřeti, kteří se uplatnili jako obyčejní dělníci pracující v Clerfortském orloji. Avšak ne na očích kolemjdoucích, kdežto pod zemí, kde hodiny opravovali. A v hroším případě, jako tunelo tvůrci, hledající zlato.

Wanka toužila, aby našla město, kde takové předsudky vůči padlým vílám a jiným nekouzelníkům nebudou mít. A dokonce, Perpiris se zdál být tím nejlepším. Avšak Wanka dala slib. Slib, který musela dodržet.