Poklad

Soutěž v hledání pokladu

Slyšte, slyšte, pozor dejte! Na vědomost se dává, a tohle výmysl není, že nejbohatší žena na světě, zakopala veškeré své jmění. Najdete jej v místech, kde stojí Velký vůz, pod hvězdnou oblohou se skrývá plno hrůz.

Nešťastný muž v policejní uniformě jménem Igor Ligora nadzvedne výrazné nadočnicové oblouky, a s podivem znovu zavěsí oči na řádky vyzývající básně otisknuté v pondělním čísle místních novin. Kéž by i on narazil na svůj vytoužený poklad. Nestojí o peníze, ani drahé kamení, největší radost by mu udělalo, kdyby se mohl ještě jednou jedinkrát vydat po stopách zapeklitého kriminálního případu. Rozpláclým nosem natáhne do plic vzorek okolního na delikty skoupého vzduchu, nato složí rozečtené noviny na ulepený barový pult a z keramického hrnku ve tvaru gorilí hlavy usrkne horký grog. Sedí uprostřed poloprázdného hostince a z vysoké stoličky mu nedůstojně visí krátké nohy jako dítěti z řetízkového kolotoče. Nic by mu neudělalo větší radost než se znovu postavit prohnilému zločinu. Ten se však jeho vlastní vinou městu vyhýbá širokým obloukem. Tlustý prst špinavý od tiskařské černi namíří do talíře plného světlých drobků jako pistoli na zločince ohrožující mravní hodnoty společnosti a získanou kořist vloží mezi masivní rty.

Igor se rozhlédne kolem dokola a shledá, že kromě něj v podniku sedí pouze jeden další zákazník – ryšavý stařec s kulatým obličejem, jenž má před sebou na stole rozprostřený výtisk totožných novin a ve vrásčitých dlaních svírá oranžový hrnek s hlavou orangutana. Muž v uniformě si jej ze zvyku změří podezíravým pohledem, a když se ujistí, že se stařík nedopouští žádného přestupku, neviditelným krkem dokončí půlkruhovou rotaci. Souběžně se dvěma pány vyměňuje v místnosti kyslík za oxid uhličitý také číšnice, která po Igorově napomenutí vší silou drhne mastnou barovou desku. Z nízkého počtu hostů v hostinci si nic nedělá, je totiž půl druhé odpoledne a všichni slušní lidé jsou uklizení v prostorách svých pracovišť.

Igor se toužil stát prodlouženou rukou zákona již od dětství, což ostatně nenápadně věstily jeho nebývale dlouhé a chlupaté paže. Už jako malý kluk se vydával vstříc honbě za padouchy a ukrytý v korunách stromů rozdával políčky nic netušícím kolemjdoucím, kteří vyplivovali žvýkačky na chodník, vřískali jak na lesy nebo se věšeli na pouliční lampy. V dospělosti přišel s preventivními akcemi proti zločinu, o kterých si s ťukajícím prstem na čele dodnes povídá celý kraj. Za všechny můžeme jmenovat například tu s názvem Když nemáš co skrývat, netřeba zakrývat, jež zakazuje tamním obyvatelům stahovat žaluzie či nosit šaty s kapsami, nebo všeříkající Po desáté večer, nechci, abys mečel. Svým záviděníhodným odhodláním a urputností se mu postupem času podařilo z uřvaných paviánů a drzých makaků vychovat nejzpůsobnější občany širokého okolí. Ale jelikož všechno dobré je k něčemu zlé, město očištěné od špatných mravů už nepotřebovalo policejní dohled, a tak Igor přišel o svou milovanou práci a služební uniformu, která pozbyla svou pravomoc, nosí už jen ze zvyku. S tváří brázděnou hlubokými vráskami, které odpovídají vyšlapaným cestám jeho dřívějších inspekčních špacírů, tráví nyní celé dny v místním hostinci, kde se topí v depresi a hořké pálence, jejíž množství se úměrně zvyšuje s magnetickou sílou vycházející z jámy jeho posledního odpočinku.

Odpoledne se přehouplo k večeru a za okny podniku se začíná smrákat. Zchvácená servírka vstane od baru stále ještě pokrytého mycí pěnou a rozsvítí stropní svítidla. Nenadálé intenzivní světlo vytrhne Igora z rozjímání, načež si na vysoké barové židli nepatrně poposedne a nenápadně promasíruje otlačené hýždě. V tu chvíli se otevřou dveře hostince a dovnitř vstoupí malá starší dáma s našpulenými rty, kolem které se vznáší těžká vůně levného parfému. Oděná do několika vrstev různorodého oblečení se i se svým aromatickým mrakem vyšplhá na volnou stoličku vedle muže v uniformě a pokyne směrem k číšnici: „Dám si mátový čaj, děkuji." Následně se přitočí k Igorovi a důvěrně jej pohladí po zádech. „Tak už se mi odstěhovala celá rodina," povzdechne si, čímž vzbudí Igorův zájem.