Love On The Stage (Frerard)

Část první.

Look at your cuts.
Each one, is a battle with yourself..
That you lost. 

Křeč v celém těle.. další noční můra. Všechno tak bolí.. všechno je tak zkurveně špatný! Proč se mi tohle všechno děje? Proč kurva já? Všechno jde tak neuvěřitelně do prdele, že si to ani nestačím uvědomovat.

 Jsem strašná troska.. 

Ležím v posteli a tisknu k sobě polštář v naději že by se z něj mohl stát někdo.. kdo všechnu tu bolest a utrpení odvede pryč. Ale Gerarde.. Proč jsi tak naivní? Jasně zázraky se dějí, ale uvědom si kurva, že ne tobě! Všechno na mě padá.. jako kdyby jsem byl ve studni a někdo na mě házel cihly.. pomalu se topíc v pasti z které není útěku. S rozklepanýma rukama hledám krabičku s cigaretama.. potřebuju si navodit ten falešný pocit, který mě alespoň na chvíli uklidní. S tím jak se mi klepou ruce je skoro nemožný si tu cigaretu zapálit, nakonec se mi to podaří a já do plic natáhnu kouř z rakovinové tyčinky.. vydechnu a sednu si na postel, zírajíc do tmy. 

Nenávidím se.

Každý centimetr mé kůže.. Nenávidím moje hloupé věčně rozcuchané vlasy. Nenávidim svojí váhu, jsem tlustý.. Nenávidím svojí mysl, myšlenky které mě každou chvíli dokáží pohltit tak že se naprosto zhroutím. Nenávidim svoje oči, svůj obličej.. hnusné tlusté tváře. Nenávidím svůj hlas.. nenávidím celou svojí bytost tak moc, že když se podívám do zrcadla.. docílím jen toho že mám neuvěřitelnou chuť všechno tohle skončit, většinou skončim s žiletkou v ruce a pořezaným zápěstím.

 Nebude trvat dlouho a ze všechné té tíhy na mojí hrudi.. se zblázním. 

Jsem nemožnej, jsem tak nemožnej že se před ostatníma členama skupiny neuvěřitelně přetvařuji.. nemůžu jim ublížit tím, že by zjistili co doopravdy jsem a tak hraju šťastnýho. Hraju si na tak zkurveně šťastnou bytost ..kterou by jsem doopravdy chtěl být, ale nejde to.

 Nikdo tak zkažený jako já, nemůže být šťastný.

Nezasloužím si být obdivován.. nezasloužím si přátele jako kluky z kapely.. nezasloužim si fanoušky, kteří mě obdivují, i když zdaleka není co obdivovat. Tohle všechno si kurva nezasloužim!

Kdyby jsem si to zasloužil, tak by jsem si to užíval, užíval by jsem si každou sekundu na pódiu, každý pohled do tváře šťastných fanoušků.. každou chvíli strávenou s přáteli.. ale já si to neužívám, jenom tím trpím ještě víc, protože vím.. že se přetvařuju, dělám jim falešné vize toho jaký jsem.  Ale já jinak nemůžu, já už nemůžu nic... 

Nemám na nic žádnou sílu, potřebuju jenom najít odvahu tohle všechno ukončit, ukončit tu bolest která trvá už snad celou věčnost.

Tu bolest si zasloužím, neznám nikoho jiného kdo by si tak moc zasloužil trpět jako já. Neznám nikoho horšího než jsem já... jsem jenom hnusná, falešná, tlustá a zkažená bytost, která parazituje na všem co je v jejím okolí. 

Tak proč se cítím tak špatně? Proč se cítím jako kdybych umíral? Neměl by jsem si to užívat, když jediný co si zasloužím je věčné utrpení a bolest? Neměl by jsem se smát při pohledu na moje rozřezané ruce a kůži zbarvenou od modřin? Neměl by jsem si užívat každý moment, kdy si můžu hrát na někoho lepšího než kým kdy budu.. než jsem kdy byl? Tak co je se mnou do prdele špatně? 

Z nekonečného proudu myšlenek mě vytrhne sevření na mém zápěstí.. takže už mě někdo nachytal u toho jak se řežu? Jak se snažím zabít sám sebe a odlehčit všem ostatním životy?

"G-Gerarde.." Začnu zase vnímat.. zadívám se do těch hnědo-zelených očí, které jsou právě šokovaně vykulené a zírají na mé zápěstí. 

Ucuknu pohledem, když se ty majestátní oči zaměří na mě. "Gee.. p-proč?"

Snaží se znít sebejistě, ale vůbec mu to nejde.. začínám se nenávidět ještě víc než předtím.. 

sklopím pohled k dlaždičkám v koupelně, nemám odvahu odpovědět na tak prostou otázku.. jsem na to moc zbabělý. 

Ruka na mém rameni mě donutí se na něj znovu podívat, bolí to.. tak moc to bolí, vidět že je smutný jenom kvůli mě. 

"P-Protože to nezvládám, n-nic už nezvládám" cítím jak se mi do očí nahrnuli slzy. Takže takovéhle je to, když vás někdo vidí při sebepoškozování? Někdo kdo si o vás myslel že jste šťastný a naprosto v pohodě? Myslím že jsem si nikdy nepřál zemřít víc než teď. 

"To ale neni pravda.." zní dost omráčeně, cítím se ještě hůř. 

"Franku.. nech to bejt. Nic jsi neviděl, ani neslyšel. Jsem v pohodě, jo? Neřeš to.." Těma slovama se téměř zadusim..

"Gee tohle nenechám být.." 

Proč se o mě stará? Ať mě nechá být.. chci umřít, nezasloužím si jeho pozornost, zasloužím si jenom věčnou samotu, tak proč se o mě zajímá? 

"Ne, nech mě bejt.. j-já jsem v pohodě.. jenom chci být sám.." Sám aby jsem se mohl zabít. 

"Netvrď mi že jsi v pohodě.. co se děje Gerarde?" 

"Franku.. j-já nenávidím se" ruce se mi roztřesou ještě víc.. špatně se mi dýchá.. tohle se nemělo stát, teď je všechno ztracený, všechna ta snaha maskovat se za někoho jiného, lepšího přišla vniveč.

Prostě jsi to musel říct, že jo Gerarde? Nedokážeš prostě držet jazyk za zuby.. ne, to by jsi nebyl ty, aby jsi všechno nevykecal hned při první příležitosti!

Ani jsem si neuvědomil.. že jsem se ocitl v jeho objetí. Je mi teplo.. cítím se tak příjemně. 

"Gee.. proč se nenávidíš?"

Taková jednoduchá otázka.. a já nemám tušení jak odpovědět. Jsem ticho, nechci mu to říkat, ale taky ho nenechám bez odpovědi.. je to přece můj nejlepší přítel.

"J-Já.. jsem k ničemu.. nikdy jsem neudělal nic dobrýho.. j-jsem tlustej a hnusnej. Jsem nechutnej.. nechápu jak se na mě dokážete vydržet dívat.. když stačí jeden pohled do zrcadla a skončim takhle" ukážu na pořezané zápěstí. Pořád mě objímá.. navozuje mi to pocit bezpečí.. pocit toho že všechno bude v pořádku, ale já kurva vím že nebude!

 "Máš neuvěřitelnej talent.. díky tvým textům a hlasu jsi zachránil hromadu teenagerů od sebevraždy.. obdivuju tě jak na koncertech dokážeš ty děti motivovat.. jak je ujišťuješ že všechno bude v pořádku, že nejsou největším odpadem světa.. že si jizvy na zápěstích nezaslouží.." Jeho hlas mi přijde strašně hypnotickej.. hlubokej.. ale zpěvnej, tak příjemný.

 "Tohle je dost ironický, když nedokážu ochránit od řezání ani sám sebe" zamumlám mu do ramena. 

Ahojte :) Tak jsem zase začala psát něco novýho.. vím jsem hrozná, ale na 'My Painful Romance' byl hodně malej ohlas, tak jsem jí smazala. Taky jsem si řekla že českých Frerardů je celkem málo a tak začnu novou povídku zrovna na téma Frerard.. nebude to šťastná povídka, tak se připravte. Doufám že jste si ji užili zrovna tak jako já.. psala se mi vážně dobře :) Jsem ráda za každé přečtení, vote a koment - Hodně mě to podpoří při další tvorbě. Autoři určitě ví o čem mluvím :P :D Omlouvám se za pravopisné chyby, ale čeština není zrovna moje silná stránka :)

xoxoTessu. ♥