Led jako čokoláda (Znovu na ledě 2)

21 - Tour de Venice

Pomalými kroky jsem procházela ulicemi v obležení kluků a dívala se všemi směry. Architektura a kouzlo tohoto města bylo neskutečné. Všichni si vždycky stěžují, že jsou Benátky kromě města na vodě, také městem smradu, který se line z vodních kanálů, ale myslím, že se lidé nemohli víc mýlit. Dnes byly Benátky přímo kouzelné, a i když voda v kanálech byla kalná a nešlo skrz ni vidět ani centimetr do hloubky, nesmrděla.

Vcupitala jsem do malé postranní uličky. Nemohla jsem ani rozpřáhnout ruce aniž bych se dotkla zdí okolních domů, tak byla tato ulička malinká. Z obou stran lemovaná budovami tyčícími se do výšky. Vidět bylo pouze nebe vysoko nad jejich vrcholy. Procházela jsem okolo zapadlých krámků s nejrůznějším zbožím. V jednom prodávali typické Benátské sklo, v dalším byla trafika vypadající spíše jako doupě dealerů, následovaná krámky s ručně dělanými maskami – znakem Benátek. Každý, kdo navštíví Benátky, si nějakou musí odvést domů. To je prostě tradice. Je to nevyhnutelné. Kdo nemá jednu z těchto překrásných masek, jakoby v Benátkách ani nebyl.

Vyšla jsem z úzké uličky, kluci v závěsu za mnou, a právě tam jsem se s ohromením prudce zastavila. Benátky byly známým bludištěm a nejspíš jsem měla počítat se vším, ale ten výhled rozprostírající se před námi mi vzal dech.

Zastavila jsem tak prudce až kluci nestihli zareagovat. Někdo přistál přímo na mých zádech, až jsem se zapotácela a klopýtla o pár kroků dopředu. Pohled stále upírajíc před sebe na asi pět set metrů vzdálený most Ponte di Rialto. Tyčil se v dálce jako kulisa tohoto města a prostranství, na kterém jsem se nacházela. V ranním slunci celý pableskoval.

Snažila jsem se nabrat ztracenou rovnováhu, když jsem na svém břiše ucítila silnou teplou paži, která zastavila moje klopýtání a přitáhla mě zpátky, tak abych neupadla. Narazila jsem do pevné hrudi a dlaň, která mě zachytila, neopouštěla mé tělo. Naopak. Pevně se ovinula okolo mého pasu. Teplo pronikající skrz látku šatů bylo cítit na hony daleko a známá kořenitá vůně kardamomu s nádechem máty pohltila moje smysly.

Každičkým kouskem, každičkou buňkou mé existence pulzovala energie. Napětí v každém svalu, mravenčení v konečcích prstů na rukou i nohou a nedostatek kyslíku. To vše jsem cítila ve zlomku vteřiny. Ta touha způsobená jeho blízkostí a dotekem pulsovala a naplňovala okolí houstnoucí mlhou, která se mi tvořila před zorničkami. Zalapala jsem po dechu a přes rty se mi prodralo zasténání, když se jeho prsty na mém břiše pohnuly. Roztáhl je, taky aby zabíraly co největší plochu a mírně jimi začal pohybovat. Hladil mě.

„Jsi v pořádku?" zašeptal mi u ucha a já cítila jeho zrychlený dech. Ovanul mi citlivou kůži na krku, až mi naskočila husí kůže. Všechny chloupky na těle byly v tu ránu v pozoru. Hrudník podpírající mou maličkost, se v šíleném tempu zvedal a opět klesal, jen proto, aby se v další nanosekundě opět rychle zvedl.

„Přestaňte se tady osahávat, nejste sami," promluvil kdosi z kluků a právě tahle slova mě vytrhla z letargie. Okolní mlha mizela a moje mysl se začínala projasňovat. Vrátila jsem se do reality.

Odkašlala jsem si, abych získala sekundu času, a pak jsem mírně poodstoupila. Wessova ruka klouzala po mém těle synchronně s mým posunem pryč od něj, až nakonec sklouzla úplně. Teplo jeho doteku okamžitě zmizelo a nahradil jej chlad. Stesk po jeho přítomnosti.

Kluci se prosmíkli okolo nás a pokračovali v chůzi. Opatrně jsem pozvedla oči a konečně se na něj podívala. Vypadal přesně tak, jak jsem si ho představovala. Ta jiskra v oku, zářící do všech stran, mluvila za vše.

„Děkuju," pronesla jsem potichu jeho směrem a chystala se jít dál za ostatní. To však nedovolil. Ve vteřině chytil moji dlaň do své a přidržel mě na místě, nehledě na ostatní. Věděla jsem, že jim ta chvíle mezi námi neutekla. Budou si z nás utahovat a předhazovat nám to ještě dlouhou dobu. Nešlo ale nic udělat jinak. Byla jsem tak ponořená v kouzlu onoho momentu a moje srdce bylo na poplach – tlouklo pro správnost okamžiku, že i kdybych uměla vrátit čas, chtěla bych zažít přesně to stejné.