Straší ti v základně?

-5-

Tony všeho nechal a vyrazil hromovládce přivítat. Steve se vydal za ním, jen se pro jistotu udělal opět neviditelným. Bude lepší, když Thora uvedou do situace bez zbytečných šoků.

Než se dostali ven před budovu, jejich asgardský přítel už tu byla a na místě svého přistání nechal vypálený trávník.

„Hej, Thore, vážně tě rád vidím, ale mohl by sis už konečně vybrat trvalej přistávací flek a já ti ho nechám vyasfaltovat! Víš jaká je to práce, udržovat kvalitní trávník? Já to sice taky nevím, ale hlavní zahradník zas bude ..." Tonymu jela pusa jako vždycky, dokud za sebou neuslyšel velmi hlasité Stevovo: „No, do prdele!"

Tony se ušklíbl a téměř automaticky odpověděl: „Slušně, kapitáne! ... Cože?"

Znepokojeně se otočil za sebe, ale Steve byl zrovna neviditelný, tak se obrátil zpátky k Thorovi, který se najednou tvářil velice rozpačitě a krátce se podíval někam přes své levé rameno, odkud se ozvalo jiným povědomým hlasem: „U Fenrirových koulí!"

Tony Stark se hystericky rozchechtal. Thor se na něj zpola uraženě, zpola nechápavě mračil: „Chápu, že Pozemšťanovi to může přijít nezvyklé, ale opravdu nechápu příteli, co je tu k smíchu?"

Tony se dál řehtal, z očí mu tekly slzy a nedostávalo se u dechu, tak si musel sednout na obrubník, kde se ještě chvíli hihňal, než ze sebe stále ještě nepřirozeně vysokým hlasem vypravil: „Proč jsem vlastně překvapenej! Když nahoře nechtěli ani Kapitána Správňáka, tak je jasný, že tohohle dárečka vrátěj tuplem!"

Thor se zamračil ještě víc: „Neurážej mého bratra! Zemřel jako hrdina ... Moment! Odkud víš, že náš přítel Steven nedoputoval do Valhally ani do žádného jiného zásvětí?"

„Jednoduše!" začal se zase smát Tony. Steve se zviditelnil a s omluvným úsměvem zamával na pozdrav: „Ahoj, Thore!"

To už se zjevil i Loki, lámal se v pase a ukazoval prstem: „Tvůj obličej, bratře! Měl bys vidět, jak se právě teď tváříš!"

Thor opravdu vypadal legračně, jako soška nějakého asijského démona s komicky prohnutým obočím, nafouklými tvářemi a rozježenými vlasy, - zjevně si chtěl nechat znovu narůst hřívu, o kterou přišel na Sakaaru, ale to, co měl momentálně na hlavě, nebylo ani krátké, ani dlouhé a postrádalo to jakýkoliv tvar.

Ale najednou líce splaskly, obočí se vyrovnalo a bůh hromu vycenil svůj nádherný chrup: „Máš pravdu Loki! Tohle přece není důvod k hněvu, ale k oslavě! Sice netuším, jak je možné, že jsi stále s námi příteli Stevene, ale mé srdce překypuje radostí nad tím, že jsi definitivně nezmizel ze všech světů !"

„Věř mi Thore, že já jsem na tom úplně stejně!"

Tony se zase zvedal na nohy a přitakával: „Jo my všichni máme ohromnou radost! Už jsme si pomalu začali myslet, že nám ruplo v kouli ... Ale moment! Odkud víš ty Zlatovlásko, že Steva nevzali nahoru?"

Thor se znovu zatvářil seriózně: „Inu, chtěl jsem se pomodlit za zdárnou cestu tvé duše k zaslouženému odpočinku, ale nepodařilo se mi ji najít."

„To jde?" zeptali se Steve i Tony současně.

Thor se škrábal na zátylku a snažil se sesumírovat odpověď, kterou by Pozemšťané pochopili, ale Loki obrátil oči v sloup: „Můj bratr je beznadějný, pokud má vysvětlit něco složitějšího než máchnutí kladivem! Samozřejmě to není tak prosté, jak neobratně naznačil.

Nefunguje to jako hovor prostřednictvím vaší pozemské technologie, ale pokud se Asgarďan modlí ke svým předkům, dokáže vycítit jejich bytí ve Valhalle a přijmout jejich požehnání či vnuknutí."

„Ale já nejsem Thoruv příbuzný a už vůbec ne Asgarďan!"

„Jsi můj bratr ve zbrani!" oponoval hromovládce a Loki zas netrpělivě protočil oči: „To není podstatné! Ne všechny duše jsou předurčeny skončit ve Valhalle, jsou i jiná místa."

„A Heimdall je vševidoucí!" skočil mu do řeči Thor.

„Eh ... možná se jen zavařil můj nedostatečnej pozemskej mozek, ale není Heimdall taky mrtvej? I když, ono to začíná být nějak jedno!" zajímal se Tony.

„Myslím, že bys to měl vzít od začátku, bratře!" konstatoval Loki a Thor se nadechl a spustil: „Jak víte, jakmile mne již nedržely žádné povinnosti zde, vypravil jsem se za svým lidem do Norska, abych dohlédl a podal pomocnou ruku při jejich usídlení v novém domově.

Den po mém příjezdu jsme uspořádali ceremonii k poctě všech našich krajanů, které jsme v posledních týdnech ztratili jak vinou Thanose tak kvůli řádění mé sestry. Abychom se alespoň přiblížili obvyklým asgardským rituálům, připravili jsme loď a uložili do ní pergameny se jmény všech ztracených a něco z jejich osobních věcí – pokud se nějaké zachovaly."

„A ty jsi musel vybrat zrovna mou zlatou přilbu!"

„Už její fyzickou formu nepotřebuješ, Loki. A nechal jsem si na památku tvé nože!"

„Takhle sis mne chtěl pamatovat?"

„Já myslím, že je to docela trefné!" uchechtl se Steve a Loki se na něj zamračil: „Zmlkni, smrtelníku! ... Ehm, tedy nesmrtelníku!"

Tony se zas začal hihňat: „Promiň Thore, pokračuj!"

„Vyslali jsme loď na moře, zapálili svými šípy a než jí zcela strávily plameny, vznesl se vzhůru mohutný oblak zlatých jisker, jako důkaz, že naše počínání bylo úspěšné. Upnul jsem tedy myšlenky ke svým ztraceným přátelům, abych se ujistil, že dosáhli Valhally a vzpomněl jsem i na tebe, příteli. Jenže jsem se zděšením shledal, že ani ty ani můj bratr se v zásvětí nenacházíte! Požádal jsem svými myšlenkami o pomoc Heimdalla, ale ani ten vás dva nedokázal nalézt! Seděl jsem celý zoufalý na útesu až do samého rána, kdy v tom se za mnou ozvalo ..."

„Slunce vychází, drahý bratře!"

„Vidíš, Rogersi, takhle se to dělá! A né, že se tu dva měsíce plížíš, necháváš levitovat věci a náhodně se zjevuješ, dokud si všichni nezačneme myslet, že nám hrabe!

Jo, tohle byla epická story Zlatovlásko. Ale co to znamená? Že by tvýho kozorohýho bráchu ve Valhalle nechtěli?"

Loki věnoval Tonymu vražedný pohled: „Chtěli mi vstup odepřít nadobro, ale matka se přimluvila, takže pokud spáchám dostatek dobrých skutků, kterými napravím své předchozí činy ..."

„Jako by nestačila tvá hrdinská smrt!" zavrčel Thor.

„Pokud napravím své předchozí činy dostatkem dobra, budu do Valhally vpuštěn!"

„Ale hádám, že toho dobra nesmí být zas moc." šklebil se Steve a Thor se nechápavě zamračil.

„Loki nepřiletěl s tebou, aby tu rozdával svý požehnání, ale aby tu spáchal nějakej bordel a přivodil pár infarktů!" konstatoval Tony a Loki jen pokrčil rameny: „Strašlivě se nudím! A proč jsi vlastně uvízl mezi živými ty, Rogersi?"

„Já ani pořádně nevím, zkrátka se mi ještě nechtělo na onen svět."

„Vážně? Tak to nebudeš takový idiot, za jakého jsem tě zprvu měl."

„Je tu pořád tolik lidí, co mám rád a taky pořád můžu udělat hodně dobrého!" pokračoval Steve a Loki obrátil oči v sloup: „Beru to zpět!"