Clickbait Náhledovka (Dnf💚💙ff)

3.

Hned jen co odešel vydal jsem se zpět dovnitř.

Když jsem otevřel dveře od svého pokoje, vykoukl na mě balíček se vzkazem.

'Zítra se má ochladit, nos ji.
Dream:3

V balíčku jsem našel světle modrou mikinu s potiskem smajlíka. Stejného smajlíka jako měl na masce.
_________________________________________

Nemohl jsem přestat myslet na ten svazek klíčů. Byl jsem si jist, že ony jediné mě mohou dostat ven.

Začalo se stmívat a žaludek se přihlásil o večeři.

Udělal jsem krok ze dveří a hned musel zacouvat spět. Jinak bych narazil do Dreama, který odemykal jeden z pokojů na patře.

Veškerou mojí pozornost upoutal svazek klíčů.

Se zatajeným dechem jsem sledoval jak pomalu otáčí jedním z klíčů v klíčové dirce, vytahuje klíč a svazek si strká hluboko do zadní kapsy od kalhot.

Otevřel dveře a já se mu pokusil nahlédnout přes rameno do místnosti.

,,Klidně pojď dál. Tohle je můj pokoj. Kdykoliv mě nebudeš moct najít, hledej tady."

Popadl mě za ruku a vtáhl dovnitř.
Jeho pokoj byl o dost zabydlenější.

Postel byla plná opravdu pohodlně vyhlížejících polštářů a pečlivě ustláné přikrývky nevypadali o nicméně pohodlněji.

Pod velkým množstvím monitorů a jiné techniky se ztrácel stůl, umístěný pod oknem.

Stěny pokoje pokrývaly plakáty ze všech možných filmů a her.

Stejně jako u mého pokoje byly i zde dveře vedoucí do koupelny. Ta se od té mé nějak nelišila.

Při bližším ohledání jsem si všiml, že  většina nábytku v pokoji lemují led světla.

Byl bych v prohlídce pokračoval, kdyby  mě Dream nepřerušil.

,,prohlédneš si to tu pak. Pojď se navečeřet."

Přesvědčený, že si žádné jídlo od něj nevezmu jsem s úctyhodný odstupem metr a půl jej následoval dolů do přízemí.

Překvapilo mě, když na místo do kuchyně se jal odemykat jedny ze dvou zamčených dveří v přízemí.

Byl to obyčejný prázdný pokoj. Teda až na stůl s dvěmi židlemi.

Dream mě vtáhl dovnitř a usadil na židli zády ke dveřím.

Položil předemě hluboký talíř s polévkou.

Zaujal jsem k tomuto dobře vypadajícímu jídlu odmítavý postoj a s kříženýma rukama se podíval na Dreama, který před sebou opět neměl žádné jídlo.

,,To mu na té masce tak moc záleží? Vždyť ho vidím jenom já, tak proč?"

,,Jaká je tvá oblíbená barva?" Vybafl na mě Dream jen tak zničehonic.

,,Má oblíbená barva?"

,,Ano, tvá oblíbená barva," opáčil.

,,Mo-modrá,"dostal jsem ze sebe.

,,A kdy máš narozeniny?" Pokračoval ve hře na otázky a odpovědi.

,,Neříkal jsi náhodou, že mě znáš?"

,,To je pravda, jen se tě snažím nějak rozpovídat, mluvením o tebě samém. "
Odpověděl jednoduše.

,,Když budu mluvit já, budeš i ty," tak začala naše konverzace.

Ani jsem si nevšiml, že jsem se pustil nevědomky do jídla.

Za doprovodu docela příjemného rozhovoru jsem si, i přes svůj původní záměr nedat si od něj ani sousto, vychutnal předkrm, hlavní chod a nakonec i desert.

_________________________________________

Povídali jsme si dlouho do noci a nad ránem se rozhodli konečně jít spát.

Řekli jsme si mnoho věcí, ale na otázky typu, co je to zadům nebo, proč ta maska? Odpovídal velice vyhýbavě nebo vůbec, takže jsem na své otázky neměl žádné pořádné odpovědi.

Viděl jsem jak zachází do svého pokoje a nechává odemčeno.

Došlo mi že pokud se chci dostat ten svazek klíčů musím mu ho vzít, když bude spát.
_________________________________________________________________________________
💚💙