Clickbait Náhledovka (Dnf💚💙ff)

1.

Cs, ještě než se pustíte do čtení, první kapitola je trochu nuda, ale i tak to vydržte a užíte si čtení.
_________________________________________________________________________________
,,Něco je jinak. Ta postel kde ležím není tak nepohodlná jako obvykle a slunce mi obvykle svítí do pravého oka, ne do levého."

Tyto byť jen drobnosti mě donutily otevřít oči.

V šoku jsem zjistil, že nejsem u sebe doma.
Prudce jsem se posadil, když projela mou hlavou ostrá bolest. Hlava mi třeštila. Připadal jsem si lehčí a pociťoval slabé závratě. Jak kdyby mě někdo přetáhl týčí přes zátylek.

Zabořil jsem hlavu do dlaní a napočítal do dvaceti. Bolest ustoupila a já byl konečně schopen vstát a prohlédnout si pokoj.

Krom pohodlné postele v rohu místnosti a nočního stolku vedle ní tu bylo ještě okno, které sem propouštělo světlo a dvoje dveře.

Přešel jsem k oknu a naskytl se mi krásný výhled na alej urostlých jabloní. Rudá šťavnatě vyhlížející jablka mi připomněla mou oblíbenou část dne, snídani. Od okna jsem přešel ke dveřím hned na pravo. Jediné co skrývaly byla koupelna se sprchovým koutem, toaletou a umyvadlem. Zabouchl jsem je a spěšně otevřel druhé, hned naproti postele. Ty konečně naskytly cestu ven.

Vedli na dlouhou chodbu. Po kažné straně byl troje dveře a na konci chodby byly schody vedoucí pravděpodobně do přízemí. Ze zvědavosti jsem se pokusil otevřít všechny dveře na patře, ale po zjištění že jsou ( krom těch z kterých jsem vyšel) zamčené, vydal jsem se po schodech dolů.

V přízemí bylo k nalezení čtvery dveří. S potěšením jsem zjistil, že dvoje z nich jdou otevřít. Jedny vedoucí do obýváku spojeného s kuchyní a druhé vedoucí VEN!

Rozběhl jsem se po cestě vedoucí od zápraží domu rovně. Běžel jsem rovnou za nosem a doufal, že tento směr vede na svobodu!

Jediné kam to vedlo, ale byla obrovská brána.

Neschopné ji přelést a nemožné ji otevřít.

Zoufale jsem se snažil utéct jinudy, jenže jsem všude narážel na dobrých pět metrů vysoké zdi.

Při svém zběsilém pobíhání jsem narazil na ovocný sad který byl vidět z okna.

Ona rudá jablka mě opět rozpomněla, ale tentokrát na kručící žaludek a bolavé nohy z toho pobíhání.

Přišel jsem k jedné z jablůňek a pokusil si utrhnout jablko, jenže marně. I ty nejnižší větve byly na mě moc vysoko.

Mrzutě jsem se rozhodl si projít celý sad ve snaze najít nižší jabloň s podobně rudými jablky.

Na konci áleje byla houpací lavička zavěšená o poměrně nízkou, ale zdatnou jabloň.

Nečinilo mi problém vylést na lavičku a natrhat si pár jablek.

S chutí jsem se do jednoho zakousl. Bylo neuvěřitelně sladké a šťavnaté. Byl jsem schopen na posezení jich sníst pět, jedno lepší jak druhé.

Po své vydatné snídani jsem se vydal prozkoumat i zbytek rozsáhlé zahrady.

Za domem jsem našel obrovský zastřešený podlouhlý bazén. Bohužel i u něj jsem zjistil, že je zamčený a tudíž pro mě nedostupný.

Při dalším průzkumu jsem narazil na bludiště z živého plotu kam lituju, že jsem lezl. Trvalomi skoro hodinu než jsem se opět vymotal ven.

Podobně jsem to prozkoumával i vevnitř a než jsem se nadál schylovalo se k večeru. Deprimovaný že jsem nenašel cestu ven a unavený že všeho toho pobíhání jsem šel spět do své výchozí místnosti. Sotva jsem dolehl na postel, usnul jsem.

Ráno mě probudilo klepání na dveře.
,,KLEPÁNÍ!''

_________________________________________________________________________________

Cs, snad se vám tato kapitola líbila. Vím že byla trochu nezáživná ale příště se to už trochu rozjede, slubuju.💙💚