Ohnivlásky

Kapitola patnáctá- Soud s otcem

Během následujících několika týdnů se princ a komorná v pracovní neschopnosti, správce a komorná dávali více dohromady. Více poznávali duši toho druhého. Dne ode dne byli šťastnější a šťastnější. Čím více se usmívaly dvojčata na své milé chlapce, čím více byla šťastnější i jejich matka Magdalena. A právě pod vlivem štěstí ani jedna ze slečen nevnímaly strach o svého otce, ani Margot, ani Michelle, ani Magdalena o něho neměly zájem. Jediný, kdo se o něho staral, byl James. Vždyť to právě on na něho podal žalobu na soud! To právě on mohl za to, že po dvou týdnech po oné události se zlomenou rukou a podlitinami na obličeji se společně otec, dcery a jejich matka uviděly. 

Ve své ordinaci si jednoho dne zrovna četl noviny, během polední pauzy, když dostal soudní obsílku. Tu mu přinesla služebná Veronika, jež pravidelně nosila poštu všem v zámku. Byla to žena velmi jednoduchá, která pro sprosté slovo, či nadávku nešla daleko. Vždy si našla důvod, aby vyslovila nějakou vulgaritu klidně i před panstvem. Před tím si nebrala servítky nikdy. Dokonce Jamese neoslovovala Vaše Milosti, nebo aspoň pane doktore, ale použila oslovení Pan princ. Tenhle titul se ho moc dotýkal, protože ta služebna mu jasně dávala najevo, že se jí nelíbí jeho barva kůže a také nevěřila lékařství.
„Pane princi, asi vás chtějí už dát do vězení za vaše šarlatánství." říkala, když mu dávala ten dopis ve soudní obálce. Chceš mne naštvat Veroniko?, chtěl se jí na vážno zeptat. Počkat, to není můj styl., uvědomil si. Před jejíma očima otevřel onen dopis a začal ho nahlas citovat:
„Vážený pane žalobce, Jeho Milosti doktore Jamesi Pavisi, princi z Luhačovického panství. Váš návrh na odsouzení k trestu smrti Magistra Zdeňka Simona z trestných činů pohlavního zneužití, ublížení na zdraví a vraždy bude soud projednávat dne 18. září 1880. Dostavte se toho dne v osm hodin ráno do budovy společně se svědky vaší obžaloby. S přátelským pozdravem Gustav Venceslav, úředník okresního soudu ve Zlíně." Po dočtení těchto slov požádal onu prostořekou ženu, aby mu přivolala slečny Simonové. 
,,Proč, pane princi?" vyzvídala stará služebná. 
,,Prosím vás, to není vaše starost. Ať jsou tady do chviličky." Veronika s podiveným výrazem v obličeji šla pro Michelle a Margot. Vyrušila je z rozhovoru s jejich matkou slovy: ,,Princ vás dvě si žádá." Obě došly do Jamesovy ordinace. 
,,Co po nás žádáš, můj pane?" zajímala se Markéta. 
,,Račte si přečíst." předal jim obsílku s informaci ohledně jejich otce. Myšlenky po přečtení dvojčat byly odlišnější, než kdykoliv předtím. Uf, za týden bude v pekle trestaný za své zločiny., myslela si Michaela. James ho chce vážně potrestat smrtí? Nebyla by to pro něho spíše odměna?, myslela si Markéta. Tenhle moment u ní vyvolal rozrušení, pravý opak nadšení, které měla její sestra ve své tváři. 

James si toho samozřejmě všiml. ,,Nevypadáš z toho nadšeně, Margot." Přistoupil k ní a hladil jí po vlasech a po tvářích. 
,,Samozřejmě, že z toho nejsem nadšená." odvětila mu smutně. ,,Chceš poslat mého otce na smrt, ale mě se to i přesto, že jsou důvody nelíbí. Je pořád můj otec a nezaslouží si za to, že nás živil oběšení." dodala. 
,,A ty si myslíš, že mne se líbí to, že jsem byl nucený tenhle návrh podat?" zeptal se řečnicky. I když se na tenhle tip otázky odpověď nežádá, on si sám od sebe odpověděl otázkou: ,,Člověk, který znásilnil tvojí mámu, zabil svou manželku, týral tebe a tvou sestru a ještě tě napadl zasluhuje mírnější trest?" 
,,Je to sice smutné, ale je to pravda." podpořila ho v jeho názoru její sestra. ,,Otec nám dvěma hodněkrát ublížil a když si jen představím, co udělal mamince..." Málem se z toho, co věděla o svém původu rozplakala. Protřela si prsty své oči.
,,Ne, ne. Zaslouží si pykat, žádná žena si nezasloužila zažít to, co jsme zažily. Musí být potrestaný." pomyslela si nahlas. ,,Vaše Milosti, já rozhodně budu v pozici svědkyně. Mám k tomu říct a hlavně, už nechci se kvůli němu trápit." 
,,Michelle, to budu jedině rád, když k tomu poví někdo ten, kdo toho s ním hodně zažil." odvětil na to James. ,,Markéto moje..." přistoupil k ní a chytil jí kolem ramenou. Tím se jí pokusil uklidnit od znepokojeného a smutného pohledu. 
,,A tobě se chce svědčit?" zeptal se jí jako malého dítěte. Nějaké svědectví poskytnout musí, aspoň písemné. Aby pana Simona odsoudili., byl si jistý.
,,Já to zvládnu, pojedu s vámi do Zlína." pronesla vyrovnaně. Jsem ráda, že je James tu pro mne, ale opravdu musel podat návrh na soud, aby otce odsoudili k šibenici? Nestačí mu, že je ve vězení? Bude vůbec dobré být svědkem jeho popravy? 
,,Máš sedm dní na rozmyšlenou, moje drahá." hladil jí po tváři princ se šlechtickým titulem. ,,Pořádně si to promysli." šeptal své milované ohnivlásce do ucha. Jemně jí políbil na pravý spánek, který byl k jeho ústům blízko. Ty dny jí podporovaly tam jít a říct z plných plic, že ačkoliv se jí nelíbí, že je dcerou násilníka a vraha, stále bude dcerou. Zaslouží si trest, i tak mne trápí, jak dopadl.