Válka s přírodou (Pozastaveno)

3. Kapitola - Vysmátí Útočníci

Přišlo ráno, probudil jsem se a zaslechl otravný smích hyen, koně se nemohli hnout, hyeny je obklíčili a celý vůz taky, byla to velká smečka, v tom jedna skočila do vozu a Leeu se schoval ke mě, okamžitě jsem hyenu skopl dolů a o přelezl jsem dopředu abych mohl koně ovládat, pobídl jsem je a koně se rozběhli, jednu hyenu zadupali, běželi jsme velmi rychle, ale po chvíli už nás hyeny ani nepronásledovali, dorazili jsme k pevnosti, tušil jsem že mě otec zabije až zjistí že jsem přes noc spal uprostřed Africké savany, otevřeli se brány a já vjel dovnitř, ustájil jsem koně a šel jsem do paláce i s Leeuem v náručí, v tom do mě narazilo nějaké děvče „O-omlouvám se, já vás vůbec neviděla, pardon, jste v pořádku?" se mnou to ani nehlo, mezitím co ona seděla na zemi, pomohl jsem jí se zvednout „já ano, to vy jste ještě před chvílí seděla dole" usmál jsem se a ona se zase začala omlouvat „strašně se vám omlouvám, já vás neviděla, víte nejsem tady tak dlouho, mně a mou rodinu přivezla Cassidy teprve nedávno, bydlíme tady jen pár dní a snažila jsem se najít nějaký obchod s potravinami" ukázal jsem jí kudy jít, se slovy „máte na to vůbec peníze?" prohlédl jsem si její oděv a bylo vidět že jsou chudí, neměli nejspíš ani šanci si vydělat peníze „nemám, teprve včera jsem začala pracovat jako uklízečka, peníze dostanu až za dva týdny" dal jsem jí pár mincí s tím že jí to nejspíš bude stačit, rozloučili jsme se a já došel do paláce, otec kupodivu neseděl na křesle ani v paláci se nejspíš nenacházel, došel jsem tedy do pokoje a Leeua dal na postel, koukl jsem se z okna a nahlas jsem přemýšlel „je to hrůza, jsme nejbohatší pevnost na světě ale když projdu jakoukoliv ulicí, nestane se že bych nepotkal někoho kdo nemá na jídlo, na vlastní střechu nad hlavou, tak kde je to bohatství, ty lidi tady žijou jen proto že venku by nepřežili" v tom jsem zaslechl výtah a jak se jeho dveře otevřeli, ohlédl jsem se a byl tam otec „byl jsi celý den venku, jaké jsou informace?" jen jsem se na něj otočil „téměř žádné, jen že na jihu voda rychle stoupá, za den o půl metru určitě a přijde mi že smečky hyen se formují v obrovské kolonie, dnes ráno mě napadlo asi 18 hyen" otec se mírně zamračil „i Peter říkal že zahlédl obrovskou smečku, to znamená že budou schopné napadat naše tábory" otec se v rámci možností rozběhl k výtahu a rychle sjel dolů, ještě než se dveře zavřeli jsem vběhl do výtahu s ním a sjeli jsme tedy dolů, otec přišel k veliteli vojáků a dal mu jasný rozkaz „zapřahněte velké vozy a odvezte všechny lidi z táborů do pevnosti, přichystejte jim pokoje v paláci v třetím patře" voják hned vyběhl a začal připravovat koně, podíval jsem se na otce „jsou to jen hyeny, to je potřeba dělat tohle?" otec se podrbal ve vousech „už jsem tohle zažil, dřív před pár lety jsem žil v malém kmeni, v jihovýchodní africe, tehdy se hyeny přemnožili a tvořili obrovské smečky, tím pádem ale hladověli a troufali si na lidi čím dál víc, vyvraždili několik kmenů včetně mého, to tehdy jsem přišel o oko, měl by ses připravit, hyeny nás rychle vystopují a nejspíš už nejsou daleko" otec pak odešel ještě než jsem stihl něco říct, chtěl jsem se ho zeptat na včerejšek, mluvil o nějaké slavnosti, no nevadí, kouknu se z okna a vidím jak vozy vyjíždějí z pevnosti, přemýšlím co budu dnes dělat, v tom zhlédnu v kuchyni to děvče kterého jsem dnes potkal venku, jak se vybavuje s jednou kuchařkou, ona si mě nejspíš taky všimne, dojdu k ní a slušně se představím „my už se známe, tak já jsem Derek, nestihl jsem ti to jméno říct" usmála se od ucha k uchu a zelenýma očima zamrkala „já jsem Angie, ty jsi voják, nebo co dělat v paláci?" pozval jsem jí ke mě do pokoje i když nejdřív nechtěla, ale nechala se přemluvit, jeli jsme výtahem „jsem syn Gunnara, velitele pevnosti" Angie se v ten moment zatvářila jako by tady neměla co dělat, okamžitě se chtěla klanět ale zastavil jsem jí „hele klid, já si na to nepotrpím, nemusíš se mi klanět" výtah zastavil a otevřeli se dveře v mém pokoji, Leeu nás okamžitě začal vítat, Angie si k němu klekla a pohladila ho „ty chováš lva?" posadil jsem se na postel a ona vedle mě „ne to je jen taková vypelíchaná krysa" zasmáli jsme se a ona se v ten moment koukla do okna na ten krásný západ slunce „tohle jsem doma milovala, jsem totiž z Evropy, po těch hrozných katastrofách se já, moje matka a mých 6 bratrů rozhodla jako ostatní jít do Ameriky, ale nechtěli nás tam, matka mi dala dala tohle" vytáhla z kapsy takovou malou zlatou sošku hlavy tygra „že prý to mě v Africe ochrání, pak zmizela v kouři a prachu po granátech, šli jsme dlouho, v Evropě jsme byli vysoce postavení lidé, ale při té cestě jsem cítila jak jsme naprosto nepotřební, jeden bratr to nezvládl, byl ještě malý a prostě to na něj bylo moc, dorazili jsme do Afriky a tam nás a pár dalších lidí našla Cassidy, odvezla nás sem, dala nám domov, nějaké jídlo a tak dál" poslouchal jsem jí a uvědomil si jak složitý život lidé mají tam venku, zaslechl jsem výtah a otevření dveří, v tom se ve dveřích objevila sestřička s brekem...