Další z Pobertů III.

2. Kapitola

Dianu probudily ráno sluneční paprsky, které přes malé, mřížemi pojištěné okénko prosvitovaly do cely. Dianu bolelo celé tělo. Jakmile se trochu rozkoukala, kde to vlastně je, všimla si starého muže krčit se v koutě. Neohrabaně se posadila a poté se zkusila postavit. Musela se dostat až ke zdi, které se poté mohla přidržet. Poté začala pomalu postupovat až k onomu muži, před kterým se svezla neohrabaně na nohy. Až v tu chvíli zjistila, že ji muž po celou dobu pozoruje.

,,Tak jste tu již i vy, slečno Blacková," řekl s povzdechem muž.

,,Pane Ollivadere," řekla překvapeně Diana a stařec se na ni nepatrně usmál.

,,Vidím, že ani vaše čistá krev nebo vaše krása nezabraly, aby se k vám chovali jako k někomu podřadnému," řekl Ollivander.

,,Žádná čistá krev neexistuje. Je sice hezké patřit do významného rodu, ale čistota krve je jen výmysl a vy to moc dobře víte," povzdechla se Diana a opřela se o zeď vedle mistra hůlkaře.

,,Jste moudrá, Diano, ale za to se v těchto časech platí," pokračoval po chvilce ticha Ollivander.

,,K čemu je moudrost, když nikdo neuposlechne rady moudrého?" odvětila Diana a zahleděla se na protější stěnu.

,,Pamatuji si vás, když jste si kupovala svou první hůlku," začal opět Ollivander.

,,První a poslední," usmála se Diana.

,,Pokud si dobře vzpomínám, jádro tvořila blána z dračího srdce, vyrobena byla z bezového dřeva a dloouhá dvanáct a čtvrt palce."

,,Máte opravdu skvěle sloužící paměť," usmála se naň ho Diana.

,,Co je však zajímavé, když jsem se snažil vyrobit hůlku z bezu, povedla se mi za celou tu dobu jen a pouze jedna a to ta vaše. Na světě je pak už jen údajně jedna hůlka, která je vyrobena z bezu." ,,Bezová hůlka, ano, slyšela jsem oní," skočila mu do řeči Diana a Ollivander přikývl.

,,Snem každého hůlkaře je ji vlastnit, či alespoň napodobit," pokračoval dál muž.

,,Pamatuji si, že jsem měla velkou radost, když jsem si ji vzala a vylétly z ní malé jiskřičky, které se poté změnily na ohňostroj," zasnila se Diana.

,,Ach ano. Ještě dlouho jsem měl před očima obraz malého černovlasého děvčátka, kterým jste právě vy byla," přitakal mistr.

,,Ano, byla," povzdechla si Diana.

,,Albus Brumbál určitě nenechá jen tak, že mu zajali tak talentovanou profesorku," snažil se ji povzbudit Ollivander, avšak zarazil se, když se naň ho Diana smutně podívala.

,,Albus již nic nezmůže. Severus Snape ho v noci zabil," řekla tiše Diana.

,,Tak to je konec," povzdechl si překvapeně Ollivender. 

Diana neodpovídala. Ve dveřích totiž začaly rychodit klíče a za okamžik bylo slyšet skřípění otevírajících se dveří.

,,Diano," zašeptala tiše Narcissa a rozhlédla se po cele. Diana ji mlčky pozorovala. Cissy chvilku trvallo, než si všimla své sestry. Jakmile se tak však stalo, rozešla se za ní.

,,Diano, nech mne tě ošetřit," řekla Narcissa a dřepla si ke své sestře.

,,Nepotřebuji tvou pomoc," zavrčela Diana a odtáhla se od své sestry.

,,Diano, prosím," naléhala dál Narcissa, ale Diana si stála za svým. Cissy se v očích zaleskly slzy, avšak poslušně se postavila a vydala se pryč.

,,Proč vás vlastně zatkli, slečno?"otázal se po chvilce Ollivander.

,,Urazila jsem Pána zla a jsem krvezrádkyně," pokrčila rameny Diana a zavřela oči. Chtěla zapomenout na vše, co se venku děje. Chtěla zapomenout na svou bolest, na své city.

,,Radil bych vám, abyste okouzlila nějakého z následovníků Vy-víte-koho. Byla byste poté v bezpečí."

,,Dokud žije Harry, žije i naděje a dokud žije naděje, chci se chovat tak, jak mi mé srdce a rozum radí. Nechci se zachovat zbaběle, jako Peter Pettigrew. Nechci být zrádce a nechci být zbožňována za něco, co jsem neučinila, co nejsem," zatrhla jeho úvahy aniž by oči otevřela.

Litovala, že tenkrát se nesvěřila svým ořáteům s tím, že se jí zdá, že se Peter chová jinak, jako kdyby si snažil zapamatovat co nejvíce detailů z jejich rozhvorů. Celkově se začal chovat i trochu jinak a daleko více podlézal a snažil se dostat k malému Harrymu.Tenkrát se Diana rozhodla, že ho bude hlídat, takže jakmile šel pryč, vydala se rychle zkontrolovat Harryho, jestli je v bezpečí. Do hlavy jí tenkrát ani nešlo, proč se James s Lily rozhlodli, že k nim nebudou zvát Remuse. Později však zjistila to, že si mysleli, že trádce je on a ne Peter.

,,Pane Ollivandere," otočila se Diana na svého spolubydlícího.

,,Slyšel jste někdy o Nebelvírově dědici?"

,,Slyším o něm prvně," řekl po chvilce zamyšlení Ollivander.

,,Opravdu?" podivila se Diana.

,,Proč se mě na to vůbec ptáte?" zeptal se Ollivander.

,,Údajně jsem pronesla věštbu, že se vrátí Nebelvírův dědic. Překvapilo mne však, že o něm neslyšel ani samotný Brumbál. Ve společenské místnosti Nebelvíru je na zdi v latině napsané toto:

Jednou přijde den,

kdy Nebelvírův dědic zachrání zem,

muž či žena nikdo neví,

však proti moci se postaví,

vlastní krví splatí dluh,

a oheň ovládne jeho duch.

Svůj život za cizí snad položí,

byť Godricova krev mu v žilách neběží,

onen bude na pokraji svých sil,

i přes svou smrt by se bil,

bil by se za pravdu, svobodu a za čest,

kdyby však nad jeho životem nespadla klec...

Jen málokdo si tohoto nápisu však všimne," vysvětlila Diana. Ollivander se nad tím zamyslel...

Diana tento nápis však také objevila náhodou. Když se s jejich partou rozhodli udělat žert na jednoho z jejich spolužáků, schovala se právě na místo, kde byl tento nápis. Překvapena svým objevem se omylem prozradila...

,,Pokud jsem to tedy pochopil dobře, má se objevit někdo, kdo sice nebude potomek Godrica Nebelvíra, ale přesto bude jeho dědicem. Dokáže ovládnout oheň, avšak zřejmě zemře," řekl po chvilce zamyšlení Ollivander.

,,Pochopila jsem to taky tak, ale stejně mi to zní, jako kdyby se mělo odehrát ještě něco, co by rozhodlo o všem," odvětila Diana a Ollivander přikývl...