Marvel Oneshots

Strach - IronFrost

Strach.
Emoce kterou lidé nenávidí, skrývají, ale někdy za ní děkují.
Jak je možné, že ji cítíme nejčastěji, když jde o pravdu? Proč se pravdy bojíme? Ale proč ji přesto chceme?

Je to stejné jako s láskou a bolestí. Chceme je, ale bojíme se jich, protože je potřebujeme.
Potřebujeme, pokud chceme žít.

Tolikrát jsem si přál nic necítít. Žádný strach. Žádná bolest. Nic.
Ale co bych bez toho dělal?
Chladnokrevně zabíjel nevinné lidi.
Ale měl bych k tomu vůbec důvod?
Kdybych nic necítil, nikdy bych nezradil svého bratra.

Ačkoliv Odin by mne asi zabil, kdyby zjistil, že jsem tak emocionálně chladný.

Možná bych zemřel, ale alespoň bych nemusel stát tady s tím vším.
Strachem, pravdou, láskou a bolestí před těmi dveřmi.

Nestál bych tady a nevěděl, že nemám na vybranou.
Jestli ted odejdu zlomí mě to. Zemřu na zlomené srdce, nebo si dokonce života záleží do nějaké jeskyně a budu se litovat.
Musím zazvonit a promluvit si s člověkem kterého se bojím nejvíc.

Ten strach nebyl úplně z té osoby. Spíš z odpovědi kterou by mi mohla dát.

Strach mi svíral krk a celé tělo. Kdyby nebyla noc, lidé by na mě vrhaly ty jejich podezřívavé obličeje.
Možná bych měl přijít až ráno. Nevím jestli vůbec bude vzhůru.

Vzduch je chladný. Jsem za to rád, protože je jediný kdo mě nutí tu zůstat  a říct co cítím.
Vítr už to ví. Už jsem to párkrát v zlosti vykřičet do světa.

Že ho miluju.
Že sakra miluju Antonyho Starka.

Tak tohle je asi konec.

Ale začalo mě to bavit takže jednou za čas možná něco přidám. Pokud mi kdokoli napíše slovo, zadání nebo ship, rozhodně mě to popožene.
Ten měsíc jsem si užila a doufám že vy také. Někdy jsem něco nestihla napsat a vydat, ale nakonec tady je všech 31 jednodílovek!

Zůstaňte se mnou 💚😁😁💚
Tess