Jessica Mikealson

část 5

Klaus:
----------
Musel jsem něco udělat nemohl jsem jí nechat zemřít, nemohl jsem jí ztratit. Cítil jsem že mi po tvářích stékaly slzy. Rozkousl jsem si ruku a přiložil ho k ústům Jes.

Ani nevím proč sem to dělal když jsem věděl že se nedokáže napít. Začal jsem jí masírovat srdce. Nevím jak dlouho to už dělal ale nehodlám přestat. Do pokoje vešel Elijah.

,,Niklausi myslím že je čas toho nechat."

Koukl jsem se na něj pohledem který říká:
"Ani náhodou" a pokračoval jsem dál. To už do pokoje přišla i Rebekah.

,,Niku už jí nepomůžeš, měl by ses rozloučit alespoň jí to dlužíš to že si na ní celý život kašlal."

To už jsem se naštval a vyletěl na Rebeku.

,,Ano protože jí to dlužím tak s tím neprestanu. Já nevěděl že žije!"

Křičel jsem na ní a slzy mi stékaly po obličeji dolů kde dopadali na moje tmavě modré tričko. Stále jsem nepřestával s masáží srdce i když jsem někde hluboko uvnitř věděl že už je konec.

Rebekah a Elijah tam jen stáli a koukali na mě. Nedokázal jsem si to připustit. Elijah něco řekl Bex a pak odešel.

,,Niku to stačí už nic neuděláš."

Přišla ke mě a objala mě.

,,Počkáme dole."

Oznámil mi a opustila pokoj. Sedl jsem si vedle Jes a zakryl jí dekou. Přemýšlel jsem jestli mě uslyší jestli je na druhé straně.

,,Víš moc se omlouvám za to co jsem ti způsobyl, ale můžu ti slíbit že najdu toho kdo ti to udělal a zabuji ho nebo jí. Hope si tě oblíbila, bude to pro ní ....."

Jes:
------

Otevřela jsem oči a prudce se posadila.

,,Tati"

,,Jak...co...co si to řekla?"

To je jediný co jsem stihla říct protože už mě mačkal u sebe v objetí. Cítila jsem jak se mi smáčí tričko. "Velký Klaus Mikealson umí i brečet" pomyslela jsem si. Chci dodržet to co mi řekla máma a pustit si ho do života.

Neříkám že to bude mít lehké, ale on je jediná rodina která mi zbyla. Otec mě stále držel ve svém pevném objetí a já se začínala dusit.

,,Chceš mě udusit?"

,,J..jak byla si mrtvá."

,,Viděla jsem jí."

,,Jak to myslíš koho si viděla?"

,,Mámu, řekla že ti odpouští a že tě miluje."

Nastalo divné ticho a já čekala co řekne.

,,Řekla si mi tati?"

,,Máma chtěla abych ti to nevyčítala. Si jediná rodina která mi zbyla. Nic jiného už nemám."

,,Já se omlouvám za všechno co jsem ti způsobyl. A byl bych moc rád kdyby si tu zůstala, Hope si tě dost oblíbila."

Klaus:
--------
Než Jes stihla něco říct do pokoje vtrhla Hope. Skočila na postel a objala Jes. Bylo mi divné že Hope nespí ale když jsem se podíval na hodiny bylo 7:50 takže se nedivím že nespala.

Do pokoje vtrhla Heyley a koukala se na mě pak na Jes a Hope omotanou kolem Jes.

,,Jak?"

,,Máma mě poslala sem si něco vyřídit. Až budu dostatečně silná můžu jí přivést zpět."

Heyley:
------------
Klaus na ní koukal ale nic neříkal poté se vzpamatoval.

,,Takže by tady Sophia zase mohla být?"

Jessica jen kývla hlavou. To už v pokoji byla celá rodina. Klaus stále seděl na židli u Jessici Hope jí seděla na klíně, já stála vedle Klause. Elijah měl ruku kolem mého pasu a ostatní stáli na druhé straně postele.

,,Ale pokud se Jessicu snažil někdo zabít měli bychom mu co nejdříve utrhnout hlavu."

Řekl Elijah. Otočila jsem se na něj a uhodila ho do ramene.

,,Hej! Je tady Hope."

Řekla jsem trošku naštvaně.

,,Já si myslím že bude nejlepší kdyby někdo s Jessicou na pár dní odjel aby se nám podařilo zneškodnit nepřítele. Nebo jak to mám říct před Hope."

Zdělila svůj názor moje nejlepší kamarádka Rebekah. Netrvalo dlouho a strhla se vlna názoru co dělat. Hádali se jak malé děti. Já Hope a Jessica jsme na ně koukali a nijak se nazapojovali.