One Message | Larry Stylinson 💚💙✔

29.

Hazz
Následující sobota

„Takž plán je jednoduchý." Posadil jsem se společně s Lott do obýváku. Je asi šest ráno a Loui samozřejmě ještě spí.
„Teď pojedete do Doncasteru a já odletím do New Yorku, kde už zůstanu. Ty ho prostě přes den zabavíš a potom k večeru se nevrátíte do Londýna. V Doncasteru na vás bude čekat letadlo do kterého Louiho posadíš a on odletí za mnou. Už na něj budu čekat a zbytek už je na mně." Zahrnul jsem to a ona s otevřenou pusou přikývla.
„To je úžasné. Harry, kde najdu někoho jako jsi ty?" Zasmála se a já jen se smíchy pokrčil rameny.
„Někdo se objeví." Objal jsem jí a pak už jsem i s Freddiem mířil za mou mamkou a následně na letiště.

Loui

„Hej brácha. Vstávej!" Třásl se mnou někdo a jak jsem po otevření očí zjistil, byla to Lottie.
„Bože Lottie, co je sakra? Vždyť je čtvrt na sedm." Hodil jsem po ní polštář, když jsem zjistil kolik je.
„Vyrážíme do Doncasteru tak koukej zvednout tu tvojí až moc dobrou prdel." Hodila po mně polštář na zpět a stáhla ze mně peřinu.
„Hej! Kde je Hazz a Freddie?" Vykřikl jsem když jsem doběhl za ní do obýváku.
„Freddie je u babičky a Harry odjel pracovně. Na tady ti nachystal snídani." Dala přede mě tác plný ovoce a koblížků.
„Ten vážně chce abych byl tlustej." Zakroutil jsem hlavou a pustil se do krásně vypadající snídaně.
„Ale rychle, do čtvrt hodiny musíme vyrazit." Popoháněla mě a ještě mu donesla pomerančový džus.

„Takže v Doncasteru projdeme všechny místa, hlavně ty které jsme navštěvovali jen my dva spolu. Třeba ta houpačka na osamocené lípě, uprostřed malého paloučku, který je uprostřed toho černého lesa za našim bývalým domkem." Nadšeně popisovala když už jsme byli na cestě. Seděli jsme na zadních sedačkách jednoho z Harryho aut a jeho vlastní řidič už nás vezl do našeho rodného města.
„A Lottie proč mi Hazz neřekl že má práci? A jak to že ty jsi o tom věděla?" Tohle mě dost zajímalo, nedávalo mi to totiž smysl.
„Harry se to dozvěděl včera dost pozdě když už jsi spal. Rychle zavolal mně a jeho mamce. Chtěl aby jsme si my dva taky udělali čas na sebe a společně nás napadl tenhle výlet." Pokrčila rameny a řekla to jako naprosto obyčejnou věc.
„Dobře no a kam vůbec jel tentokrát?" Zase jsem vyzvídal.
„To nevím Lou." Odpověděla, ale moc přesvědčivě to neznělo.
„Fajn, budu dělat že tu věřím." Podezíravě jsem si jí prohlédl a pak už jsem se zaměřil na film běžící na notebooku před námi.

„Jsme tady. Kdykoli budete potřebovat, stačí jen zavolat." Otočil se na nás Jimmy, neboli náš řidič.
„Dobře děkujeme moc, kdyžtak se ozveme." Prohlásila moje povedená sestřička a už mě tahala ven z auta.
„První zastávka, tvá školka a základní škola." Ukázala za sebe a já jen šokovaně pozoroval budovy před námi.
„Vůbec nic se nezměnilo..." Vydechl jsem a nemohl uvěřit vlastním očím. Je to jako včera co jsem sem poprvé běžel, s barevným batůžkem na zádech a obrovským úsměvem na rtech.
„Jo je to stále tak krásně a zábavně barevné. Nikdy bych nemyslela že uvidím naší základku tak ráda." Objala mě Lottie a společně jsme procházeli naší bývalou školu.

„Ty jo....... nemůžu uvěřit že tady vážně stále je." Nevěřícně jsem pozoroval dřevěnou houpačku a na tváři my pohrával malý úsměv.
„Lou koukej i naše iniciály tam jsou. L.T+CH.T stále je to tam krásně vidět." Ukazovala nadšeně na sedátko, na kterém vynikaly naše iniciály vyřezané nožem. Udělali jsme to asi když jsem byl v páté třídě. Pár týdnů na to jsme se odstěhovali. Stejně jako Niall, který tu dříve bydlel taky. Byli jsme oba rodičům hrozně vděční že se stěhujeme společně. Byli jsme prostě nerozlučná dvojka.
„No jo to si pamatuju. Chtěla jsi tam taky L jako Lottie a ne CH jako Charlotte. Já jsem ti ale řekl, že by pak nikdo nevěděl kdo je kdo a že to prostě musí být takhle. Byla jsi na mě zbytek dne naštvaná." Zasmál jsem se nad vzpomínkou z toho dne a Lottie se hned přidala.
Posadili jsme se na krásně zelenou trávu u lípy a hodnou chvíli si povídali.

„Tak Loui teď nasedneme do auta a já ti zavážu oči. Doufám že sis tenhle výletík užil, ale teď už na tebe čeká Hazz." Zamávala mi šátkem před očima. Byl to úplně stejný modrý šátek, který mi zavazoval Hazz, když jsme letěli do Itálie. „Lottie...je to nutný?" Povytáhnul jsem obočí a ona okamžitě začala přikyvovat jak pominutá. Hned na to už mi zavazovala šátek a prosazovala mě do auta.
„Prosimtě Lou hlavě nevyšiluj, všechno je naplánováno." Zasmála se.
„Jak jako naplánováno? Tohle je celý nějakej plán?" Vyjekl jsem a rozhazoval rukama.
„Klid bože, pojď už vystupujeme." Zatáhla mě za ruku a vytahovala mě z auta. To jsme teda moc dlouho nejeli.
„Tak pojď, teď půjdeme do schodů." Upozornila mě a já vůbec neměl tušení kde jsme.
„Tak posaď se, tvý věci už má Hazz takže to už je vyřešený. A hlavně mi slib že si to užiješ." Pomalu mi rozvázala šátek a já se konečně mohl rozhlédnout kde vlastně jsem.
„Co sakra dělám v letadle? Lottie co tohle je?!" Vykřikl jsem a stále sledoval prostor okolo.
„Lou fakt klid. Užij si cestu a pak vystup, tam už na tebe bude čekat auto s řidičem. Tak ahoj mám tě moc moc ráda. A ještě jednou, užij si to!" Objala mě a vyběhla ven z letadla. Skvělé, letím sám a ani nevím kam.

„Pane Tomlinsone jsme na místě. Můžete si přestoupit do přistaveného auta." Poklepal mi na rameno pilot a pak už mě vyprovodil z letadla.
„Ehm děkuji." Sešel jsem schody a rozhlédl se. Sakra to letiště je uzavřené.
Nastoupil jsem do černého auta a jak jsem zjistil okýnka jsou zatemněná, takže ani teď nezjistím kde to jsem.

Po nasednutí jsem v autě strávil kolem čtvrt hodiny, až jsme konečně zastavili. Někdo mi otevřel dveře, nejspíše řidič. Když jsem se ale na osobu více zaměřil, byl to Hazz v černém obleku. Wow, vypadá úžasně.
„Ahoj." Usmál se a ukázal své ďolíčky.
„Ahoj." Řekl jsem nazpátek a vystoupil ven.
„Hazz či tohle všechno je?" Rozhlédl jsem se kolem sebe. New York. Místo odpovědi si mě přitáhl do polibku.
„Neptej se." Zašeptal a chytil mě za ruku. Pomalu se vydal někam dopředu a já poslušně cupital za ním. Před námi se začal tyčit Impare state building.
„Hazz..... vyechl jsem, když už jsem uviděl vše co přichystal.
„Lou, já, sakra já si tu řeč měl nacvičit." Frustrovaně si prohrábl vlasy. Musel jsem se uchechtnout nad jeho roztomilostí.
„No takže, jak víš na tohle okecávání jsem vážně špatnej a vlastně celou tu romantickou chvíli už jsem zničil. Takže Lou, ty víš že tě moc miluju a už poprvé když jsme se potkali, mi došlo že jsi ten se kterým bych chtěl být až do konce života. Za celou tu dobu co jsme spolu se ti nezměnilo a tak tady teď stojím a ptám se tě, Louisi Williame Tomlinsone, vezmeš si mě?"
Koukal jsem na něj s otevřenou pusou, i když už jsem vlastně čekal že se to stane. I tak jsem byl hrozně zaskončený. Začal jsem rychle přikyvovat a skočil mu kolem krku.
„Ano!Ano! Ano...." Vydechl jsem mu do krku a po tvářích mi začali téct slzy. Nasadil mi prstýnek, který byl mimochodem opravdu moc krásný.
„Děkuju." Zašeptal a z jeho hlasu bylo poznat že také brečí.
„Miluju tě." Zašeptal jsem a silně ho políbil.

Harryho instagram

❤️💬
Líbí se @louist91 a 1,352,435 dalším

@harrystyles You all probably know what's going on....... ❤️ 📍New York

Komentáře jsou vypnuté

Tak po nějaké době tu máme další. Jen předem dávám vědět že je to jedna z posledních. Ale pokud by měl někdo zájem, až dopíšu tento příběh, začnu psát nový. Takže se potom určitě můžete podívat. 🤍
All the love x