Love For Me//mxm

02 Cizinec

Týdny utíkali jako voda. Roseho krámek navštěvovalo každý týden více a více lidí, i když to žádné terno stále nebylo. Victor mu stále dělal věrného parťáka, který vy nejraději nedělal nic jiného, než stále jen něco papal. Akorát u něj Rose znovu stál, u jeho pěkného terária, když se podíval z výlohy ven a zahleděl se na nebe. Černé mraky se honily ze strany na stanu a vypadalo to, že každou chvilku začne pršet. Ani sluníčko už dávno nesvítilo a najednou byla všude tma.

Rose se nemýlil, když si myslel, že začne pršet. Zrovna když stříhal látku pro jednu z jeho věrných zákazníci, jednu straší paní, která šila pro svá vnoučata, do skla výlohy se opřelo několik prvních kapek. Několikrát zahýbal s jeho čistě bílýma ušima a dál se soustředil na jeho práci.

,,To je ale dnes počasí," oddechla si starší beta, který se Omeze představa už před několika týdny jako Agáta. Byla opravdu milá a dokonce Omeze už několikrát donesla něco sladkého na zub. A to že měl Rosalline sladký jazýček!

,,Celý týden si to počasí dělá co chce," usmál se Rose, když akorát dostříhal poslední kousek příjemně růžového úpletu, ze kterého bude Agáta šít tričko pro její osmiletou vnučku. Agáta vypadala na svůj věk skvěle a byla jedna z mála vlků, které k němu do odchodu chodili. Pokaždé měla svoje vlasy vyčesané do vysokého drdolu a na jejím krku vyselo několik ručně vyrobených náhrdelníků ze dřevěných korálů, které její manžel už léta vyrábí ze dřeva. Obchod se dřevěnými výrobky jejího manžela bych v jejich smečce známí a samotná Luna měla na její svatbě před několika lety náhrdelník právě vyrobený jeho rukama. To si Rosalline samozřejmě nepamatoval, řekl mu to jeden večer otec, když se o jeho zákazníci doma zmínil.

Hned jako Rose látky dostříhal, zabalil je do malé krabičky, aby se dobře přenášely a nemačkaly se, a ovázal je barevnou stužkou. Na počítači, který mu nainstaloval Alexander, zadal cenu a látky Agátě prodal. Nechala mu malé dýško, které si schoval do kašičky v podobě kaktusu hned vedle monitoru počítače. Šetřil si tak na drobnosti, které mu sem tam padli do oka.

,,Rosalline, jsi tak pěkná omega, jak je jen možné, že stále nechodíš s kulatým bříškem? V tvém věku už jsem čekala svoje třetí dítě!" Zeptala se Beta zvědavě. Uklidila si peněženku do její látkové tašky společně s látkami a neměla se k odchodu. Rose s tím neměl žádný problém, byl společenský a miloval společnost cizích lidí. Rád si s nimi povídal a vyměňoval všemožně historky.

Rosalline se ale tentokrát malinko nervózně zasmál. ,,To víte, čekání na prince na bílém koni je někdy zdlouhavější, než by se mohlo na první pohled zdát."

Nelhal. Opravdu by se dalo říct, že čeká na svého prince na bílém koni, který stále ne a ne přijet. Když on nemůže za ním, ten princ, Alfa z jeho snů, musí dojet za ním. Agáta se tiše zasmála a poplácala Omegu po rameni. Rose zavrtěl ocasem a zakmital ušima.

,,Jednou se přeci pro někoho tak hezkého musí někdo najít! Škoda jen, že jsou všechna má dvojčata už zadaná," Agáta zakývala hlavou. Byl pro ní očividně čas odejít, protože když se podívala na hodinky na svém zápěstí, vyvalila oči. ,,To je hodin, vnoučata mají přijet na víkend!" S těmi slovy se s mladou Omegou rozloučila a odešla. Rosalline byl zase jednou v obchodě sám.

Když byl čas na oběd, zašel do své malinkatí kuchyňky a z ledničky si vyndal polévku, kterou si nechal ohřát v mikrovlnce. Victorovi donesl nakrájené jablko s hruškou v jeho mističce a položil mu ji do terária na vyhřátý písek. Sluníčko bylo zalezlé, proto mu musel svítit jeho speciální lampičkou. Nejdříve vypadal, že se na jídlo vyprdne, ale nakonec k misce dolezl a celou ji snědl. I Rose dlouho s jídlem nečekal a svoji vlastní misku s polévkou snědl snad během pěti minut. Byla ze včerejšího dne, kdy si ji Alexander skoro vydupal, protože mu pečené maso nestačilo. Co by pro něj Rose ale neudělal, když i on sám pro něj dělá první poslední.

Když dojedl, odložil misku s lžící do dřezu a použití nádobí umyl. Hned potom se vrhl na práci, kterou mu zadala Luna. Chtěla ušít nový oblek pro jejích druhého nejstaršího syna, na kterém po útěku neznámo kam jejího nejstaršího syna, který měl být původně Alfa, zbyl post budoucí Alfy smečky. Nadšený z toho nebyl, sám to dával najevo častým útěkem ze společenských akcí a podobně. Kdo by se mu divil, byl mladý a chtěl si užívat. Narozdíl od jeho staršího bratra se sice s lidmi bavil, ale nikdy o ně neprojevil sebevětší zájem.

Rose si připravil míry, které mu Luna přichystala a začal si rýsovat střih. Nebylo to hotové během chvilky, ušít oblek dá opravdu práci a protože byl pro někoho, jako je jeho budoucí Alfa smečky, chtěl aby byl perfektní a bez žádné sebemenší chybičky. A asi taky proto, protože byl tak zabraný do práce, si nevšiml, že zvonek od vchodových dveří se rozezněl a do obchodu přímo vletěl jistý muž.

Rosalline nastražil uši, zvednul hlavu, a než mohl jakkoli zareagovat, byl stažený k zemi někým o dost vyšším, než byl on sám. Cizinec mu zacpal pusu, aby byl ticho a Omega se staženým žaludkem pomalu ani nedýchala. Rosalline nevěděl kdo to byl nebo co po něm chtěl. Bál se a chtěl, aby se nějakým záhadným způsobem v obchodě objevili jeho dva bratři a zachránili ho.

Cizinec byl ticho a sám se nehýbal. Jeho velká ruka byla stále položená na Omegy ústech. Rose měl strachy ocas schoulený mezi nohama. Před jeho výlohou po chvilce uslyšel proběhnout několik lidí a podle zvuků co vydávali, nebyli vůbec nadšení. Jeho obchod ale minuli a po další chvilce bylo zase úplné ticho, až na hlasité údery kapek do skel výloh.

Cizinec hlasitě, jakoby snad s úlevou, vydechl. Dal svoji ruku z Omegy pusy konečně pryč a dal ji vedle její hlavy stejně tak, kde mě tu druhou a vytáhl se nahoru, aby muži pod ním viděl přímo do obličeje. A musel uznat, že to, co viděl, stálo za to. A kdyby Omega pod ním strachy nezakňučela, byl by schopný se s ní okamžitě vykousnout. A popravdě? I vyspat. Ale takový kurevník to zase nebyl.

Cizí muž zamrkal a zvedl se na nohy. Pomalu na ně pomohl i Omeze a chytil ji za ruku, aby ji uklidnil. Moc dobře věděl, jak s omegou zacházet - opatrně a hlavně něžně.

,,Jsi v pořádku?" Zeptal se, když se na něj omega konečně podívala. Její uši byly napláclé na její hlavně, v očích měla slzy. Kdyby věděl, že je ten krám nějaké Omegy, ani by do něj nešel, jenže byl pro něj nejbližší a jevil se mu jako nejlepší možnost shovky. ,,Nic ti neudělám, omlouvám se, musel jsem se někam rychle schovat... víš?"

Rosalline se malinko uklidnil. Očima si cizince prohlédl od paty až k hlavě. Člověk, pomyslel si. Tomu bych dokázal utéct. I jako omega měl mnohem větší schopnosti jak kdejaký člověk. A jak si ho tak Rose prohlížel, člověk předním nevypadal, že by mu chtěl ublížit. Dokonce mu připadalo, že už ho někde viděl, ale protože nebyl cítit jako vlk, a tudíž byl člověk, nikdo ze smečky to být nemohl. Jeho vlasy byly černé, na jeho hlavě měl položené stejně tak černé sluneční brýle. Oči měl tmavé, až by se v nich jeden dokázal ztratit. A podle trička, které mu bylo rozhodně minimálně o velikost menší, byly vidět jeho svaly. Někdo takový byl pro omegu hotový zákusek.

,,Jsem Valentine, zapletl jsem se z nepříjemnou skupinkou lidí a potřeboval jsem se na chvilku schovat," řekl cizinec, když ucítil, že se omega začala uvolňovat.

Rosalline se nadechl. Tváře mu malinko zrůžověli a přísahal, že jeho srdce bušilo jako splašené.

,,Rossaline."

,,Hm?"

,,Já... jmenuju se Rossalinne."