Love For Me//mxm

01 Chci pro sebe Alfu

,,Victor, nedáš si něco dobrého?" Nakláněl se přes svůj bílý stůl, který měl ve svém obchodě na stříhání látek, Rosalline. Spokojeně si pohupoval svým čistě bílým ocasem ve vzduchu. Jeho rozkošné zvířátko, agama, se na něj podívala a olízla si tlamičku. ,,Co třeba salátek?" Usmál se Rose od ucha k uchu. Svoje zvíře miloval, proto nesměl chybět v jeho rozkošném obchůdku. Dokonce mu jeho bratr díky jeho prosbám - a taky díky tomu, že ho jeho bratr Alexander nemůže odmítnout za žádnou cenu - nechal udělat terárium přímo v okně výlohy, aby na něj mohlo svítit letní slunce a měl výhled na svět kolem sebe. Victora, jeho Agamu, si Rosalline vyprosil k jeho osmnáctým narozeninám. Chlupatého mazlíčka mít nikdy nemohl, protože byl Alexis alergický na chlupy.

    Což je docela ironie, když má doma bratra Omegu, který líná dvakrát do roka.

Victor mu samozřejmě neodpověděl, jen na něj tupě čučel a znovu si olízl hubičku. Byl roztomilý. A protože Rose neměl momentálně žádného zákazníka, nechal Victora na stole chvilku samotného, aby mu mohl z ledničky, kterou měl v jedné malé místnosti za kasou, přinést kus salátu. Victor se po něm mohl utlouct, ale nikdy nebude lepší, jak čerstvě natrhané trojlístky a jetel. Dalo by se říct, že pro něj byl Victor momentálně jeho jediný přítel. Protože Shiro, jeho kamarád a stejně tak Omega jako Rose, si našel před pár měsíci pár a snaží se s ním začít rodinu. Rosalline mu záviděl, také chtěl konečně poznat někoho, s kým by mohl strávit zbytek jeho života a vychovávat jejich děti.

Rose si hlasitě oddechl. Protáhl se, aby si malinko narovnal záda a upravil si svůj obojek na krku, který ho chránil před případnými útoky Alf. Nosit ho žádná omega nemusí, ale jeho bratři trvají na tom, aby ho poctivě nosil všude kam se jen hne. Když byl s polohou obojku spokojený, zasoukal si svoje tričko lépe do jeho volných kalhot, aby nikde nekoukalo a protože se očividně nikdo nechystal přijít, ostatně jako každý jiný den kromě Luny jejich smečky pro opravené oblečení, sedl si za svůj šicí stroj a začal tvořit. Měl nastříhaných několik dětských rukaviček pro novorozeňátka, aby je mohl ve svém obchodě prodávat. Byl nadšený, když tohle místo od rodiny dostal, konečně mohl dělat i něco pro sebe, co ho dělalo šťastným. I když většinu času trávil tím, že opravoval uniformy pro jejich smečku, ale i tak se zabavil. Jeho práci měl rád.

Nejčastějšími zákazníky v jeho obchodě byli lidé, ne vlci. I když žili hned u lesa, park kousek od jejich domu byl známí po celém městě, proto do jeho obchodu nejčastěji chodili maminky s dětmi, které doma také rády šily. Měl tak několik stálých zákazníků, ze kterých si omega sama pro sebe dělala přátele.

Ani si neuvědomil, kolik času nad šitím strávil. Bylo léto, takže i když byl večer, bylo venku stále světlo. Jediné, co ho od šití odtrhlo, byl zvuk zvonku, který se rozezněl po obchodě pokaždé, když se otevřeli jeho dveře.

,,Ah, vítej-" zvedl Rose hlavu, ale zastavil se, když si všiml, že tím, kdo do obchodu přišel, nebyl nikdo jiný než jeho bratři. Byla středa a oba dva mají po práci fotbal, do kterého jsou tolik západní. Proto oba dva přišli zpocení, s brašnou před rameno. Rose se usmál. ,,Ahoj!"

,,Drahoušku!" Rozhodil rukama kolem sebe Alexander, ,,nečekal jsi dlouho? Podívej kolik je hodin, bůh ví, jakej imbecil by sem mohl kdykoli přijít," zavrčel si tiše pod nos a obejmul svého mladšího bratra. Jeho brašna skončila někde na zemi při jeho cestě za Rose. Jenže i ten ho od sebe rukama odtlačil se slovy, že nemá žádný zájem o to být mokrý od jeho potu. Alexander vypadal ublíženě, ale tahle milovaná Alfa se z toho dostane.

Ah... přesně oni dva jsou ten důvod, proč stále nemá pár. Přitom po něm jeho omega už tolik touží a začíná být netrpělivá. Už před nějakou dobou na svém těle poznal, že chce nosit dítě a nechtěl už dlouho čekat. Omegy takový pocit dostávají už často od svých dvaceti let. Na Rosalline to přišlo ve čtyřiadvaceti. A ten pocit byl silnější a silnější, myslel si, že z něj snad vyletí z kůže.

,,Co jsi to tvořil? Nějaké nové zboží? Pomůžu ti ho hodit na web," řekl Alexis, když dal svému dvojčeti malý pohlavek za otravování jejich mladšího sourozence. Oba dva byli tak vysocí, až se Rose několikrát přistihl, jak jim závidí. Ještě aby to byla nějaká timprdlátka, když jsou oba Alfy plné svalů. Rose sám nebyl žádný skrček, měl bez dvou centimetrů metr sedmdesát a svoji výšku rád zveličoval podpatky. Rosalline rychle došil posledních pár rukaviček a špendlíkem je spojil k sobě, aby je nepomíchal s jinými.

     ,,Za to ti budu moc vděčný," odpověděl Rosalline, zvedl se ze své židle a šel uložit rukaviček na jejich místo na jednom z regálů. Alexander pro něj vypnul stroj a zhasl světla v zadních místnostech. Zalovil do šuplíku, kam si Rose ukládá věci, pro klíče od obchodu, aby mohl zavřít a položil je na pult. I když si Rose jejich pozornosti moc vážil, už dávno nebyl žádné stěně a jejich chování mu někdy přišlo... malinko otravné. Nikdy jim to ale neřekl, nechtěl je ranit a až příliš je oba miloval.

     Když potom všechno na regálu upravil tak, jak chtěl, došel si pro Victora, kterému oblékl jednoduché vodítko kolem předních pacek aby mu v případě neutekl, a položil si ho na rameno. Victor se jeho drápky zachytil za Rose tričko a zase, jako už po několikáté, se olízl.

     ,,Na to, že mu je šest let, vypadá stále dobře," prohodilo jedno z dvojčat, když si Agamu prohlíželo.

    ,,Šest let je pro něj puberta," odpověděl s rukama v bok Rose. Alexis jen pokrčil rameny, vzal ze stolu klíče a batoh Omegy, který si hodil před jeho volné rameno - na tom druhém mu už znovu vysela jeho sportovní brašna - a vydal se směrem ke vchodovým dveřím, které otevřel a čekal, až jeho bratři vyjdou ven. Rosalline naposledy zkontroloval, jestli má všechno a sám vyšel ven. Alexis pečlivě zamkl a společně se tak vydali směrem k jejich rodinnému domu, kde na něj jejich matka čekala s teplou večeří.

     Že se vůbec Rose ještě diví, že nemá žádného nápadníka, když má kolem sebe v jednom kuse jeho bratry, jeho dva soukromé a neplacené bodyguardy.