Hey Angel (Ready To Run)

5.

    Harry přibruslil k mantinelu a začal otevírat jedny dvířka.

    "Pojď taky na led." začal mě přesvědčovat.

    "Vůbec na tom neumím, naposledy jsem na bruslích stála před několika lety." bránila jsem se, i když mi  bylo jasné, že stejně na led půjdu, jen jsem se to snažila oddálit.

    Zavázala jsem si půjčené brusle s zašedlýma tkaničkama a nejistě jsem se postavila na led a hned si málem rozlámala všechny kosti v těle.

     "Páni, takže jsi nelhala," smál se Harry "neboj se, za chvíli si budeš jistější."

    A měl pravdu, po několika nejistých minutách jsem byla rychlejší a zkoušela jednoduché točky. Harry kolem mě kroužil a široce se usmíval.

    Přibruslil k nám vysoký blonďák s drzým úsměvem.

    "Jsem Paul, jsem ve stejné skupině s Harrym." představil se.

    "Olivia." pochybovačně jsem se na něj podívala a zaznakovala Harrymu celou situaci. Když si všiml Paula, zamračil se a na tváři očividně nucený úsměv. To asi ale blonďákovi nevadilo, a dál se na Harryho povýšeně díval.

    Následoval krátký rozhovor, kdy Harry Paula zlostně propaloval očima, Paul se nakrucoval a já se snažila všechno Harrymu překládat.

    "Tak se uvidíme na soutěži," ušklíbl se Paul a odjel. Neměl jsem z něho dobrý pocit, zdálo se, že se mezi ním a Harrym událo něco, o čem nevím.

    "Proč byl takový?" otočila jsem se na Harryho, který se ošil a sklopil pohled na špičky svých černých bruslí s bílými tkaničkami a otlučenými patami.

    "Víš, při trénování na soutěž před 4 roky jeho partnerka zakopla, spadla na něj a on si tím zvrtl kotník, tak ji přidělili ke mně. No, mezi nimi se dělo něco trochu romantického, ale on se na ní po tomhle vykašlal, že prý si najde někoho, kdo je schopnější. Já a Melissa -tak se jmenovala- jsme spolu začali chodit, víš, a on se pak objevil, že ji chce zpět a jak ji miluje. Jenže ona mu řekla, že jsme spolu a ať se k ní už nepřiblíží, že je to blbec a tak. Ale to by nebyl Paul, kdyby mě po jednom tréninku bez Melissy zatáhl za arénu a ještě se 4 kluky mě zmlátil. Kdybych ho ale nahlásil, udělal by to celé znovu, takže jsem v nemocnici řekl, že jsem jim neviděl do tváře." přiznal a já jen třeštila oči. Bylo jich na něj 5? To vážně nikomu neřekl? A, počkat...

    "V nemocnici?" chytla jsem jeho ruku v černé rukavici, která měla zevnitř kožíšek.

    "Jo, on je vlastně důvod, proč jsem hluchý." řekl mi na rovinu a uškrnul se.

    "Cože?! A ty jsi ho nenahlásil? Vždyť ti zkazil život! Kvůli NĚMU mě neuslyšíš říkat že tě miluju, kvůli němu nevíš, jak zní můj hlas, jak zní hlas ostatních, které jsi potkal za poslední 4 roky! Jestli to nenahlásíš, tak to udělám já!" chtělo se mi křičet ještě víc, ale už jsem neměla co.

    "Myslíš si, že mám zkažený život?" bolestně s ušklíbl a vpil se do mých očí. 

   Sakra, došla mi moje chyba.