Hey Angel (Ready To Run)

4.

    19:00

    Ozval se zvonek a já celá natěšená otevřela. Plaše jsem se na Harryho usmála a pustila ho dovnitř. Na rameni měl sportovní tašku a na sobě velkou mikinu a džíny, vlasy mu padaly v mokrých pramíncích do obličeje.

    "Chceš něco k pití?" zeptala jsem se ho a on přikývl. Šli jsme tedy do kuchyně a tam jsem nám udělala čaj.

    "Tak jak to šlo na tréninku?" zvědavě jsem se na něj podívala a jemu se na tváři objevil velký úsměv.

    "Trénuju na závody. Jsou za 2 měsíce, ale chci se na to připravit. Dneska vybírali do prvního kola," pořád se culil jako malý kluk "a já jsem byl jeden z prvních, koho oslovili." slyšela jsem hrdost v hlase a usmála se taky. Hodně to pro něj znamenalo. 

    Vyndala jsem sáčky s čajem a nalila do čajů mléko. Šli jsme do prostorného obýváku a posadili se a pohovku. Dům jsme měli velký a moderně zařízený, ale rodiče tady většinu času ani nebyli, tudíž jsem ho často měla celý pro sebe. Harry se pořád rozhlížel a zkoumal každý prvek obýváku.

    "Máte to tu pěkné." poznamenal nakonec a napil se čaje "nepustíme si film?" navrhl. Trochu mě to překvapilo, ale nechtěla jsem být neslušná, tak jsem jen přikývla a zapnula televizi.

    "Třeba Titanic?" přikývl, tak jsem film pustila, samozřejmě s titulkami, a sedla si na pohovku. Čím smutnější film byl, tím blíž jsem Harrymu byla. Proto jsem k němu na konci byla přitulená, ale jemu to vůbec nevadilo. Obmotal mi ruku kolem ramen a  usmál se.

    "Jak to, že nemáš ani mokré oči?" zeptala jsem se a zamračila se. Jak může někdo u takového filmu nebrečet?

    "Vidím to už po několikáté." pokrčil rameny. Zadíval se mi do černých očí, a já jemu do jeho světle modrých. Opřela jsem se mu o čelo, a on mě políbil. Celé to trvalo chvíli, mně to ale přišlo jako věčnost. Uculili jsme se na sebe a já si odhrnula pramínek vlasů z obličeje.

    "Neobjednáme si večeři?" navrhla jsem s úsměvem a natáhla se pro notebook. Vybrali jsme jídlo, a po čtvrthodině k nám přijela dodávka.

                                                                           """"""""""""""""""" 

    Měsíc později

    "Můžu s tebou jít po škole na trénink?" znakovala jsem Harrymu před poslední hodinou a on přikývl. Víc jsme si toho "říct" nestihli, protože zazvonilo a do třídy vpadla učitelka. Poslední měsíc jsem se znakovou řeč snažila naučit co nejlíp, pořád mám ale nějaké ty mezery, často to doplňuju gestikulováním, ze kterého se stejně nic nedá poznat.

    Za poslední měsíc se nic moc neudálo. Vždy jen miliarda testů ve škole, pak většinou kreslení a někdy jsem chodila dívat se na Harryho při jeho trénincích. Opravdu mu to šlo, zato já jsem byla jako slon v porcelánu, na bruslích jsem stála asi dvakrát v životě.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Děkuju za 116 přečtení u Love You Goodbye! Doufám, že se takového úspěchu dočká i tahle knížka :D

Jinak veliké díky @Zik_cat_ za všechny hvězdičky a komentáře!!