Hey Angel (Ready To Run)

6.

   "Samozřejmě, že ne, tak jsem to nemyslela..." jenom to zhoršuju.

    "A to ti mám věřit jak, pověz mi. Přesně tohle jsi řekla. A víš co? Asi to tak i je, jen všichni předstírají, že se nic neděje. Jak moc je ti příjemné se ukazovat s hluchým klukem? Jak moc ti vadí se mnou mluvit, když musíš všechno opakovat nebo mávat rukama?" naštval se. Ale kdo by mu to vyčítal, že ano.

    "Není mi to nepříjemné Harry, nic takového jsem neřekla. Nechala jsem se unést, naštvala jsem se kvůli Paulovi. Nemůžeš si přece myslet, že bych něco takového řekla naschvál, ne?" snažila jsem se urovnat situaci, ale to se -jak jinak- nepovedlo.

    "Víš, dost možná si to i myslím. Takových tady bylo už dost na to, abych ti tohle jednoduše uvěřil. Asi... asi bychom si od sebe měli odpočinout, výš?" a bez čekání na mou odpověď se otočil a s bruslemi přes rameno se rozešel ke dveřím arény. Jo, tolik k mému umění ve vztazích.

    Po chvíli zírání na místo, kde ještě před minutou stál Harry jsem se sbalila a šla domů. Lehla jsem si do postele a i přes všechny snahy mi z očí začaly téct slzy. Sedla jsem si ke stolu a vytáhla skicář a uhel. Na papíře se začal rýsovat obrys jeho obličeje a s každou minutou se zdokonaloval, stejně jako moje tvář vedle něho. A  pugét růží, co mi jednou donesl. Po několika hodinách jsem skicář zavřela a přesunula se k učebnicím a sešitům, u kterých jsem nakonec usnula.

                                                                   """"""""""""""""""""""""""""

    Ráno jsem se probudila na zemi, jak jsem spadla ze židle u stolu. Celá rozbolavělá jsem přešla ke skříni a oblékla se. Neobtěžovala jsem se s malováním a vyčistila jsem si zuby, seběhla do předsíně a s taškou v ruce jsem se vydala na autobus. Cestou jsem se stavila ve Starbucks a vyzvedla si dvojitou kávu.

    Ve škole jsem místo ve třídě počkala v knihovně a přišla jsem těsně před zvoněním. Když jsem si sedla do lavice, hned jsem si všimla Harryho dívajícího se mým směrem. Jakmile se ale setkal s mýma očima, pohledem uhnul do sešitu.

    Za další 2 měsíce to bylo tak nějak podobné, jen od jednoho dne vypadal Harry ještě vyděšenější, ve škole jsem několikrát zahlédla Paula.

    Ráno Harryho soutěže jsem se rozhodla že půjdu. Asi to jen všechno zhorší, ale chtěla jsem to zkusit. dorazila jsem tam přesně na čas a akorát na Harryho vystoupení.