Shadows Of The Past// Larry Stylinson [Book 2]

18: Breath in, breath out

Takže... Chtěla jsem jen říct, že.... Nezabíjejte mě prosím!!!! Já ho původně vážně nechtěla zabít, věřte mi.. A i přes tohle to prosím dočtete do konce. Maya.

Loui's pov
Miminko poslední dny pěkně zlobí. Jakože až moc.. Myslím, že to brzy přijde a každým dnem se bojím víc a víc... Ano, Harry se sice snaží mě uklidit, ale když když si prostě něco myslíte, tak to nikdo moc neovlivní... Uvidíme...

Harry's pov
Momentálně nejsem doma. Musel jsem nečekaně odjet pryč. Jsem ale jen kousek od domu, kdyby něco.

,,Ne Jeffrey, nemůžu odj-"
Pokouším se domlouvat s Jeffreym, ale přeruší mě vyzvánění telefonu.

,,Ano Lou?"

,,P-počkej cože? Už?"

,,Víš co? Sanita bude rychlejší než já. Přijedu za tebou do nemocnice, ano?"

,,Dobře. Ale nezapomeň, hlavně dýchej, ano?"

,,Lou bude to v pořádku! Přestaň a počkej, Jeffrey už ti volá sanitku. Dobře?"

,, Zvládneme to lásko. Ahoj"
Položil jsem hovor. Jeffreymu to došlo a sanitku zavolal.

,,Jeffrey já se bojím"
Začalo na mě v autě všechno doléhat.

,,Harry uklidni se! To se zvládne. Vážně. Věř mi"
Asi už toho Louiho chápu. Tyhle slova vážně nepomáhají.

Když jsme s Jeffreym přijeli k nemocnici, kam Louiho přivezli, rozloučil jsem se s ním a utíkal za Louim. Bylo to strašně rychlé. Už byl na sále a byl uspaný... Doktor řekl, že to museli hodně zrychlit. Jinak by to bylo moc riskantní. Ani jsem mu nestihl říct že ho miluju....

Teď už u něj sedím a doktoři se připravují na začátek operace...
Držím Louiho a ruku s hladím ho po hřbetu ruky.

,,Dobrý den, jak je na tom pacient?"
Přijde doktor na sál.

,,Je uspaný. Máte ale maximálně dvě hodiny. Nemůžu toho do něj dát víc. Ano?"
Ozve se další člověk, sedící u přístrojů, kterými kontroluje Louiho životní funkce.
Doktor jen kývne. Nevypadal moc nadšeně...

,,Můžeme"
Řekne doktor a sestra mu začne podávat příslušné nástroje.

Všechno se zdá být tak dlouhé. Je to nekonečné... Po chvilce ale vytáhnou malé a úplně bezvládné tělíčko.... Doprdele.... Proč!? Doháje co se děje!? Proč nepláče!?
Na pár sekund se mi zastaví srdce, než se ozve ten pro někoho nepříjemný, pro mě ale ten nejlepší zvuk. Dětský pláč. Začnu se smát, jako bych si dal něco na posilněnou před tím, než jsem sem šel. To nevadí! Hlavní je, že to malé žije. Ještě aby mi to přežil Lou.
Všechno zatím probíhá v klidu. Jen vidím, jak se Louimu klidně nadzvedá hrudník. To se ale v jeden moment úplně posere.... Všimnu si, že se mu přestane pravidelně hýbat hrudník.

,,Zástava!"
Vykřikne doktor a začne masáž srdce.
Já začnu panikařit a jsem jako bezmocný.

,,Sakra co se děje!?"
Křiknu.
V tu chvíli ke mně přijde sestra a snaží se mě dostat ven.

,,Pojďte ven pane Stylesi!"
Chytne mě za ramena a snaží se mi pomoct k východu. Mně se pochopitelně nechce, protože chci být sakra s ním!
Po chvíli ale pochopím, že bych tam jen překážel. Dobrovolně se teda zvednu, naposledy ho políbím a odejdu za sklo. Celou dobu ale všechno pozoruji.
Sakra proč nedýchá! Louisi Tomlinsone sakra nesmíš mě tu nechat! Mě a ani to malé! Vlastně ještě ani nevím, jestli je to kluk nebo holčička... Lou tak strašně chci, abychom se to dozvěděli spolu...

Už je to skoro dvacet minut... PROČ!? LOU SAKRA PROČ!?
Je to nejdelších dvacet minut mého života...
Je tak nechutně depresivní, dívat se na vlastního partnera, který vám sakra umírá před očima... Doprdele on umírá!!!
Mám tepovku tak 180 minimálně.... Proboha tohle je odporně dlouhé!! Sakra Lou naskoč prosím!!

Neboj se
Začne mluvit moje podvědomí.
Jak se mám doprdele nebát!? Umírá mi před očima přítel!!!

Oba doktoři, kteří Louiho resuscitovali, jsou úplně vysílení. Je to víc než dvacet minut... Oba doktoři nakonec přestanou... Jeden z nich koukne na hodinky a něco řekne... Oba stojí se sklopnou hlavou...
TO NE! Sakra to ne!!!!
Bez přemýšlení vejdu na sál, přímo k němu... Obejmu ho jak to jen jde, naposledy ho políbím a začnu mu šeptat...
,,Lou já tě vždycky miloval. Miloval jsem tě nejvíc na světě... A pořád miluju..." Začnou mi kapat slzy...
Vím, že se mě snažili doktoři už na začátku zadržet, ale já s ním musel být až do konce...

,,Miluju tě Lou"
Líbám jeho čelo a úplně se rozbrečím..

,,Co to je? To je chyba?"
Všichni se najednou zastaví. Já taktéž zvednu hlavu a vidím, že přístroje se znovu rozjely... Anesteziolog překontroloval Louiho tep a zjistil, že je hmatný... Ten přístroj nelže... Lou žije!! Netuším jak, když byl před chvilkou mrtvý, ale ŽIJE! Okamžitě odejdu ze sálu a oni pokračují v operaci...

Vidíš? Já nelžu.
Ozvalo se zase podvědomí. Já to nechápu! Nerozumím tomu, že mám v hlavě nějaký hlas, který předvídá budoucnost...
Šílené...

Když úspěšně dokončili operaci, doktor mě konečně pustil za malým. Ano, je to kluk! Oliver Styles. Miluju ho už teď! Ještě aby ne! Když svou novou malou lásku chovám, přijde ke mně doktor.

,,Pan Tomlinson byl obrovsky statečný. Nechápu to. Říká se tomu zdánlivá smrt, nebo pokud chcete, tak Lazarův fenomén.

(Že jste se lekli, co? Jojo, já taky do poslední sekundy ještě netušila jak to bude. Maya :D)

,,Takže tohle se nestává?"

,,To se teda nestává. Do teď jsem o tomto četl pouze v knihách. Nikdy jsem to do dnes nezažil... Je to prostě zázrak. Celé tohle těhotenství je vlastně zázrak. Opravdu to nechápu. Je to ale velice příjemná novinka, ne?"

,,No to si teda pište!"
Vykřiknu a až potom si uvědomím, že jsem v nemocnici. Doktor mě potom zavedl za Louim. Náš malý musel na vyšetření.  Ano, je to kluk! Lou tak krásně klidně spal.... Jsem tak strašně rád že to zvládnul...
Já bych to totiž nezvládnul...

Zdravím podruhé!!! Musela jsem to vydat tak brzo, protože jsem dneska fakt neměla co dělat, protože jsem byla v nemocnici. Tak jsem psala a vzniklo tohle. Nebudu lhát, chtělo se mi během psaní chvilinku brečet, ALE zvládni jsme to!! Tak Lou žije a já slibuju, že už vás nebudu štvát žádnou smrtí a už to bude jen dobré ;)
Mimochodem, nejspíš to zakončím ve dvacátém díle. Ještě ale nevím, tak uvidíme :D Zatím!! Maya <3