Shadows Of The Past// Larry Stylinson [Book 2]

5: Tell me you're wrong

Speciálně pro niky_navratilova :D <3

Harry's pov
Rozklepanou rukou vezmu do ruky vyzvánějící telefon...

,, P-prosím?"
Ozvu se, když hovor přijmu.

,,Dobrý den. Chtěla jsem vám oznámit špatnou zprávu a vyjádřit upřímnou soustrast."
V tenhle moment se mi zastavil svět... Toho člověka na druhé straně jsem nenechal doříct tu větu a přerušil ho hysterickým křikem.

,,Moment?"
,,Haló?"
,,Pardon, poslouchejte mne prosím"
Ozvalo se z telefonu.

,,Louis zemřel!? A co proboha to malé!?"
Začal jsem ječet.

,, Pardon? Louis? Mluvím s panem Smithem? Ležela u nás paní Smith s pokročilým stádiem rakoviny"

Zarazím se, když slyším tohle.

,,Louis žije?"
Vyjeknu a jsem lehce těžce zmatený.

,,Proboha moc se omlouvám pane Stylesi! Ano, pan Tomlinson je v pořadu. Teda v rámci možností. Stále se neprobírá, ale žije"

Spadnul mi obrovský kámen ze srdce... Položil jsem hlavu na volant a myslel, že jsem se momentálně podruhé narodil... Ani jsem nebyl naštvaný. Byl jsem šťastný... Můj Lou žije...
Sestra se začala moc omlouvat ale jak jsem říkal... Byl jsem šťastný... Bylo mi to jedno. Sestře jsem rovnou řekl, že jsem na cestě tam. A nic nenamítala.

Po příjezdu se mi ještě jednou moc omluvila a zavedla mě za mou spící princeznou...

,,Lou miluju tě. A ty to zvládneš"
Říkám, když ho chytám za ruku. Nechci ho už nikdy pustit...

,,Tak moc bych si přál znovu vidět ty tvé krásné modré oči... Chci se do nich podívat a říct ti, jak moc tě miluju... Co bych dal za to abych ti mohl říct, že tě miluju a že čekáš miminko "

,,Ehm dobrý den. Můžu?"
Vstoupí do pokoje nějaký muž.

,,A vy jste?"

,,No.... Já jsem.... Já jsem viník té nehody. Přišel jsem se omluvit...  Vážně jsem se zachoval jako idiot. Byla to moje chyba. Byl jsem ještě trochu pod vlivem z minulé noci. A co se týče těch fotek které jsem stihnul vyfotit místo toho abych zavolal sanitku, tak..."
Nesnesl jsem dál jeho odporný hlas...

,,Víš co? Stačí. Je už nechci nic slyšet. A není na místě se omlouvat mně, ale Louimu. To ON se kvůli tobě možná neprobudí ty debile! A odejdi! Vypadni ty kreténe!"

,,O-omlouvám se! Vážně je mi to moc líto já-"
Začal cosi koktat a snažil se vyplodit smysluplnou větu, ač se mu to moc nedařilo.

,,Drž hubu a vypadni, děkuju. A HEJBNI KOSTROU, nebo ti budu muset pomoct!!"
Nechtěl jsem v nemocnici řvát, ale moc jsem se neudržel...

,,Pánové co se děje? Klid! Pro pana Tomlinsona to není moc dobré"

,,V pořádku. Tady PÁN už odchází."
Ten člověk to pochopil a díky bohu odešel.... Neměl jsem náladu se na něj dívat víc, než bylo potřeba...
Po dalším dni, kdy se Loulou neprobudil, jsem se vrátil domů za Anne... Už má jen jeden den... Co když to nezvládne.... Co když se neprobudí?
Přišel jsem za Anne, která si vařila čaj. Všeho nechala a objala mě.

,,Anne on se neprobral..."
Řeknu, když jí brečím do ramene.

,,Neboj se, on to zvládne"
Pošeptá mi a zůstává v objetí.

Zdravím! Doufám že jste čekali, že vám tady ten díl ukončím a Louiho tím  definitivně zabiju. A víte co?
Neukončím! Takže enjoy a dozvíte se, jak to dopadlo. Nejspíš :DDD Než budete pokračovat, napište do komentářů co si myslíte!!!
Zatím ENJOY!
niky_navratilova ano ano, mám tě ráda😂❤️

Harry's pov
Dnes jsem skoro vůbec neusnul.... Nemohl jsem usnout po představě, že to zítra bude naposled, co Louiho uvidím.... Naposledy, co ho budu moct chytit za ruku. Naposled co mu budu moct říct, že ho miluju.... Naposled, co budeme spolu...
S těmito myšlenkami usínám. Ne na moc dlouho, protože mě vzbudil zvuk telefonu.. Ne ale TEN zvuk telefonu, na který jsem čekal. Byl to budík.
Vážně jsem spal jenom hodinu...? To nevadí, musím za Louim... Co kdyby....
Zvednu se z postele a snažím se jít přes dům tak, abych nevzbudil Anne. Povedlo se a vyrazil jsem. Už to mám jako rutinu. Každé ráno v sedm Sednu do auta, v sedm hodin patnáct minut přijíždím ke Starbucksu, beru si své kafe, nasedám do auta a v sedm hodin a čtyřicet minut jsem u Louiho. Dnes tomu nebylo jinak. Opět a zase jsem přesně v sedm hodin a čtyřicet minut usednul ke své spící princezně... Pokaždé mu povídám co je nového a co se děje. Dnes jsem mu rozhodl poprvé říct o tom, že je těhotný. Bál jsem se.

,,A taky je tu ještě jedna věc. Pamatuješ si na tu noc, kdy jsme byli úplně opilí a slyšel nás celý dům? Tehdy se něco stalo. Možná mi to neuvěříš, ale otěhotněl jsi"
Držel jsem ho za ruku. Bylo to neuvěřitelné... Jako by mi ji zmáčknul...
,,LOU!? Lou ty jsi mi zmáčknul ruku!"
Stoupnul jsem si a začal ho hladit po obličeji.
,,Lou udělej to znovu, prosím!"
Jak js m řekl, tak udělal. Proboha! Tak strašně moc mě to zahřálo u srdíčka...

,,Hazz-Hazza"
Zamumlal a OTEVŘEL OČI!

,,Lou! Proboha ty... Ty jsi otevřel oči!"
Začal jsem plakat štěstím.

,,Neb-nebreč"
Řekl a snažil se mě pohladit po obličeji.

,,V klidu lež já-já dojdu pro sestru, ano?"

,, Neodcházej, prosím..."
Znovu promluvil. Jak MOC mi ten jeho hlas chyběl...

,,Neboj se. Potom už budu jen s tebou a nikdy tě nepustím"
Řekl jsem a KONEČNĚ mohl spojit naše rty. Tak strašně mi to chybělo....

Loui's pov
Nemám tušení, co se dělo ani kde jsem, ale co jsem pochopil, tak jsem v nemocnici a něco se stalo. Hazza mi to bude muset vysvětlit, protože já jsem trošku zmatený. To že jsem v nemocnici se mi potvrdilo, protože Harry po mém probuzení přivedl zdravotní sestru a ta následně zavolala doktora. Ten mi vše řekl a já nemohl uvěřit vlastním uším. já jsem těhotný.... JAK!? Ne že by mi to vadilo, ale trošku se bojím, ne že ne... Taky jsem se dozvěděl, že mě srazilo auto. To je ale jedno. Teď už je to za mnou a díky bohu žiju. S Harrym. Nemůžu být šťastnější. Harry mi taky vykládal, jak u mě prakticky 24 hodin denně seděl, blázínek můj... Další dny se neobešly bez návštěv, přišla Gemma s Diankou, i Anne. Aspoň tu nebyla nuda.

Tady už je ale vážně konec kapitoly! Snad jste spokojení!😁 Protože já jo😂😁 Teď ale možná kapitola delší dobu nevyjde, protože nebudu stíhat vůbec, ale uvidíme! Zatím!!❤️