A Beautiful Catastrophe (Sebastian Stan) ✓

Epilog

Když Sebastian šel chodbou do jeho útulného bytu, podlaha skřípala. Otevřel dveře a vešel dovnitř, skopl si boty a zavřel dveře, které vydaly zvuk, který dal najevo, že je doma.

„Tatínku!" Uslyšel výkřik ještě před tím, než šel slyšet dupot nohou.

„Blakey!" Seb vykřikl, když uviděl svého syna. Pevně ho objal a políbil na temeno hlavy.

„Chyběl jsi mi," Blake řekl.

„Taky jsi mi chyběl, omlouvám se, že jsem musel pracovat tak dlouho," řekl Seb,  zatímco mu hladil záda, než ho položil zpátky na zem. Sebastian vzal Blakea kolem ramen a zeptal se: „Tak jak bylo ve škole, kamaráde?"

„Začali jsme novou hru!" Zabručel. „Pomůžeš mi s textem?"

„Samozřejmě, že pomůžu," Seb si prohrábl vlasy.

„Přineseš scénář? Já přinesu svačinu."

„Dobře," Blake odběhl a Seb vešel do obývacího pokoje, kde byla Olivia schoulená na gauči s knihou.

Když ho slyšela přicházet do místnosti, zvedla hlavu od knihy a rty stočila do zářivého úsměvu. Liv vložila záložku do knihy a zavřela ji. Natáhla ruce a Sebastian k ní s radostí přistoupil a nechal se od své ženy vtáhnout do teplého objetí.

„Ahoj miláčku," Sebastian se zazubil poté, co ji láskyplně políbil.

„Ahoj Sebby," Liv prohrábla jeho husté vlasy. „Jsem ráda, že jsi doma."

„Já taky," otřel se nosem o její.

Blake došel k pohovce, kde byli, a vylezl Sebovi na klín. I když už měl dávno spát, ani jednomu z rodičů nevadilo, že je stále ještě vzhůru, protože věděli, že chce být jen se svým tátou. Netrvalo mu dlouho usnout na Sebastianovi a jakmile se tak stalo, Sebastian odnesl malého chlapce do svého pokoje a uložil ho do postele.

Když se vrátil, Sebastian sebou plácl vedle své ženy, naklonil se k ní a položil jí ruku na břicho, které vypadala jak velká boule. Stiskl na břicho polibek, než po něm jemně přejel rukou.

„Jak se má tenhle maličký?" Seb se podíval na svou ženu.

„Snaží se mi od dělat záda," Liv se uchechtla.

„Vím, kam bys mohla jít, aby se to napravilo." Jeho zářivě bílý úsměv vyšel najevo.

Zahihňala se, posadila se a otočila se zády k Sebastianovi. Jeho velké teplé ruce jí jemně přejížděly po zádech a ulevovaly jí od bolesti svalů. Jakmile se cítila lépe, tak se mu Liv opřela o hruď, zatímco ji jeho paže objaly a on jí vtiskl několik polibků na krk.

„Nemůžu se dočkat, až se narodí," Sebastian se rozzářil. „A pak budeme mít spolu dvě úžasné děti."

„Jsi tak úžasný táta. Blake se může zbláznit, když tu nejsi, celou dobu fňuká a ptá se mě, jestli ti může zavolat," Liv se zasmála.

„Moc ho miluju. Moc tebe miluju. Miluju naši rodinu a rád se vracím domů." Upřímně jí řekl. „Někdy je těžké uvěřit, že jsme rodinou jen dva roky. Nedokážu si představit, že bych vás teď oba neměl. Nedokážu si představit, že bych se každé ráno vedle tebe neprobouzel, také to, že bych nevyzvedával Blakea nebo s ním nedělal úkoly. Všechny tyhle malinké věci mě dělají doopravdy šťastným."

„Oh Sebe," otočila se na něj a pohladila ho po strništi na tváři. „Moc tě miluju. Co bych si bez tebe počala?"

No to teda nevím," Dobíral si ji. „A Blake má mnohem lepší vlasy od té doby, co jsem si ho adoptoval, musí určitě vstřebává mé geny." Zasmál se.

„No určitě to tak je," Oliviina tvář se zachvěla smíchem, zatímco mu prohrabávala husté tmavé vlasy.

„To rozhodně je," Seb se uculil a naklonil se k ní, aby mohl spojil jejich rty.

„Nikdy jsem si nemyslela, že dostanu tohle..." Přitáhl si ji Seb blíž k sobě.

Sebastian se na ni podíval a zeptal se: „Co tím myslíš?"

„Šťastný konec," odpověděla.

„Ne, to ne," řekl a ukázal ten jeho krásný úsměv. „Tohle je šťastný začátek."

KONEC

Tak příběh je u konce!

Děkuju všem co tu byli od začátku až dokonce a podporovali mě ve psaní!

Mám v plánu asi přeložit další příběh se Sebastianem, ale nevím kdy bych s ním začala, protože už je skoro konec školního roku a budou prázdniny a fakt nevím jak budu mít čas.

Ale samozřejmě bych vám dala vědět, takže kdo by chtěl vědět nějaké info můžete mi napsat do komentu a já by vám pak napsala nebo mě můžete sledovat na wattpad ig účtu : darlingcreaturewt

Ještě jednou děkuju všem co čtou mé příběhy a podporují mě. Vážně si toho vážím.

Tohle je asi pro zatím vše a vidíme se u dalšího příběhu!

<3