A Beautiful Catastrophe (Sebastian Stan) ✓

6. Část

„Je tady moje oblíbená baristka?" Sebastian se zeptal, Kate a Roberta, kteří stáli za pultem, když vešel do kavárny.

„Jo, jsem tady," řekl Robertp a všichni se rozesmáli. Liv vyšla ze zadu, když uslyšela Sebastianův hlas, nemohla si pomoc, ale cítila, jak se jí zachvělo srdce, když viděla, jak zaklonil hlavu, když se hlasitě zasmál. Nemohla popřít, že je hezký, ale přitažlivější pro ni byla jeho laskavost a milost, stejně jako smysl pro humor a jeho zábavná osobnost. Nikdy k nikomu nic takového necítila a to ji děsilo, ale nedokázala si prostě pomoct.

Ahoj Liv, skončili jsme dřív, tak jsem s tebou chtěl jít vyzvednout Blakea," řekl, a podíval se na ni tima svýma jasně modrýma očima.

„Vlastně dnes jde ke kamarádovi, takže ho nevyzvednu," odpověděla.

„Tak, když jsi teď skončila v práci, půjdeme a já ti koupím taco z toho jídelního vozu, co máš tak ráda," Sebastian se opřel o pult.

„Dohodnuto, pane Stane," Liv se zazubila, když ji objal kolem ramen a vyvedl ji na rušnou ulici v New Yorku.

Od Blakeova divadelního představení, které bylo před pár týdny se ti dva ještě víc sblížili. Mluvili spolu více do hloubky, více se navzájem sobě otevírali a dokonce se více i dotýkali. Sebastian to nikdy neřekl, ale neskrýval, to že k Liv něco cítí. Často ji objímal kolem ramen, říkal jí, jak je krásná, a dokonce ji i několikrát držel za ruku. A ona mu jeho pocity oplácela, dávala mu polibky na tvář nebo se k němu víc přitiskla, když ji objímal. Zamilovali se do sebe a nebylo kolem toho vůbec žádné kdyby a nebo ale.

Ale Olivia se nedokázala přimět k tomu, aby to přiznala, i když to Sebastian cítil úplně stejně. Přál si, aby si s ním o tom promluvila, ale už se rozhodl, že na ni nebude tlačit a nechá ji, aby mu to řekla, až se bude cítit připravená...což bude dřív, než si jen myslí.

Pro Sebastiana, Liv byla jediná dívka, po které toužil a on byl ochoten počkat, dokud se ona sama nerozhodne.

„Sebby, chceš moji cibuli?" Zeptala se Liv.

„Ano! Nechápu, jak je nemůžeš mít ráda, jsou tak dobré," uchechtl se, když je vybírala a dávala mu je na taco.

„Protože jsou nechutný," zasmála se, když sestupovali po rušném chodníku.

„No, nevadí mi to, protože pak toho mám víc," Sebastian se zahihňal a zakousl se do taca.

Liv se zahihňala a podívala se na něj, ale když to udělala, omylem narazila do někoho na ulici, tak se otočila, aby se omluvila, ale když viděla člověka do, kterého narazila, tak se ji oči rozšířily. Sebastian se podíval na muže, který se na ni díval, stejně překvapeným pohledem. Byl podobně vysoký jako Sebastian, ale všechno ostatní byl přesný opak. Byl v dokonale vyžehleném drahém černém obleku s černým kufříkem, který mu ladil, s čerstvě oholenou tváří, ostrými lícními kostmi a blond vlasy, které byly úhledně upravené. Byl to přesný opak Sebastianových hustých rozcuchaných vlasů a bílého trička a džínů.

„Jacku," zalapala po dechu.

„Olivie," odpověděl stejně šokovaným tónem. „Hm... já. uh... jak je na tom tvůj byt?"

„Byt?" Liv zvedla svůj pohledu od svých nohou a řekla mu: „Už je to víc než rok, co jsem tě viděla naposledy, a jediné, co řekneš, je, jak je na tom můj byt?"

„Neopovažuj se do toho teď pouštět!" Ostře sebou trhl, popošel o krok blíž k malé ženě a zamračil se na ni.

„Proč? Jen proto, že nechceš čelit následkům toho, co jsi udělal?" Odpověděla tónem, který Sebastian nikdy předtím neslyšel. Liv byla vždycky tak něžná a laskavá, vidět ji očividně rozzlobenou a rozrušenou bylo něco jiného a on věděl, že je to někdo, koho vidět nechce. „Ne Jacku, Snažila jsem se tě do toho zapojit, ale všechno, co jsi chtěl, bylo naprosto jasné, tak mě nech laskavě na pokoji."

„Poslouchej, Olivie -" natáhl ruku a pevně ji popadl za ruku.

To bylo pro Sebastiana už moc. Nechtěl se vměšovat do něčeho, co se ho netýkalo, ale ten muž ho do toho zatáhl ve chvíli, kdy chytil ruku Olivie. Sebastian ho chytil za ruku a vyndal z ní tu Oliviinu, přistoupil k němu a řekl: „Řekla, ať ji necháš na pokoji."

Jack se na něj chvíli díval, než se otočil a odešel, Seb se jen na něj zamračil. Jakmile zmizel z dohledu, Sebastianova mysl se okamžitě vrátila k Olivii. Otočil se a uviděl, že její oči jsou skleněné, jen ji objal a pevně si ji přitáhl k sobě, zatímco je vedl dovnitř budovy a nahoru do svého bytu.

Jakmile byli uvnitř a dveře se za nimi zavřely, Sebastian stále držel Liv v náruči. Držela se ho mezitím co ji pár slz teklo po tvářích. Pohladil ji po zádech, položil si bradu na temeno její hlavy a plně ji pohltil svým objetím. Jakmile se vzpamatovala, Sebastian ji odvedl k pohovce, kde se spolu posadili.

„Určitě tě zajímá, co to mělo znamenat, že?" Řekla Liv, zatímco si rukou prohrábla vlasy.

„Liv," Seb potichu řekl a vzal obě její štíhlé ruce do těch svých. „Nedlužíš mi žádné vysvětlení. Jsem tu pro tebe, kdykoliv kdy budeš potřebovat a jestli na to chceš zapomenout, nevadí mi to."

„Ne, Chci ti říct," odpověděla.

Přikývl a otočil své tělo, tak aby k ní byl blíž. „Ten muž se jmenoval Jack a je to... můj bývalý manžel."

„Oh," Sebastianovy oči se trochu rozšířily.

„Nikdy takový nebyl... drsný a naštvaný," Liv se zadívala do jejího klína. Pomalu zvedla oči a podívala se mu těch jeho. „Potkala jsem ho pár let potom, co jsem se poprvé přestěhoval do města. Před ním jsem moc nerandila a proto mi asi Jack pomotal hlavu . Celou dobu pro mě dělal ty nejromantičtější věci a já do něj byla úplný blázen a když mi bylo 24, vzali jsme se. Pracovala jako asistentka, neměli jsme moc peníze, ale to nám nevadilo, protože jsme se milovali."

Než pokračovala, tiše si povzdechla, „Pak se dal na nemovitosti a stal se jedním z vedoucích své firmy, ale když mi bylo 26, měli jsme spolu Blakea a všechno začalo být jiné. Nechtěl se vracet domů k ženě v teplácích s rozcuchanými vlasy a která drží slintající dítě. Pro mě tohle byl můj sen, ale jeho ne. Nebylo to pro něj dost okouzlující a úžasné, nechtěl s tím mít nic společného. A když se jednoho dne vrátil domů..."

Když se zarazila, slzy se ji začali řinout z očí a ozval se její vzlyk. Sebastianovi zlomilo srdce, když ji viděl, to jak je z toho zlomená, ale nechal ji to dokončit. „Přišel domů a řekl mi, že už mě nemiluje, a bylo to. Odešel a byl konec. Tohle bylo poprvé, co jsem ho viděla od rozvodu, kdy se o všechno postarali jeho právníci. Koupil byt pro mě a Blakea a to je všechno.

„Oh Liv," Sebastian zašeptal a přitáhl si ji k sobě. Nemohl uvěřit, jak někdo mohl přestat milovat tak krásnou ženu, kterou měl právě v náručí, ale zároveň cítil, jak ho vlastní srdce bolí z toho, co jí ten muž udělal. „Je mi to tak líto."

„Je to na nic, ale přežiju to. Ale více mi láme srdce, že Blake nemá otce." Utřela si ubrečené oči. „Ale proto jsem ti vděčná, Sebe. Jsi k němu tak hodný a já vím, že on k tobě vzhlíží. On tě prostě miluje a to já....taky."

V tom okamžiku, Sebastian netoužil po ničem jiném než se naklonit a přitisknout své rty k těm jejím, aby ji ukázal, jak moc mu na ní záleží a že jí nikdy neublíží, ale věděl, že je teď zranitelná a on toho nechce využít. A tak si ji místo toho přitáhl k sobě, aby ji mohl dlouze objat

Po zbytek noci zůstali schoulení k sobě, zatímco si povídali. Jakmile už bylo pozdě večer, Seb se ujistil, že je Liv v pořádku a zamířil ke dveřím.

„Kdybys něco potřebovala Liv, tak přijď vedle, myslím to vážně," Jeho modré oči  byly plné obav.

„Děkuji Sebby," pevně se ho obajala, než ho políbila na tvář. „Zítra ráno, až se Blake vrátí domů, udělám velkou snídani, tak nezapomeň přijít."

Jen se usmál tím jeho zářivě bílým úsměvem, zastrčil ji pramínek vlasů za ucho a řekl: „Na to bych nikdy nezapomněl."

Omlouvám se, že zas tak pozdě vydávám část, ale přes den vůbec nemám čas.

Do konce příběhu nám zbývá už jen jedna část a epilog !

Omlouvám se za případné chyby a budu ráda za váš koment nebo vote <3