A Beautiful Catastrophe (Sebastian Stan) ✓

5. Část

Od té doby, co se Olivia a Blake nastěhovali vedle Sebastiana, se celý jeho život změnil. Jeho oblíbenou částí dne bylo vždy natáčení a být se svými kolegy a přáteli, ale teď je jeho oblíbená část dne, kdy přijde domů a jde si hrát s Blakem nebo když spolu všichni tři povečeří a jdou do kina. Vždycky to byla perfektní dávka do rána, když se zastavil u Liv na kafe a chvíli si s ní povídal.

Nemohl popřít, že se pomalu zamilovavá do Olivie. Poslední dva měsíce, co je znal, viděl, co ve svém životě opravdu chce. Chtěl se do někoho zamilovat, mít rodinu a být otcem. Nedávno se přistihl, že se déle zdržel v kavárně, usmíval se víc, když viděl, jaká je Liv pro Blakea úžasná máma. Zdálo se, že na Olivii neustále myslí.

Sebastian nevěděl, co se stalo s Blakeovým otcem, ale na základě toho, že tu nikdy nebyl, usoudil, že to s ním nedopadlo dobře. Normálně nebyl jeden z těch mužů, co by čekali, než se začne on líbit nějaké ženě, ale na Olivii nechtěl tlačit, a tak byl zatím spokojený na místě, kde právě teď jsou. Počká, až mu Olivia dá najevo, že to cítí stejně jako on.

„SEBBY!" Ozval se tichý hlásek a následné ťukání na dveře, který ho vytrhl z myšlenek.

„Už jdu!" Zavolal, rychle si přes kostkovanou modrou košili přetáhl hnědou koženou bundu a naposledy si zkontroloval vlasy, než otevřel dveře a uviděl, jak na něj Blake hledí se širokým úsměvem.

Sebastian se usmál, když vyzvedl malého chlapce: „To je můj nejlepší kámoš! Jsi připraven na svou velkou divadelní roli?"

„Hm..." Blake se zašklebil, protože nevěděl, co ta slova znamenají. „Jsem prostě připraven být lvem ve hře."

„No, bude to ta nejlepší předškolní hra vůbec a ty budeš fantastický!" Sebastian ho chválil, když za sebou zavíral dveře. „Tak kde máš maminku?

„Ještě se obléká," řekl a hrál si s prsteny na Sebastianových prstech.

Přikývl a odnesl ho do vedlejšího bytu, posadil Blakea na stůl a řekl: „Hej Liv, už jsi připravená?"

„Jo, Už jdu! Vteřinku!" Zakřičela. Najednou uslyšeli cvaknutí dveří a následné au, což oba chlapce rozesmálo.

Liv vyšla ze dveří, poskakovala na jedné noze, jak si snažila obout botu. Bez ohledu na to, jak komický pohled to byl, Sebastian si nemohl pomoct, aby nepomyslel na to, jak je krásná. Měla na sobě pruhované šaty, které byly dole volné, ale nahoře byly těsné, což zvýrazňovalo její krásnou postavu. Měla ještě na sobě světle šedý svetr. Její jemně na vlněné vlasy celý její vzhled zjemnily, ale co nemohl popřít je, že její zářivě bílý úsměv byl ze všeho to nejkrásnější.

„Liv, vypadáš nádherně," Sebastian jí řekl, když si obula botu a sbírala Blakeův kostým.

Jeho slova ji přiměla se zastavit a pohlédnout na něj. Růžový ruměnec jí naplnil tváře a rty se jí zvlinily do ještě krásnějšího úsměvu, oči jí zajiskřily, když odpověděla: „Děkuji, Sebastiane." Sebastianem projela malá vlna pýchy, když si uvědomil, že se s ním cítí dobře. Měl jen chvilku na to, aby si vychutnal ten to okamžik, než všichni tři vyrazí k jeho autu, aby se mohli dostat na Blakea představení.

***

Jakmile byl Blake v zákulisí, Liv a Sebastian se posadili a čekali, až to začne. Když Blake přišel na pódium, Liv se zářivě usmála, byla na svého syna tak pyšná, protože věděla, kolik úsilí tomu věnoval. Sebastian si toho všiml, objal Liv kolem ramen a trochu si ji stiskl. Chtěl jeho ruku potom sundat, ale když se k němu naklonila blíž, Seb se usmál a nechal paži kolem ní.

Když hra skončila, Liv šla do zákulisí, aby pomohla Blakeovi se převléknout z kostýmu, ale nejdřív  ho pevně objala a zanechala mu několik polibků na tvařích. Hihňal se, když mu Liv říkala jak dobře si vedl. Jakmile skončila a převlékla ho do normálního oblečení, tak spolu kráčeli z hlediště spolu s dalšími rodiči. Blakeovi netrvalo dlouho, rozpoznat tmavovlasého chlapa opírající se o řadu sedadel.

„Sebby! Viděl jsi mě? Viděl jsi mě?" Blake zakřičel a vběhl do Sebastianovy čekající náruče.

„Jasně, že jsem tě viděl," usmál se Sebastian na Blakea s širokým úsměvem. „Jsem na tebe tak pyšný, vedl sis úžasně! A víš, co to znamená?"

„Co?" Zeptal se zmateně.

„No, to znamená, že jsi nejlepší herec ve hře a rozhodně potřebuješ na oslavu zmrzlinu!" Sebastian řekl, a tím způsobil radost malému Blakeovi.

Když si ti tři šli dopřát kopeček zmrzliny, Blakeovy oči se pomalu otevíraly a zavíraly, ale teprve až když dojedl zmrzlinu, se stočil Sebastianovi na klín a usnul. V tuto chvíli se Liv a Seb rozhodli zamířit domů, a tak si Sebastian jemně přitiskl Blakea k hrudi, aby ho nevzbudil a šli k Oliviinu bytu, kde ho Sebastian uložil do postele a zavřel za sebou dveře.

„Díky, že jsi přišel na Blakeovu hru, hodně to pro něj znamenalo, že tam byl jeho Sebby," Liv se zahihňala, když ho vedla ke dveřím.

„Nenechal bych si to ujít za nic na světě," upřímně odpověděl, když se opíral o rám dveří.

„Já vím, a to je to, co je tak hezké." Řekla mu.

„No, to jsem rád, Miluju toho kluka," Sebastian se uchechtl.

Vřele se objali, než se otočil a zamířil do svého bytu, ale když ucítil na paži teplou ruku, zarazil se.

Sebastian se otočil, aby se podíval na Liv, která se na něj usmála, než se naklonila a vtiskla mu na jeho pár denní strniště lehký polibek.

„Jsi báječný," Byla její odpověď, než se otočila a vešla zpátky do svého bytu. A Sebastiana nechala s úsměvem na rtech, před jejími dveřmi.

Tak jak jsem psala, dneska ještě jedna část. Sice později, ale je.

Omluvám se za případné chyby a budu ráda za váš koment nebo vote <3