𝐴𝑛𝑜𝑡ℎ𝑒𝑟 ᶻⁱᵃᵐ ✓

~22~

Vypadal nervózně a mé delší mlčení tomu rozhodně nepomohlo.

,, Jako vztah? " zeptal jsem se nejistě.
,, Promiň, že to bylo tak nejasné." zahanbeně se pousmál. ,, Ale ano. "

,, Moc rád, Li. " odpověděl jsem mu a znova se vrhl na jeho rty.

,, Děkuji." zasmál se do polibku.

,, Nialle! Pojď už jedeme domů! " zařval jsem na něho, po dvou hodinách povídání si a líbání s Liamem.

On stál vedle mě a usmíval se.

Niall za chvilku vyjel ze skluzavky, vyrhající se k nám. Objal moji pravou  a jeho levou nohu, podíval se s úsměvem nahoru.

Byl asi pořád ještě plný energie, jak to může zvládat?

,, Jsi unavený? " zeptal jsem se ho.
,, Ne, chci se ještě jít klouzat, půjdete se mnou?" ptal se zase on.

,, Je to jenom pro děti. " zapojil se do naší konverzace Liam.
Niall se smutně kouknul a našpulil ret.

,, Půjdu jenom pokud s námi půjde i Liam." nastavil si pravidla, s kterými sem neměl žádný problém, pokud to teda Liamovi nebude vadit.

Otočil jsem se na něj z nevyřčenou otázkou, on pochopil a ihned přikývl.

,, Dobře, ale nezvykjej si." varoval jsem ho, nechtěl jsem, aby si myslel, že když si stanový podmínky, že muje vždy vyplním.

,, Jasně, Tati!" vyjekl a běžel k autu.

Jsem rád, Niall není tip toho dítěte co si lehne na zem v hračkářství a začne brečet, protože něco chce.

,, Vychoval si ho dobře." pochválil mě Liam, když jsme šli za Niallem k autu, lehce mi dal i ruku na bok, za který si mě přitáhl blíž.

Ucítil jsem motýlky v břiše, díky nim jsem se taky zmohl jen na strašně rozklepanou odpověď.
,, Děkuji."

,, Tady si dej boty. " ukazoval Niall Liamovi botník.

Už jsme přijeli domů a myslím si, že Niall je s Liame více natěšený než já.

,, Dobře. " odpověděl mu, aby věděl že rozumněl, sundal si boty, dávající je do botníku. Ani se nenadal a můj syn ho odtahl někam do útrob našeho bytu.

Lehce jsem se zasmál, vyzul si boty a vydal jsem se za nimi.
Jako první jsem zkusil Niallův pokoj, také jsem se trefil.

Liam seděl na zemi naproti dítěti, co mu ukazovalo nový vláček.

Sedl jsem sj k nim a jen je pozoroval, občas jsem se zapojil do konverzace, ale spíš si užíval pohled na Liama a Nialla.

Takové štěstí mě potká jenom jednou za život.

Po dvou hodinách hraní si s autíčky se Niallova začnou klížit oči, já už vidím, že je konečně unavený, tak ho ještě v polospánku vezmu a dám ho do jeho postýlky.

Naštěstí jsem jo asi před hodinou poslal koupat, takže ho teď nemusím vzbouzet.

Chvíli jsem tam stál, natočený k Niallova, než jsem ucítil paže okolo mých boků.

,, Mohu? " zeptal se, ikdyž už dávno kolem mě obtočené paže měl.
,, Jistě." zahihňal jsem se.

Utápěl jsem se v jeho objetí, užívající si každý jeho dotek.
Ať už jeho hruď natisklá na má záda, či rty dávající motýlí polibky mi na krk.

,, Zůstaneš? " zeptal jsem se po pár minutách našeho stání, otočil se a koukl na něho.

Jen se s úsměvem přiklonil ke mě, dávající mi pusu do koutku rtů.
,, Vždycky."

Nic jsme neříkali jen tam stáli, za chvíli si o sebe opřeli čela a já byl šťastný.

Za nedlouho jsme sebou začali pohybovat jako při tancování.

A takhle jsme se přesunuli až ke mě do ložnice.