Abducted [Z.M.]

it's destroying me

Zatvářila jsem se maximálně znechuceně, abych dala najevo svůj odpor k němu. Bez váhaní jsem setřásla jeho drzou ruku ze svého prsa.

,,Nejsem žádná kurva, abys na mě mohl takhle sahat." zavrčím. Na tváři toho nechutného prasete se objeví široký úsměv, kterým dává dostatečně najevo své oplzlé myšlenky. Ovšem jeho nechutný úsměv na tváři se vytratí jako lusknutím prstů. Bez ostýchání jsem plivla do jeho tváře, což způsobilo náhlou změnu jeho nálady.

Okamžitě pustil můj pas ze svého sevření a o krok ode mě odstoupil. Nemohla jsem si pomoct a musela se vítězně ušklébnout.

,,Ty jedna špinavá děvko." zasyčí tiše, ,,Zabiju tě!" vykřikne náhle. Kvůli jeho hlasitému křiku se na nás dva upře několik párů zvědavých očí.

Dříve, než stihnu zacouvat dozadu a utéct odsud pryč, se to nechutné prase dostane do mé těsné blízkosti. V rychlosti, aniž bych to stihla zaznamenat, napřáhl svou paži a nechal svou dlaň tvrdě dopadnout na mou tvář.

Hlava se mi kvůli té tvrdé facce zamotala, načež mě mé nohy nadále neudržely a tak mé tělo dopadlo na špinavou zem - do mých očí se hrnuly horké slzy. Má pohmožděná tvář byla v jednom ohni a nepříjemně štípala. Aby toho nebylo málo, tak se k mé bolestivé tváři přidalo pískání v uchu. Cítila jsem se ublíženě a zároveň poníženě.

,,Nech mě bejt!" zaječím hystericky, vzhlížejíc k němu, jakmile ke mně udělá jeden pouhý krok. Je mezi námi minimálně metrová mezera.

,,Nechám tě bejt až po tom, co ošukám to tvoje nevinný, dětský tělo!" sykne a olízne své rty. ,,Ne! Aniko!" vyjeknu zoufale, volajíc o pomoc. To nechutné prase se sehlo k mému tělu, chytajíc mou ruku. Jednoduchým pohybem paže mě vytáhl na nohy, načež přitáhl mé tělo do své náruče.

Zmítala jsem se v jeho náruči, snažíc se vymanit z jeho sevření, ale byla jsem příliš slabá oproti němu. Většina lidí nás zvědavě pozorovala, ale nikdo z nich nic neřekl, ani nijak nezasáhl. Nikdo mi zkrátka nepomohl. Nikdo.

Mé tělo skončilo těsně přitisknuté na jeho, přičemž jeho slizká ruka putovala po mém těle. Osahával můj krk, ramena, dekolt, záda, zadek a nohy, zatímco po mých tvářích tekly horké slzy, jejichž nápor mé oči již nedokázaly vydržet.

Byla jsem jeho oplzlými doteky znechucena, ale bála jsem se bránit. Bála jsem se, že by mě zmlátil nebo dokonce něco horšího. Neměla jsem tolik síly, abych se mu dokázala ubránit. Cítila jsem se slabá, vyčerpaná a zoufalá.

,,Omlouvám se za to, co jsem udělala. Prosím, pusť mě. Udělám cokoli, ale nech mě být." vzlyknu hystericky, přičemž slané slzy zanechávají mokré stopy na mých rtech. ,,Tak cokoli, mhm?" zavrní do mého ucha. Uchopí můj hřbet ruky, kterou mám přiloženou na jeho hrudníku, abych mezi námi udržela alespoň malou vzdálenost, a přiloží mou dlaň na svůj rozkrok.

,,Když uděláš cokoli pro to, abych tě pustil, tak mi zajisté i vykouříš. Nemám pravdu, miláčku?" olízne můj ušní lalůček. Silou vůle potlačím svůj dávicí reflex, který se okamžitě dostavil při kontaktu jeho jazyka s mou pokožkou.

Záporně zavrtím hlavou, ,,Prosím, pusť mě." vzlyknu zoufale. Mám pocit Déjà vu. Cítím se nyní jako tehdy, kdy jsem prosila Deana o milost několik vteřin předtím, než mě připravil o mou nevinnost.

,,Já už nechci." zašeptám vyčerpaně, přičemž horké slzy stále smáčí mé tváře. Raději křečovitě zavřu své oči, abych nemusela pohlížet do jeho nechutné tváře.

,,Ah tak. Tohle pro tebe nebude poprvý, huh? Tím líp pro tebe." zasměje se. Během okamžiku jeho protivný smích utichne a nahradí jej dávivé zvuky.