AVATAR MEME,PŘÍBĚHY,FAKTA /CZ,ENGLISH/

100. PŘÍBĚHY

Večné trvání

Teď jsme šli směrem k fontáně, její ruka v mé.  Připadalo mi to neskutečné, ale připadalo mi to správné.  Stále jsem nervózní a chvěl jsem se kolem ní.  Sokka mi řekl, že jakmile začneš chodit s dívkou, taková přestane být.  Nemohu si pomoci, pokaždé, když se na ni podívám, moje slova mě zklamají.  Nikdy jsem nemiloval někoho, jako bych miloval Kataru.  Slíbil jsem, že ji dnes večer vezmu k fontáně a zapálím svíčky pod hvězdami.  Opravdu se na to moc těšila, dvakrát to zmiňovala v kavárně.  Dělá mě to nervózní.  Vím, že je to hloupé, je to jen fontána a neměl bych být nervózní, ale je to pro ni zvláštní a chce se o to podělit se mnou.  Chci to pro ni ještě více ozvláštnit, ale jak?
Měl jsem jí přinést lilii pandy.  Od té doby, co jsme byli ve vesnici tety Wu, jsem jí ji chtěl dát.  Když jsme šli, stiskla mi ruku a já jsem ji instinktivně zvedl k rtům a jemně ji políbil.  Proč jsem to udělal?  Nikdy předtím jsem to neudělal.  Líbilo se jí to?  Začal jsem panikařit, ale když jsem se na ni podíval, její tvář byla červená a na její tváři byl malý úsměv.  Trochu jsem se uvolnil.  Je podivné být kolem Katary, protože nikdo mi nedovolí cítit se jako ona.  Nikdy nejsem uvolněnější a šťastnější, než když jsem s ní, ale zároveň mi rozbuší srdce z hrudi při těch nejmenších věcech.  Úsměv na tváři mi nyní tak hlasitě buší v srdci, jsem si jistý, že to slyší.  Miluji, když se usmívá, nikdy nechci, aby přestala.
Kráčeli jsme nyní tiše a nechali jsme chladný vánek přejet po tvářích.  Stává se mi s ní trápně mnoho věcí, jako když se nás nohy náhodně dotknou u večeře, ale nikdy v tichu.  Vždy to mezi námi bylo pohodlné.  Mniši říkají, že nejlepší hudba se nachází v tichu.  Nikdy mi neřekli, co tím mysleli, ale myslím, že to znamená, že ticho vám dává příležitost přemýšlet a ocenit.  Katara pro mě udělala tolik.  Ve všem byla po mém boku.  Podporovala mě a vedla mě, učila mě ovládat vodu, zachránila mi život.  Milovala mě, když jsem nikoho neměl.  Jsem poslední vládce vzduchu, ale nikdy jsem se kvůli ní necítil osamělý.
Vzpomínám si na to, co řekl Guru Pathik, jak láska vzdušných nomádů neopustila tento svět, místo toho se znovu zrodila.  To je pravda.  Nikdy jsem nepotkal někoho jako Katara.  Miluje všechno, miluje tak divoce a intenzivně.  Miluji ji s ještě větší vášní.  Je šílené, že jsme se našli.  Snažím se jí dát najevo, jak moc pro mě znamená.  Nemyslím si, že to dokážu vyjádřit slovy, jak moc ji miluji, a tak se jí snažím ukázat.  Snažím se ji rozesmát a usmát, snažím se ji nosit do postele, když spí.
Zkusím zapálit svíčky u fontány.  Možná když udělám milion maličkostí, bude to vědět.  Zahneme za roh a konečně uvidíme fontánu.  "Je to tady!"  Říká vzrušeně jako malá holčička.  Aniž by pustila mou ruku, rozběhla se k fontáně a táhla mě s sebou.  Měsíc je venku, není úplně plný, ale dnes večer je krásný a svítí vedle hvězd.  „Zapal svíčky !!“  Katara vykřikne, když se tam dostaneme, prakticky skáče nahoru a dolů.  Je tak roztomilá.  Je to jednoduchý ohnivý pohyb, který je rozsvítí, trvá mi to možná 15 sekund, ale ona se na mě dívá s úžasem.  Až skončím, přejdu vedle ní, smíříme naše ruce a podíváme se na scénu před námi.
Všechno ji zhypnotizovalo, oči ji lesknou od svíček.  Vede mě blíže k vodě, abychom viděli svůj vlastní odraz.  Dívám se na ni přes vodu.  Je tak nádherně hypnotizující.  Mohl jsem na ni zírat celé hodiny a nikdy se nenudit.  Zachytí mé oči, které na ni přetrvávají příliš dlouho, a vrhne na mě úšklebek, který mě zčervená.  Doufám, že si nevšimne, jak se mé dlaně začínají potit. 
„Myslím, že si  máš něco přát,“ říká.  „Nemám si co přát,“ převrátila oči a lehce se zasmála. 
„Musíš si něco přát!“  Našpulila se.
„Dobře, dobře. Ale řekni své přání první“ „Přála bych si, aby tento okamžik nikdy neskončil. Přála bych si, abychom tu mohli zůstat takhle navždy. Je to divné?“  Řekla a hledala u mě odpověď.  „To není divné. Vlastně jsem si přál to samé.“  Usmál jsem se a objal ji rukama.  „Tak zůstaňme tady.“  "Dobře."  Řekl jsem.  Zůstali jsme tam chvíli.  Jemně jsme se houpali ve větru,já jsem ji udržel v teple svým objetím.  Cítil jsem její vlasy.  Zavřel jsem oči a vychutnával si ten okamžik.  Měla pravdu, nikdy nechci odejít.
Najednou mě napadl nápad.  Geniální nápad.  Co kdybych ji pocákal?  Nikdy by mě neviděla!  Jen jemným pohybem zápěstí jsem ji mohl zalít vodou z fontány.  Ano, byl to perfektní plán.  Pomalu jsem uvolnil ruku z objetí a připravoval se na útok.  Pomalu a opatrně, aby si nevšimla, že se moje ruka pohnula.  Než jsem věděl, co se děje, Katara se mě pustila a zalila mě vodou.  Teď se hlasitě smála, jako by vytáhla největší žert všech dob, jaký měla.  Až na to, že to měl být můj žert.  „To jsem chtěl udělat já!“  Zasmál jsem se a osušil jsem se.
„Já vím! Proto jsem to udělala jako první! Myslíš, že bych si neuvědomila, že se tvoje ruka pohybuje?“  Řekla mezi smíchy.  Poté, co prošel šok a absolutní zrada toho, co udělala, švihl jsem zápěstí a na oplátku jsem ji zalil já.  Vydechla při náhlém potřísnění vodou, pak se otočila ke mně a usmála se.  "To ti nedaruju!".  Byly jsme tam sami, ona a já, stříkající vodu na sebe uprostřed noci, pod hvězdami, hystericky se smáli.  Chci, aby tento okamžik trval navždy.