90.PŘÍBĚHY

11 3 0

od _Kiko15_

od _Kiko15_

Shledání

Slyšela jsem, jak Zuko vstal se zasténáním. Rychle jsem si setřela slzy z tváře a spěchala, abych mu pomohla posadit se. "Jak se cítíš?" Zeptala jsem se a připravila moji vodu na další léčení. Naskenoval můj obličej. „Kataro, co se děje?" Nic jsem neřekla. Podívala jsem se dolů a cítila, jak mi slzy stékají po tváři. „Bude v pořádku, Kataro. Všichni budou."

Zuko se na mě upřímně podíval, než mě objal. Vykřikla jsem mu do ramen. „Kataro. Víš, že Aang vyhraje. Mluví jen tvoje nervy. Aang je jedním z nejmocnějších vládců, jaké jsem kdy viděl.nenaučil jsem ho pořádně ovládat oheň, ale není daleko od toho, aby se stal pánem. je to talentované dítě,. " Je to silný vládce. Ovládá živly a je mu jen 13. Pamatuji si, když sám zastavil tu sopku ve vesnici tety Wu. Řekla mi, že si vezmu mocného vládce.Mezi slzami jsem se trochu usmála.
Zuko najednou vstal. "Slyšela jsi to?" Zeptal se. Znělo to jako motor. Přešel k oknu a já jsem se k němu přidala. Byla to vzducholoď. Oba jsme ohromeně zírali. Co to znamenalo? „Kataro, jdi si vzít mněch s vodou, pospěš si! Musíme být připraveni, až vyjde můj otec. Připrav se." Rozběhla jsem se k němu a hodila si ho na bok, nedovolila jsem si zpracovat důsledky toho, co právě řekl Zuko. Když vystoupí z lodi, musíme být připraveni bojovat s pánem ohně Ozaiem.
Stáli jsme před palácem, kde se vzducholoď chystala přistát. Než jsem vytáhla vodu, dala jsem Zukovi rozhodné přikývnutí. Vzducholoď přistála a ze dveří se stáhla rampa. Zuko a já jsme stáli odhodlaní a připraveni na boj našich životů. Právě jsme vyhráli hlavní město národa ohně, nechtěli jsme o něj přijít. Dveře rampy se pomalu otevřely a já jsem se připravila na útok, když jsem uviděla Pána ohně. Sokka se opíral o Suki a Toph o dveře, ruce vztyčené v kapitulační poloze s úsměvem na tvářích. Když jsem běžela po rampě, abych je objala, vytryskly mi slzy. Byli v pořádku!
„

Ty a Zuko jste vypadali, že se nás chystáte zabít!" Sokka začal žartoval. "Byli jsme!" Smála jsem se. „Jsem tak šťastná, že jste v pořádku!" „Báli jsme se o tebe, Kataro," řekla Toph. Objala jsem je a nechala jsem se jim vyplakat do ramen. „Kde je Aang?" Zeptala jsem se Sokky. Proč tu nebyl s nimi. Strčil jsem hlavu do vzducholodi a hledala ho. Jáma v mém žaludku se vrátila a rostla velmi rychle, jak se moje mysl dostala do nejhorších scénářů.
„Uklidni se, Kataro. Jen usnul. Boj s Ozaiem ho opravdu vyčerpal," odpověděla Toph. Chystala jsem se jít do vzducholodi, abych ho hledala, když Sokka sklouzl po rampě a se zraněnou nohu. Křičel bolestí. „Kataro!" Zakřičela Suki. Povzdechla jsem si a vydala se dolů po rampě, abych Sokku uzdravila. Jakmile jsme byli všichni uvnitř a já jsem netrpělivě uzdravovala Sokku, Zuko se zeptalna jeho otce. „Takže ... zabil Aang otce?" To mě zaujalo. Aang by nemohl žít sám se sebou, kdyby zabil Ozaie.
„Kataro, měla jsi vidět ten obrovský paprsek světla, když Aang odstranil Ozaiovo ovládání, to bylo neuvěřitelné!" Dodala vzrušeně Suki. „Když už mluvíme o mém otci, kde je?" „Je v místnosti v zadní části vzducholodi. Toph pokryla dveře železem, takže se nebojte, že by se dostal ven," řekl Sokka. „Moje nohy jsou v pořádku, Kataro, díky za uzdravení." Jakmile to Sokka řekl, vyskočila jsem a utekla z paláce a zpět do vzducholodi. Konečně jsem šla za Aangem.